Trochu jsem zazmatkovala – a klidně to přiznám. Když jsem přepsala rozhovor s panem Boudným z diktafonu a chtěla ho „čistit“, trochu jsem se zděsila. Vždyť u několika, z mého pohledu těch nejdůležitějších otázek, neodpovídal, na co jsem se ptala, říkala jsem si a divila se, jak to, že jsem si toho nevšimla při našem opravdu velmi příjemném povídání na faře turnovské Jednoty bratrské. Moje chyba, ale to vidím až zpětně. Odpovídal, jen jsem zvyklá mluvit ráz na ráz. A to samé i většina z nás. Je fajn ale zjistit, že se nechá odpovědět na otázku, která možná nabízí otázky další, a stejně tak je to s hledáním odpovědí… Představuji vám Petra Boudného, pastora Jednoty bratrské v Turnově.
* Začnu tradičně, když dovolíte. Odkud pocházíte?
Narodil jsem se v Brně, kde jsem žil do osmnácti let.
* Jaké cesty vás přivedly k tomu, že jste se stal pastorem právě Jednoty bratrské? A trochu otázku rovnou rozvedu: Ovlivnily vás rodinné tradice, což bývá poměrně častý jev?
Nepocházím z tradiční křesťanské rodiny, takže jsem nebyl ovlivněn vůbec. V době komunismu jsem pochopitelně s rodiči probíral, jaké by to bylo žít ve svobodné zemi. Ale po revoluci se moje rodina vrhla na budování kariér a to samé se předpokládalo i u mě. Otec si přál, abych studoval práva. Shodou okolností došlo v té širší rodině k tragickým událostem a někde v té době jsem si začal klást otázky o skutečném smyslu života. Jestli je to pro mě zásadní, být právníkem, a jednou možná majitelem chaty, domu… Začal jsem přehodnocovat. Nebylo to ze dne den, ale postupně jsem zjišťoval, že existuje duchovní svět a je tady někdo, kdo ten duchovní svět stvořil. A co je zásadní, že se s ním nechá komunikovat, že vidí do lidských srdcí. A právě toto poznání změnilo můj život. Takže namísto práv jsem šel studovat teologii a později se stal členem Jednoty bratrské.
* Protestantské církve, z nichž vznikla i Jednota bratrská, a všechny vycházející z učení Wiklefa a Husa, zásadně ovlivnily běh českých dějin. Jejich po staletí trvající souboj s katolíky byl vyhrocený, často zničující. Ponechám stranou ten zásadní rozpor – co církve hlásaly a jak konaly. Zajímá mě, co dnes. Jak Jednota bratrská vychází s ostatními církvemi?
Proč se říká těmto církvím protestantské, to je základní otázka. Protože protestovaly – proti vládě, moci, církvi. Když to zjednoduším, tak Jan Hus a zvláště Martin Luther kladli důraz na Písmo, na Bibli. Což ve své podstatě znamená, že každý z nás – i laik – si může přečíst Písmo a zjistit, že tu jedinou pravdu a výklad nevlastní jeden člověk, organizace nebo instituce. Že každý, kdo hledá a chce najít, může mít svůj osobní vztah s Bohem.
* Bavíme se ale o vztazích církví…
Ale to je právě ten základ. Znovuobjevení tohoto tajemství mělo obrovský dopad vůbec na historii celého světa. Tehdy se znovu začal klást důraz na svědomí, svobodnou vůli každého jednotlivce. Problém je, a teď asi některé protestanty naštvu, že my jsme si opravdu zvykli protestovat. A skoro se to stalo naším syndromem. Možná proto se protestanti velmi snadno nedohodnou a posléze rozdělují. Jednota bratrská vznikla v roce 1457 a vůbec to nebylo lehké, když si uvědomíme, že tehdy jen jedna církev měla monopol na spásu. Dnes tu máme baptisty, Apoštolskou církev, metodisty, Křesťanské společenství a mnohé další… Ale nechci, aby došlo k mýlce, já rozumím, z čeho to vychází, v něčem to chápu. Ani si nemyslím, že to je velká tragédie. V podstatě díky tomu každý má možnost si vybrat.
* Stále nějak nemám pocit, že jste odpověděl na mou otázku.
Češi se v důsledku prožitých totalit na jednu stranu naučili navenek poklonkovat a chválit, ale máme problém říkat věci do očí. A když už to do nich říkáme, většinou to říkáme afektovaně, potíže nám dělá inteligentně diskutovat. A inteligentně spolu nesouhlasit. Bereme věci velmi osobně, což se může projevit i v církvích. Protože co si budeme nalhávat, církve tvoří lidé a nejspíš to bude trvat, než se myšlení lidí změní.
* Co konkrétně vztahy církví v Turnově?
Velkou roli hrály události v letech 1998 a 1999, kdy Jednota tady v Turnově měla relativně silné postavení. Sbor se ale rozdělil a dnes jsou z toho původního čtyři. To je právě ten syndrom nás, protestantů, že nemáme problém prásknout dveřmi. (Smích.)
* Protestanti v Čechách, to je mimo jiné i seznam významných a slavných osobností. Která z nich vás nejvíce oslovila?
Těch osobností by bylo víc. Chelčický, kterému pomohlo to negativní, co zažil, a možná právě proto tak přečníval, protože dokázal zpracovat dobu, ve které žil. A někdy je dobré si toto uvědomit, pamatovat. V tom je mimochodem i naše síla, kterou si ne vždy uvědomujeme. Velmi živě totiž v sobě neseme události minulých desetiletí, nacistickou okupaci, totalitní režim a jestli má naše generace nějaké poslání, tak vytěžit z těch negací maximum. Je zapotřebí si uvědomit, že nynější těžkosti nejsou na škodu. Může z nich vzniknout něco důležitého a smysluplného. A v tomto vidím Chelčického i dnes, ten odkaz je stále živý. Jan Amos Komenský žil v emigraci víc jak čtyřicet let, jeho život byl velmi pohnutý, a přesto se nikdy nevzdal. Prohlásil, dnes můžeme říct prorocky, že jednou se věci pro Čechy změní. Trvalo to staletí, po bitvě na Bílé hoře v některých směrech důležitých pro rozvoj církve Jednota bratrská skončila práci v Českém království, ale zase své učení rozšířila do celého světa. Například její misijní činnost je dodnes sice málo zveřejňovaná, ale to ji nic nebere na tom, že je skvělá. Bratři, kteří odešli do misií, nestavěli kostely. Zřizovali nemocnice, školy, sami vyučovali. Nedávno jsem například četl něco o Grónsku, kde se užívají česká slova. To je přece úžasné, ty po staletí stovky bezejmenných lidí, kteří svou vírou dokázali měnit svět. Chvíli to ale trvalo. A není to zadarmo!
* Vy jste člověk víry, vám se to mluví. Já se k té víře teď trochu obrátím, tedy jen dotazem. Dobrý člověk může být i bez víry a církve, chcete-li církví. Co vůbec lidi z vašeho pohledu nutí chodit do církevních komunit?
To je jedna otázka, ale vlastně několik. Že se někdo rozhodne a vybere si konkrétní církev, může být jednak tradicí z rodiny, jak jste zmínila. Nebo ho osloví učení, lidé, kteří tu danou církev tvoří. To ale nic nemění na tom, že lidé si hledají takovou, které věří a která jim nabízí něco, co je zaujme. To je jako u politických stran. Někdo volí velké, druhý se rozhodne pro malou stranu, třeba i s tím, že nemá příliš šancí uspět. Ale jednoduše věří jejímu programu. Myslím, že u nás lidé nacházejí komunitu, kde vznikají hluboká přátelství.
* Tak jistě, máte členy, a ti se spolu scházejí. Neříkejte ale, že si většina lidsky rozumí. Zvlášť individualisté, ke kterým mám blízko, s tím asi mají problém…
Tohle je… to se nedá asi slovy vyjádřit. Ale pokusím se. Nikdo vás nenutí jet s těmi, co vám nevyhovují, na dovolenou. Máme ve sboru lidi rozličných profesí a zájmů – lékaře, učitele, dělníky. K tomu jsou tu lidé, kteří mají relativně hodně peněz, pak málo peněz, někdo má dluhy… Lidsky ví, a i se o tom mezi námi otevřeně mluví, že mnozí by se za normálních okolností nedali dohromady. A ten, kdo nás spojil? To je nejvyšší šéf. Vy můžete být individualistka, přesto jste tou částí také. Nemusíte mít ráda organizovanou zábavu nebo komunity, přesto v nich jste – máte rodinu, přátele. Každý ať si najde sám, co mu vyhovuje.
* Jaký je názor Jednoty bratrské na homosexualitu či interrupce? Máte nějaký manuál či svodku od synodu (nejvyšší orgán JB, pozn. aut.), jako mají katolíci z Vatikánu?
(Smích) Ne, od synodu žádnou svodku nemáme. Ale máme boží slovo. A to v něčem platí, ať už pro církve, či samostatné hledače v písmu.
* Svět se přece vyvíjí, došlo ke spoustě nových poznání. Najednou jsme postaveni před informaci, že homosexualita je vrozená. Jestliže tedy Bůh takové nechtěl, tak proč je stvořil? Nebo to je nějaká zkouška, nakolik jsme tolerantní – nejen verbálně, ale i uvnitř? Že si ani v nitru neřekneme: Bože, to je homosexuál? Nebo otázka interrupce, antikoncepce? Takže bych se chtěla jednoduše zeptat: Má Jednota bratrská jiný postoj, nebo je víc tolerantní než například římskokatolická církev?
Je to týden zpátky, měl jsem tady mladou dívku a ta už měla za sebou dvě interrupce. Já osobně jsem přesvědčen, že to nenarozené dítě má právo na život. A jsem bytostně přesvědčen, že si mnozí, převážně mladí lidé neuvědomují, jakou zodpovědnost mají. Možná si myslí, že sex je jenom zábava, Bůh ho stvořil a díky Bohu za něj. Potrat je dnes velmi jednoduchý, ale kéž by se více zveřejňovalo nejen to, že někdo je proti nebo pro, ale co po tomto zákroku prožívají ty ženy. Uběhne pár let a i když má žena děti, tu vzpomínku vymazává těžko a mnohdy vůbec ne. Ze své zkušenosti pastora vím, že to nakonec jsou lidé, kteří se s tím musí nejvíc popasovat. Pro ně je to nakonec největší výzva, se vším všudy. Nikdo je neodsuzuje, že udělali nějakou chybu. Sám jsem udělal mnoho chyb a pravděpodobně ještě udělám. Snažím se to chápat. A ohledně homosexuality… já mám pár přátel, kteří jsou gayové a navštěvují naše bohoslužby. Jednota bratrská nemá problém s homosexuálem, ale s homosexualitou. Gayové nemohou mít děti. A když teď řeknu, že to není docela normální, tak mi nejde o to odsuzovat lidi, to v žádném případě.
* Historie sboru Jednoty bratrské v Turnově sahá až do 15. století. Ve 20. století zde 45 let působil Pavel Glos, neprávem zapomenutá osobnost. Sloužil ve velmi těžkých časech, v době totality, která církvím nepřála. Když jste přišel do Turnova, v jaké kondici se sbor nalézal?
Jenom abych to upřesnil – Pavel Glos byl ustanoven kazatelem v roce 1930 a v roce 1975 skončil. Pak sice ještě sloužil, ale nedostal tzv. státní souhlas, vlastně byl odejit do důchodu. Zemřel v roce 1985. Byl to rebel, v tom dobrém slova smyslu. Kritizoval, neboť i v Jednotě bratrské fungovali kazatelé, kteří byli, dejme tomu, hodně otevření komunistickému režimu. V průběhu druhé světové války byl předsedou celé církve, provedl ji tím těžkým obdobím a obstál, dle mého, se ctí. Mnozí mu později zazlívali, a vlastně dodnes jsou lidé, kteří to říkají, že se neměl tak moc zapojovat do odboje, protože to mohla díky jeho vysokému postu celá církev odskákat. Na druhou stranu bylo mnoho členů Jednoty bratrské, kteří byli zapojeni do odboje.Tady na Turnovsku to byl případ paravýsadku Antimony, kde většina pomáhajících byla právě z Jednoty. Ale napadá mě otázka…Turnov by mohl být velmi pyšný na Vladimíra Krajinu, kterému se dostalo pomoci právě od Glose. A je Turnov pyšný? I tady zaznívají hlasy, že kvůli němu zemřeli lidé. Ale to jsem odbočil, tohle téma je prostě zajímavé.
* Tak se vrátíme k původní otázce. V jaké kondici jste přebíral farnost?
(Smích) Do Turnova jsem přišel v roce 2004. Sbor čítal pár jednotlivců, dům, ve kterém nyní sedíme, byl v dezolátním stavu. Střechou teklo, okna zralá akorát na výměnu, na účtu asi dva tisíce korun.
* Tak to jste měl takovou malou misii, po vzoru svých bratří… Za to dnes patříte k nepřehlédnutelným. Můžu jmenovat jen namátkou některé vaše aktivity: Bouda na ulici, Nová naděje, Klub 13, Rodinné centrum… Kolik máte vlastně členů?
Nemáme žádnou kartotéku. Jsou lidé, kteří se chtějí zapojit do činnosti církve aktivně, jde o úzké jádro církve, o kterém víte, že se o ně můžete kdykoli opřít. Pak je širší okruh lidí, kteří se zapojí, když je nějaká velká akce a je zapotřebí dobrovolníků. Ten úzký okruh je kolem třiceti lidí, a každý nese nějakou zodpovědnost ohledně činnosti církve.
* Jak vnímáte Turnov? Přišel jste z Brna, což já mimochodem považuji za jedno z nejkrásnějších měst naší země…
(Smích) Já jsem před tím byl v Liberci, tak to šlo. Jak vnímám Turnov… Vy chcete, abych si tady naběhl.
* Vůbec ne, ale když už jsme u toho – netáhne vás to zpátky na Moravu?
Tam už říkají, že nejsem Moravan, ale Čech (smích). Asi už nemám ten správný přízvuk. Mně tady vyhovují kopce, které na jihu Moravy tolik nejsou. Ale ptala jste se, jak vnímám Turnov. Víte, já nejsem vůbec hudebně nadaný člověk, i když hudbu mám velmi rád. Když jsem přišel, tak mě doslova fascinovalo, kolik tady působí kvalitních kapel, souborů a kolik lidí za těmito aktivitami stojí. To se mi zdálo neuvěřitelné. A paradoxně jsem si tehdy říkal, jak se v tomto městě prosadím, když neumím na nic hrát, zpívat také ne…(smích). Jak se postupně přidávali lidé do sboru, tak jsem zjišťoval, jak moc dětí na něco hraje, takže jsem pochopil, že v Turnově jednoduše vedou děti k hudbě, což je krásné. Také kreativní a umělecký duch a tvořivost jsou tu dle mého velké. To je asi díky umělecké škole a vlastně vůbec díky množství středních škol v Turnově. Lidé tu mají nápady, jen to možná město neumí „prodat“.
* A sledujete také komunální politiku? Na pár zasedáních zastupitelstva jsem vás viděla.
Tak jistě, o politiku se zajímám obecně. Ovšem dospěl jsem do bodu, kdy se už nerozčiluji, šetřím srdce.
* Jak je to tedy s vaším pohledem na turnovskou komunální politiku?
Přemýšlím, jak to zformulovat. Život mě naučil, jak jednoduché je kritizovat. A věřte, že ke kritice mám blízko. Ale pak také vím, že je něco jiného, pokud je člověk v politice namočený, má v tom fungovat a tvořit. Já v politice nejsem, zajímá mě, sleduji ji, ale víceméně proto, abych mohl třeba o některých záležitostech města s lidmi diskutovat, třeba je i povzbudit, ale chci o tom mluvit s pokorou. To je to samé, jako posuzovat zvenčí církve a říkat, že teď budou mít jednoduchý život, když dostaly miliony. Rozumím tomu, že ty věci z venku nějak vypadají a přitom realita je, nebo může být jiná.
* No, a jak na vás tedy jednání zdejších zastupitelů působí?
Turnov je kreativní, plno zájmových činností, ale je problém Turnovany spojit. Možná je to tím, že je Turnov maloměsto, každý má to svoje, spoustu toho na sebe vědí, znají se…Takže k těm jednáním snad jen tolik. Zdá se, že vázne komunikace. Já vám to řeknu jinak. Když za mnou, coby pastorem, přijde někdo z politiků, tak je prosím o jednu věc, a tu jim také říkám. Že mi je jedno, zdali jsou zprava nebo zleva, protože dneska je to stejně jen komedie pro lidi, podivná ideologie. Já jim říkám, ať si zachovají pokoru a slušnost. A snažím se je povzbuzovat právě v tom, aby komunikovali. Jenže problém je, že oni často ve svých představách mají pocit, že komunikují (smích).
* Jaké máte koníčky?
Nejvíc času mně zabere práce, děti… Ale když je čas, tak literatura, nejraději mám literaturu faktu. A nejvíc relaxuji, když mohu s manželkou cestovat mimo republiku. Poznávat nové země. Bereme to jako zdravou dezinfekci z našeho prostředí a mnohdy velmi zajímavou konfrontaci.
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT