Zdál se mně veselý sen, veselejší než všechny díly Švejka. V tom snu sedím před televizí a Miloš Zeman se svým mluvčím Ovčáčkem pořádají mimořádnou tiskovou konferenci. Oznamují národu, že se stala podivuhodná věc. Každému lháři do rána zčernaly uši. Údajně se jedná jen o dočasnou záležitost, takže panika není relevantní. Oba měli po celou tiskovku na hlavě beranice s povědomým odznáčkem na čele. Prý v Praze strašně fouká…
Zdál se mně sen. Nadějeplný sen. Podotýkám. Občané konečně pochopili, že kultura národa nestojí na Gottovi a sbírání céček, že vlastenectví a láska k zemi nejsou z rodu xenofobie a malosti, ale pramení ze zdravého sebevědomí obyvatel a jejich znalosti historie. A elitu národa netvoří burani, kteří jim říkají, co chtějí slyšet. Ale co by slyšet měli.
Zdál se mně sen. Děsivý sen. Stojím pod svatým Václavem. Proudy lidí. Tisíce a tisíce jich putují Prahou. Všichni, úplně všichni, kteří kdy položili život za svobodu a demokratický směr naší země. Legionáři, hrdinové všech tří odbojů, obyčejní lidé, kteří těm hrdinům kryli záda, sedláci, politici, vojáci, oběti holokaustu… Všeprostupující ticho. Proč ale každá tvář připomínala slavný obraz „Výkřik“ od norského malíře Edvarda Muncha?
Zdál se mně, lidsky tuším pochopitelný, sen. V předvečer státního svátku, kterého si cením více než velmi, je klid. V médiích všeho druhu se probírají důležité mezníky doby, které vyvrcholily tím, že na kdysi slavné České království bylo naroubováno svobodné Československo. Osobnosti a jejich medailony. Filmy a dokumenty, které mají s tímto svátkem spojitost. Rozhovory s historiky a propagace literatury na toto přímo dané téma. Jednoduše žádná v realitě přítomná hitparáda trapnosti, ubohosti, lží a populismu. Lidsky pochopitelný sen.
Zdál se mně sen, jak celosvětově známý sen Martina Luthera Kinga, že se lidé nemají dělit podle barvy pleti a víry, přestal být snem. Stal se skutečností.
Co se mně to zdálo? Jo, do Česka přijel Jiří Brady. Dostal řád T. G. Masaryka. Poté odjel, aby na svoji rodnou zemi vzpomínal s hrdostí.
Sním. Masaryk se vrátil na hrad českých králů. Chvíli tam tak stál, pak řekl: „Tož takhle, děcka, ne“…
Zdál se mně sen…
Bohuslava Charousková, bohuslava.charouskova@seznam.cz
PS: Ještě něco. Jestliže vám někdo tvrdí (a že tvrdí), například formou bonmotu, že jen blbec nemění názory, chvíli třeba přemýšlejte. Možná se s tím ztotožníte, nevím. Já si dovolím ale myslet, že jen blbec mění názory každou chvíli. A chytrý? Ten měnit nemusí.
Přeji pěkné prožití státního svátku!
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT