SLIMÁCI

0

Začalo to jako každým rokem. Na jaře. Tatínek mi přivezl s láskou vypěstovanou sadbu aster. Poctivě jsem zasadila, zalila, nakonec rostlinky obsypala namodralým práškem proti slimákům. Uplynulo pár dní a kytky v čudu. A peníze za chemický přípravek též. Dobrá. První kolo vyhráli, prevíti olezlí. Pak přišlo několik slunečných týdnů a na zahradě ani jedna slizká noha. Asi nejen já jsem se nechala ukolébat představou, že pro tento rok má zahrada vybráno a já vyhráno. Jenomže s přibývajícími deštivými dny letošního léta bohužel nenastoupila pouze depresivní nálada ale i počet lesknoucích se cestiček na trávníku, které znamenají jen jedno: Slimoši jsou zpátky.

Když mně ožrali mečíky a zeleninu, přijímala jsem tyto rány ještě stoicky. S vědomím, že tento živočišný druh prakticky pozbývá svého predátora (krom ježků, žab, člověka a naší labradorky Aily, která je, prase jedno, občas používá místo žvýkačky), jsem si statečně hrála na zeleného aktivistu. Přece je nebudu krájet nožem, utvrzovala jsem se ve své víře stejně, jako několik let nazpátek. Však oni vypadnou.

Nevypadli. A moje filozofie inspirovaná Tibetem mi pomáhala jen do té doby, kdy se s razancí sobě vlastní pustili do mých milovaných ibišků. Naštěstí mám od technických služeb v pronájmu bio popelnici. Zajásala jsem tedy, slimáky posbírala, vynadala jim a šupla do bio zachránkyně. Druhý den ráno jsem při pohledu na popelnici zamáčkla slzu. Byla olezlá hnědými zrůdami, kterým se (zcela logicky, ale to vím až teď) podařilo prchnout. Pěkně si to slimošili směrem vzhůru k plastovému víku, tlačili na něj jeden přes druhého a víko nadzvedli. Pak už jim stačilo pomalu odslintat do mé zahrady.

 

V ten okamžik jsem si přehrála všechny dobré rady zkušených zahrádkářů ohledně zničení těchto novodobých vikingů zahrad. Copak o to, rad bylo dostatečné množství, jen má schopnost polévat je vařicí vodou nebo solit se jaksi rovnala nule.

 

Následující den po fiasku s popelnicí lilo jako z konve. Měla jsem depku ze své neschopnosti zbavit se slimáků tak, jak to dělá většina lidí vlastnících zahradu. Slimáci nejspíš vytušili, v jakém se nacházím rozpoložení, a nečekajíce z mé strany odvetnou akci přilezli i z okolních zahrad. Deprese se zhoršovala.

 

Snad abych vyhnala čerta ďáblem, snad z nějaké skryté deviace a možná pro inspiraci jsem po dlouhých letech vytáhla z knihovny publikaci „Dějiny mučení“. A začala si pohrávat se způsoby možné likvidace slizkých živočichů, v minulých stoletích s oblibou aplikovaných na lidských bytostech. Napichování na kůl? Technicky neproveditelné. Pálení rozžhaveným železem? Zápach. Oběšení? A jak poznám, kde je slimáčí hlava a kde (s prominutím) zadnice? Zaživa zahrabat pod zem? Vypíchnout oči, uříznout ucho? Natáhnout na skřipec? Na nic jsem nepřišla, ale alespoň se mi ulevilo.

 

Tu knihu, abyste rozuměli, jsem si kdysi koupila v touze po poznání. Naivní představa. Hloubku lidské bestiality nelze nikdy poznat a pochopit v plném rozsahu. A to i v případě, že člověk trestá po právu. Na druhou stranu – letošní léto nepřineslo jen zvýšený počet slimáků. Máme tady nácka a podlého vraha Breivika, mačety v Novém Boru, rozsáhlé chuligánské nepokoje v Londýně, zákonem chráněné a hlídané pochody pravicových extremistů a zákonem jak ve zpomaleném filmu trestaná individua typu jistého sexuchtivého doktora. Jen nepatrný zlomek lidské agrese, hlouposti a nemorálnosti v průběhu dvou měsíců.

 

A proto se mi ulevilo. Stojím totiž nad likvidací slimáků stejně bezradně, jako stojí evropské demokratické systémy nad podobnými problémy. A že jich přibývá. Tuším, že nejen já si občas položím otázku: Nebylo by lepší namísto pěkné cely Breivikovi veřejně setnout hlavu? Zlodějům useknout ruku a doktorovi taky… něco? Lze i předpokládat, že naši politici by si dávali větší pozor, pokud by tušili za rohem nějakého Jana Mydláře a korupce by se, alespoň o několik procent, zmenšila. Jenže, opravdu je zapotřebí vracet se do středověku?

 

Léto se chýlí ke konci, prázdniny jsou fuč. Ačkoli hojně pršelo, na kauzy, rozbroje a negativní zprávy bylo horké dost. Tak nezbývá než doufat, že příští rok to bude o prázdninách obráceně.

 

Bohuslava Charousková

Bohuslava.charouskova@seznam.cz

 

PS: Pokud vás zajímá, jak to dopadlo s těmi slimáky, tak vás musím zklamat. Nijak. Však oni vypadnou…

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.