Návštěvy v ní si dávám za odměnu. Boha tam nehledám, necítím potřebu. Vcházejíc do jejích útrob jsem ale vždy a pokaždé, znovu a znovu ohromená. Prostor se mně rozevře a zároveň mě pohltí. Obdivuji žebroví chrámu, jehož vrcholy jakoby nesly celé nebe. Miluji hru světel, pronikající přes barevné vitráže gotických oken, a jsem velkým fandou hvězdicové klenby nad sv. Václavem. Málokde také může našinec stejně jako cizák v takové míře spatřit kontinuitu minulých staletí s přítomností. Tolik dokonale odvedeného řemesla. Pro větší slávu Boží, lidského ducha a země. Naší země. Tři „V“ v názvu. Symbol, jistota.
Ne, nechci být patetická, to není dnes módní ani cool. Ani hádanky nemám v úmyslu dávat. Řeč je o katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Ta už toho zažila, a díky Bohu (?) i přežila. Naposledy, a není to zas tak dlouho, se o její vlastnictví rozhořel spor našeho státu s církví. Asi už upadlo v zapomnění, že kostel jako takový byl od středověku chápán coby vlastník sebe sama, jako specifická právnická osoba. A v žádném případě nebyla vlastníkem kapitula ani panovník. Boj to byl lítý a dlouholetý. Nakonec vyhrál stát, ale vyšlo to o fous. Abych ovšem řekla pravdu, celý spor mě nechával poměrně klidnou. Jsem totiž toho mínění, že ať je majitelem chrámu a chrámů kdokoli, zůstanou tyto sakrální budovy v Čechách. Takové kolosy ještě nikdo létat nenaučil. Ani Vatikán.
Jiné to ovšem je v případě, který se pomalu, ale s jistotou populisty stává politickým tahákem levicových stran do nastávajících voleb. Církevní restituce. Třicetikorunové poplatky dnes už nezaberou, platí se a platit bude, ať bude vládnout kdokoli. Tak proč nezkusit na voliče kritiku restitucí. Asi to dá i méně přemýšlení a řádně představit volební program bez vykřičených hesel potřebuje rozumný, poctivý přístup. Ten je ovšem na naší politické scéně (bez výjimky) nedostatkovým zbožím. Bohužel. A tak jsme svědky toho, že jako když z nebe spadne, jsou všichni v ČSSD, KSČ a u „veverek“ každý husita, a ti ostatní patří do skupiny vatikánských špionů či zrádců vlasti.
Kde se najednou ten církevní majetek vzal? Ptají se i ti, co ve volbách podpořili strany prosazující navrácení majetku církvím. A to je ta potíž.
K prvním převodům majetku na církev u nás došlo na základě tzv. patronátního zákona, ale to jsme si mohli dovolit. Železnou pěstí tady vládl zlatý král, Přemysl Otakar II. Sotva si ale církev něco našetřila, už tu jsou husité a církev o majetek přišla. A nejen o něj, i oveček ubylo. Zato přibyla konkurence ve výkladu, jak chápat knihu knih a jak se modlit. Češi si nicméně u papežského stolce zavařili na několik staletí dopředu a tím, že kalich byl vnímán jako „kacíř-neznaboh“ a k tomu prohrál, došlo k historicky prvním církevním restitucím a konfiskacím na území Čech. To už ale na scénu vstupují potomci hrabátek z Habichtsburku, řečení Habsburkové. Tito částečně zdegenerovaní delegáti světské moci byli sice katolíci přímo výstavní, ale ani jim se příliš nelíbilo hromadění majetku svatou církví po černé Bílé hoře. A tak někde kolem roku 1630 musí Svatý stolec namísto majetku movitého přijmout do budoucna zisky z dovozních daní za sůl. Dorazí to Josef II. Habsburský, velký reformátor. Zrušil většinu klášterů a církevní majetek převedl do náboženského fondu, který byl posléze určen pro vzdělávání obyvatel a potřeby sociálně slabých.
Vlastně, když o tom tak přemýšlím, nedorazil to Josef II. K omezení církevního majetku dochází i během pozemkové reformy, probíhající v letech následujících po ustanovení samostatné Československé republiky. A k tomu prezident T. G. Masaryk, lehce naznačující cestu nikoli k Římu, ale k Táboru. Jeho známé prohlášení, že – cituji: „Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili…“ – nás těžko může nechat na pochybách, že by se nějak výrazně narovnaly vztahy mezi nově vzniklým demokratickým státem a římskokatolickou církví. Ano, byla to hlava, ten náš první prezident. Stále mě udivuje, jak dokázal zformulovat myšlenky s platností na několik desetiletí dopředu.
Odpusťte mi ten malý úlet do historie. Jsem už taková. A není mojí vinou, že Češi žili s římskokatolickou církví po dlouhá staletí víc vedle sebe, než spolu. Ke škodě oběma. Také vím, že problém církevních restitucí nelze probrat na pár řádcích. A pak, jsou věci, které nás přesahují, a s těmi není radno obchodovat. Ale stejně je to zajímavá historie, ten český přístup k římskokatolické církvi. Ve víře vlažní, od dob Jana Husa revoltující, a co do počtu věřících také netrháme rekordy. A nyní stojíme před těmi tolik emotivními restitucemi, které jsou pro velké množství občanů z rodu konfiskátů.
Jestli jste z výše napsaného usoudili, že jsem zapřisáhlý „ne-vraceč“ nakradených majetků z dob komunistické éry, není to pravda. Naopak. Jen nechápu pár věcí. Proč tento stát nemá na vyrovnání se s potomky lidí, kterým byl odebrán po roce 1948 statek, pole. Dělá to bratru čtyři miliardy. Pakatel v porovnání s tím, co se má dát církvím. Tedy hlavně církvi. Proč se mají církvím, tedy hlavně církvi, dát pozemky pomalu o rozloze velikosti Libereckého kraje? Ne, že bych byla závistivá, ale už vidím developery a další chytráky, jak čekají na možnost kupčit s odpustky České republiky. Ráda bych také měla jistotu, že se bude přihlížet k dekretům prezidenta republiky, zvaným Benešovy. Nikde nelze sehnat ucelené soupisy a výměry pozemků, které se mají církvím vracet. To bych u tak vážného kroku očekávala. Jak je možné, že tohle není známo?
Může takto závažnou věc, která ovlivní běh této země na další desetiletí, „prohlasovat“ pouhá většina 101 hlasu v poslanecké sněmovně, více či méně současné vládě zavázaných poslanců, kteří navíc nezastupují strany, za které byli zvoleni?
A hlavně. Nikdo mi nevysvětlil, kde se ten majetek vzal, kdo a jak vypočítal tuhle sumu a jestli to náhodou nespadlo z nebe. Protože, při vší úctě k duchovnu, tak mi to připadá. A to je právě ta potíž, o které už byla řeč. Politici svou neschopností informovat otevřeně a podrobně o církevních restitucích pošlapali těch jedenáct století, po která je naše země spojená s Biblí.
Vrátím se tedy na začátek, tedy k titulku svého příspěvku: CARPE DIEM. MEMENTO MORI. Užívej života. Pamatuj na smrt. Ale odpověď, co vlastně ta hlavní, restituující církev z těchto sesterských latinských rčení má ve svém erbu, pohříchu nevím. A to už vůbec nemluvím o naší politické elitě…
Bohuslava Charousková
bohuslava.charoskova@seznam.cz
Dovětek: Dala jsem tento text přečíst své kamarádce. Prohodila cosi o ateismu a čarodějnicích, o rychlých soudech a ještě rychlejších závěrech. Jedním dechem ovšem přiznala, že vlastně také neví zhola nic o tomto problému. Co na to říci. Stojím s velkou pokorou před tím, co nelze najít ani koupit, tím méně získat v restituci. A co vnímám jako veliký dar. Stojím před vírou. Nebyla by to ale žena, která má odpověď na všechno. Tak své přítelkyni odpovím alespoň touto cestou: Není čas a ve hře je dle mého příliš mnoho. Dávám vesměs jen otázky, odpovědi nechávám na čtenářích, přesto nepovažuji za hřích vyslovit i svůj názor. A ještě něco kacířského, typicky českého, na závěr: Luciferovi nebude a ani nemůže být odpuštěno. Je z Boha, je z jeho vůle. A proto je tedy i on odpuštění…
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT