O VOLEČCÍCH ANEB KRÁSA A ÚSKALÍ ČEŠTINY

0

Správný projev ve správnou dobu. To je oč tu běží. Totiž že i takové, na první pohled malichernosti, mohou změnit světaběh a nelze si nevšimnout, že často i mění. I když jsou projevy ve své podstatě jen slova, sice dobře poskládaná, ale stále jen slova. „Mám pro vás jen pot, krev a slzy,“ slíbil kdysi premiér Winston Churchill ve svém slavném projevu Britům. Nic moc, řeklo by se. Kdo by chtěl brečet, potit se a ještě krvácet? Občané Velké Británie ale tehdy věděli, že jiná cesta nevede a vyhráli válku. A dost možná i sami nad sebou. Nebo baptistický pastor Martin Luther King se svým projevem, který začínal slovy „Mám sen…“ Ten sen spolu s ním snila celá afroamerická komunita, žijící na území USA. Ale jen King dal tomu snu jméno. Rasová segregace a diskriminace sice nevymizela, ale za uši dostala.

Asi bych mohla pokračovat, ale pro ilustraci to postačí. Projevy jsou důležité, a není radno je podceňovat. A co teprve takové výzvy! Není to zas tak dlouho, co stařičký rakousko-uherský mocnář František Josef II., řečený Procházka, nechal zveřejnit mobilizační apel „Mým národům“. Dodnes zní tak vlastenecky, voní loajalitou. Nic na tom nemění fakt, že „Mé národy“ se většinově spíš těšily, až císař zavře víka a společně s ním zmizí i celý habsburský cirkus. Skvěle to konečně popsal notoricky známý spisovatel Jaroslav Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka. (Také notorického.)  Nechme ale minulost minulostí, kdo ví, jak to s tímto císařským prohlášením vlastně bylo. Historici mlží a dokonce existují indicie, že celou výzvu psal málo doceněný genius Jára Cimrman (viz film „Jára Cimrman ležící, spící“).

Když o tom tak přemýšlím, není zrovna lehké oslovit národ, přesvědčit lidi. To je jisté. Vezměme si třeba ten poslední uvedený výrok: „Mým národům“. Co by mohl použít například lídr dnešní politické strany? Jak má lidi oslovit komunální politik? Blíží se volby do místních zastupitelstev a získat podporu není žádný med. Mým občanům? To asi neprojde. Jednak jsme zemí pyšnící se demokracií, tudíž občan nepatří nikomu, maximálně daňovému úřadu. Druhak by oslovil i občany z jiných politických stájí. Mým voličům? No řekněte, to už zní lépe, tak nějak adresně. Pokud si představím imaginární situaci, že by mě nějaký člověk toužící po úspěchu v politice požádal o radu, doporučím mu právě tohle. Ovšem se vztyčeným, varovným prstem. To kdyby se náhodou nechal unést pravdou a láskou a celý dojatý z toho, jak má ty lidičky rád, použil zdrobnělinu.

 

Mám češtinu ráda. Snad všichni bez rozdílu se s ní moříme od první třídy. A většina z nás ani v dospělosti nemá nad pravopisem vyhráno. To jsou ale malé věci. Čeština je libozvučná, krásná. A originální. (Její jedinečnost se nejlépe ukazuje na příslušnících z jiných zemí. Dáme-li cizinci vyslovit okřídlené: „Strč prst skrz krk, řeřicha, tři tisíce tři sta stříbrných…“ – můžeme si být více méně jistí, že se cizák ocitne v řiti). Já osobně jsem na svoji mateřštinu patřičně hrdá, bohužel jsem ale odhalila i odvrácenou tvář českého jazyka. Umí být krutě ironický a pěkně dvojsmyslný. Jak jinak si totiž vysvětlit tu nehoráznost, že volič je ve zdrobnělině voleček, potažmo volíček? No jen si to představte: „Mým volečkům“. Je to tak, vážení, ten vůl tam prostě je. Pochopitelně, je naznačen i v původním tvaru, ale je tak trochu maskován. Tolik nevyčnívá. Kdežto v té zdrobnělině… Já tedy nevím jak vy, ale má asociace k volům či volečkům je již od dětství daná. A už vůbec se nechci zabývat tím, co mi touto slovní hříčkou vlastně můj rodný jazyk vzkazuje…

 

Jak jsem už výše zmínila, blíží se komunální volby. Patří mezi mé nejoblíbenější. Komunální politika má totiž na rozdíl od té „velké“ úžasnou výhodu. Mohu si vybírat jen jména lidí, které znám. Lidí, za které bych snad i strčila ruku do ohně beze strachu, že mi uhoří až k rameni. Mohu vybírat už z osvědčených jmen nebo dát šanci někomu novému (to je vážná věc, nový nemusí zákonitě znamenat dobrý, že?). A tak se už těším. Na slova. Na dobře poskládaná slova. Projevy a výzvy. A hesla. Také se těším, jak si rozložím arch s politickými uskupeními a jejich kandidáty na stole, některé budu ignorovat hned, některé až po uvážlivém rozhodnutí. Z toho co zbude, si vyberu osobnosti, o kterých jsem přesvědčená, že mi za ten kroužek u jména stojí. Jsem volič.

 

No a po volbách mi nezbude než doufat, že mnou a vámi zakroužkovaní zastupitelé z nás neudělají – zdrobnělinu.

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.