Nebo nám osud nepřeje? Bůh se na nás zlobí, či podivné shody náhod? No ne, vážně. To neustálé opakování toho, jak po velkém vládci přichází slabší a ještě slabší, až zůstane… Tak třeba Přemysl Otakar II., nazývaný železný a zlatý. Evropa se před ním třásla a on se klidně nechá zrádně zabít, aniž by stihl vychovat následníka k obrazu svému. Ten, mám na mysli pochopitelně jeho syna Václava II., se po pár letech zjevil z arestu, kolena modrá od modlení, a musel se moc a moc ohánět, aby mu království neroznesli sousedé jak švábi. Ale zvládl to, když si tak člověk představí to jeho dětství, také z něj klidně mohl být i deviant. Což mi každý psycholog nebo současný pan prezident jistě potvrdí. Stín otce ale nepřekročil.
Nebo náš, český (to český zdůrazňuji kvůli Němcům, tvrdí totiž, že je jejich) Karel IV. Skvělý král a císař, který bohužel v roli tatínka fatálně selhal. A následky byly fatální též.
Osud, náhoda, smůla… Vážně nevím.
Ale ono ani v těch novodobých dějinách to není žádná hitparáda, přitom už byl feudál dávno v análech a do věcí veřejných mluvil lid, národ, jednoduše obyvatelstvo. A to to vypadalo tak nadějně. Exkluzivní začátek v podobě Masaryka, který zvládl vše. Jen podobně jako Otec vlasti neodhadl možnosti svého protěžovaného „syna“. Škoda. Možná bychom tu nemuseli mít těch pět rudých na hradě…
Ach jo. Už v tom zase a opět lítám. Sama nevím, proč do většiny článků tahám minulost. To si zase vyslechnu, že to přeháním, že to nikoho nezajímá, že mají lidé jiné starosti než řešit Přemyslovce a jejich přehmaty. A že mám obecně v článcích množství náznakových informací a málo vysvětlivek. Už to slyším…
Ale já jsem opravdu původně chtěla psát nesmírně investigativní příspěvek jen a jen ze žhavé současnosti. Například jsem chtěla zmínit tu zajímavou vlnu nacio-vlastenectví, která jak smršť prolétla naší zemí před volbou nového prezidenta. Rozbor té vlny bych v tom článku nechala politologům, zaměřila bych se spíš na to, co jsem vysledovala já. Totiž že Češi sice umějí dělat super vlny, ale někteří mají informace právě o historii jak děcka na prvním stupni ZŠ, a kdoví jestli. Ale co jsem chtěla opravdu psát, bylo právě to, co mě zase donutilo vracet se k těm věcem… No však víte, co jsem psala v úvodu.
Podivná, ba přímo podezřelá se mi totiž jevila ta velká podpora Václava Klause a jeho rodiny směřující k Miloši Zemanovi. No ne, vážně, nezdálo se mi zrovna košer od hlavy státu, aby zasahovala do volby svého nástupce, k tomu člověk zdravé mysli by asi hlavu nevystrčil, když by předtím vyhlásil tu skvělou amnestii. A jsem u toho jádra: Já si totiž, zcela konspiračně, myslím, že pan profesor Václav Klaus pana inženýra Miloše Zemana podporoval právě pod dojmem podrobného studia udatné historie Čechů. Při této činnosti si při své inteligenci musel uvědomit jedno, to je jasné jak facka. Uvědomil si, že pokud nesežene někoho, kdo bude horší než on, bude zle. Před ním Havel… no, nevypadalo to dobře. Ale dobře to dopadlo, pro Klause, dost možná i nad jeho očekávání.
Již tolik očekávaná řeč pana Zemana při inauguraci přinesla první vlaštovku. Devianty už jsem zmínila a pan nový prezident ve své chytré řeči také. Do této skupiny, na kterou cílí většinou kriminalisté, zařadil kmotry (Šloufa ne), novináře, komentátory… Vzal to jedním vrzem. Kde je Klaus, který svého času do této skupiny zařadil „jen“ gaye a lesby!
Následně u hrobu TGM naše nová hlava vypeskovala své oblíbené devianty – promiňte, novináře – a ujala se úřadu. Prezident deseti dolních milionů (asi mu uniklo, že nás není o moc víc, ale dobře se to poslouchá, že) už před volbami tvrdil, že bude nadstranický, a po volbách to tvrdil také. Dokonce i svou stranu SPOZ upozadil (tedy až na pana Mynáře). A na co jsem dozajista nechtěla v tom svém článku zapomenout, byl poslední sjezd strany růže – ČSSD. Protože to bylo tak empatické, lidské, jak si pan prezident s touto stranou odpustili, že se opustili.
Jak zcela nadstranicky vyjádřil touhu po budoucí vládě této strany a sám se u toho dojal k slzám. Euforie, jiné slovo pro tento úkaz nemám, a asi ani někteří lidé z ČSSD ne. Protože jak jinak si vysvětlit výrok pana Mládka, poslance za ČSSD. Ten, nejspíš pod dojmem řeči pana prezidenta, nabyl dojmu, že už jeho mateřská strana u té vlády je a ihned nazval poměrně slušnou část obyvatel – zvaných OSVČ – parazity. Co také čekat od lidí, kteří dva roky před sametem vstoupí do strany, aby z ní po sametu odkráčeli dělat demokracii jinam…
No tak o tom všem jsem chtěla psát, možná polemizovat, dozajista moralizovat. A já to tak zkazím tou historií. Ale mě to vážně moc zaujalo, ta sestupná tendence kvalit našich vládců a jejich následovníků, prostě jsem si nemohla pomoci. Už se stalo. Ale když už jsem nenapsala, co jsem chtěla, a celé jsem to tak zkopala, zkusím něco pozitivního na závěr a čistě pro Turnovany: Třeba se nás to netýká…
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT