MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ

0

Jen tak si povídat. Nevěnovat se pouze a jenom bolestem a nedostatkům, které náš kraj má a jehož je právě funkce hejtmana často vítaným hromosvodem. Jen tak si povídat a nečekat, že lze obsáhnout celou podstatu zpovídaného, jeho pocity, názory, každodennost, obavy a radosti. Jen tak si povídat…

* Vaše paní je z Polska a jak známo, naše země se staletími značně prolínají. Od dob, kdy tam česká kněžna Doubravka z rodu Přemyslovců přinesla křesťanství přes vzájemné půjčování králů až po bitvu o Albion. A bohužel i zkušenostmi obyvatel obou zemí pod vládou komunistů… Narazili jste spolu někdy na to, že výklad našich učitelů dějepisu se zásadně lišil od těch polských?
To člověk pochopí, pokud má v rodině někoho z jiné země. Některá data, která my považujeme za zásadní a důležitá, jsou pro Poláky bezvýznamná, a naopak. V těchto dnech, kdy si povídáme, probíhají u našich sousedů oslavy výročí Varšavského povstání. Při nich často slýchám, i když ne od své ženy, že Češi si počkali až do doby, kdy Němci prohrávali a teprve tehdy došlo k povstání v Praze. Zatímco oni si nechali zlikvidovat Varšavu. Právě u tématu druhé světové války narážím často na dva extrémní názory, kdy jedni říkají, že jsme to dělali dobře, a druzí se smějí, že se jedná o rys českých dějin – to čekání na vítěze. Asi to berou tak, že jsme malý národ mezi velkými a ta potřeba přežít je z dlouhodobějšího pohledu bezpečnější, než bojovat na koních proti tankům. I vnímání komunistické totality je jiné. Z polské společnosti se nikdy nevytratil vliv katolické církve, takže i na toto období se dívají trochu jinak. Těch témat, kdy se učitelé dějepisu ve výkladu trochu liší, by bylo určitě víc.  Ale zdá se mně, že Poláci jsou se svými dějinami víc smířeni než my.

201608242230_zap_198_2016_hejtman

* Trochu si dovolím licitovat. Ale pokud se podíváme na mapu předválečné Evropy, nebyli jsme až tak malou zemí. Jestli jsme nebyli spíš malí duchem… Jak doma mluvíte?
Víc česky, dcery navštěvují českou školu. Manželka s nimi ale mluví polsky, takže jsou schopné se domluvit. Už jsme ale vážně řešili, že by měly chodit na polštinu, protože jedna věc je mluvit a druhá dobře psát. Dlužíme jim formální vzdělání, mají i polské občanství.

* Svatá Máří Magdalena. Mně se vybaví okamžitě biblický příběh plný lásky, který byl staletími katolickou církví bohužel upozaděn. Co vám?
Tak mě se poslední dobou vybaví především kostel v Liberci (smích), kolem kterého jezdím dlouhodobě do práce, a také kauza, která je s jeho rekonstrukcí spojená.

201608242231_zap_200_2016_hejtman

* 18. listopadu 2014 vás policie obvinila na základě podezření z braní úplatku v souvislosti s připravovanou rekonstrukcí kostela sv. Máří Magdaleny v Liberci. Do doby, než se situace vyjasní, jste pozastavil své předsednictví Starostů a nezávislých. Už se vyjasnilo?
Nevyjasnilo. Je to nějakých 21 měsíců od obvinění a já jsem za tu dobu byl jednou u výslechu. Musím bohužel konstatovat, že jsem prozřel ve své naivitě, že tato kauza bude rychle vyřešena. Trvám na své nevině a obávám se, že vyšetřování se potáhne další dlouhé měsíce a roky. Opravdu nezáviděníhodná životní zkušenost.

* No, jen aby se něco neobjevilo třeba v září…
(smích) Tak ano, na to se mě lidé často ptají. Odpovídám, že to považuji za scénář, který je možný. Pokud se mě nepokusí dostat k soudu, tak minimálně – a zcela náhodně, jak jinak – uniknou třeba nějaké odposlechy. To aby se kolem toho mohly napsat pěkné články. Proti tomu se nedá nic moc dělat. Jsem přesvědčen, že kauza vznikla za účelem mě poškodit, nasvědčuje tomu i to, jak dlouho to celé trvá.

201608242231_zap_199_2016_hejtman

* Těch nevyřešených a hlavně nedořešených kauz je mnoho, často je v tom nějaká ta vazba a vždy podprahová informace o nečestnosti, která se hned tak nevymaže. Nemáte obavy?
Za ty dva roky jsem si prošel různými stádii. Od pocitu marnosti, kdy jsem si říkal, že nic nemá cenu… Vybavuji si scénku, kdy mé dcery přišly ze školy ubrečené. Vyšel článek v MF Dnes s titulkem, že hejtmanovi hrozí až dvanáct let vězení, a ve škole jim to spolužáci řekli. Děti jsou v tomto přímočaré. Snažil jsem se vždy dělat vše poctivě a pak, v podstatě z jedné nedořešené záležitosti, která ani není u soudu, máte články v novinách a na různých serverech pomalu každý druhý den. K tomu z valné části zmatené, nepřesné, zavádějící a spojující tuto kauzu s něčím jiným.

* Dokonce jsem četla, že jste součástí organizovaného zločinu…
Abych řekl pravdu, tak články některých novinářů už nečtu z důvodu ochrany duševního zdraví. Naštěstí se hranice normálnosti u některých z nich nechá velmi rychle určit podle toho, kdo je jejich chlebodárcem a kdo je platí.
K tomu snad už jen jedno: chci očistit své jméno. A až se u soudu prokáže moje nevina, budu po státu žádat omluvu za poškození svého jména i rodiny.

201608242231_zap_201_2016_hejtman

* Jak politika a s ní ruku v ruce i moc mění člověka?
Říkat, že nemění, by podle mého nebylo zcela upřímné. Samozřejmě mění. Nejedná se jen o samotnou rozhodovací pravomoc. Stačí, když něco řekne starosta nebo hejtman. Má to svůj vliv. Osobně považuji za štěstí, že jsem měl možnost být deset let starostou v relativně malém městě, kde mají lidé k sobě blízko. Když se jim něco nelíbilo, večer mně to řekli v hospodě. U politiků, kde tak přímočaré kontakty s lidmi nejsou nebo nebyly, tak tam asi ta možnost zblbnout funguje. Opojení, že jen já mám pravdu, tak to snad postihne čas od času každého, u sebe to hodnotit nechci. To za mě už brzy udělají jiní (smích). Já si vážím toho, že mám stále stejné kamarády, které jsem měl i před vstupem do politiky a kteří jsou ochotní jít se mnou do té hospody i dnes.

* Zůstává alespoň elementární důvěra ve slušnost?
Ta musí zůstat, bez toho by se nedalo existovat. Já to mám nastavené tak, že dokud se v někom nezklamu, vycházím z předpokladu, že to, co mně říká, je pravda. Kdybych měl každého, s kým přijdu do kontaktu, podezřívat, tak by to byla paranoia, ne komunikace.

201608242231_zap_202_2016_hejtman

* Když slyšíte, že politika je špína, všichni kradou a nic nedělají, co se vám honí hlavou?  
Poznal jsem v politice velké množství lidí. Na různých pozicích. A jsem ochotný za mnoho z nich dát ruku do ohně. Když jsme se bavili o té moci, tak o té se říká, že korumpuje. Samozřejmě je kolem politicky exponovaných lidí velké množství lákadel. Je ovšem na každém z nich, jak obstojí.

* Občas narazím na politika, a do této kategorie zahrnuji i zastupitele, abychom si rozuměli, který slušně řečeno není moc chytrý, dal by se také definovat jako ignorant či blbec. Já si mohu dovolit mávnout rukou a jít dál a příště se vyhnout. Tento luxus ovšem není pro hejtmana. Jak to zvládáte? A neříkejte, že jste někoho takového nepotkal…
Pochopitelně se stává, že mám rozdílné názory, životní zkušenosti a pohled na věc než lidé, se kterými se potkávám, diskutuji nebo hledám řešení problémů. Bavíme se ale o politické diskuzi. Naproti mně sedí někdo, kdo byl vybrán ve volbách. Pokud se jedná o starostu či starostku, tak i musel získat důvěru svých zastupitelů. Takže ať už je z jakékoli strany a má jakýkoli názor, třeba i podpořený neuvěřitelnými argumenty, tak to stále hodnotím tak, že je v nějaké pozici, na kterou se nedostal úplnou náhodou, ale byl zvolen. Prostě se snažím přistupovat ke každému s respektem, ale očekávám od nich to samé. Jen málokdy se stává, že řešíte nějaký problém a máte stejné názory, argumenty. Většinou musí člověk hledat kompromis a rozumné řešení, kdy budou obě strany spokojené.

201608242231_zap_203_2016_hejtman

* „Moc nevěřím na demokracii, ta byla dobrá možná v Athénách. O mém osudu dnes rozhodují lidé, které politici nacpou párky a opijí.“ Tak to není z mé hlavy, to pronesla herečka Emília Vášáryová. Nechme stranou, jestli se mají voliči na Slovensku lépe, když dostávají uzeniny a alkohol, a Češi jen sladké pečivo. Jde o myšlenku. Prezidentské a poslední parlamentní volby z nějakého úhlu pohledu mohou dávat Vášáryové za pravdu. Co si o tom myslí Martin Půta – volič? 
Problém současné demokracie, na který narážíte, vidím mimo jiné v mediálním zrychlení světa. Přestává být čas na to, aby se nad věcmi, které lidé v médiích čtou, ale třeba je i na sociálních sítích komentují, trochu přemýšlelo. Říká se, že první myšlenka je správná. Já bych trochu poopravil znění. První myšlenka, o které máte ale opravdu čas přemýšlet, je ta správná! Řada voličů chce bohužel věřit tomu, že jednoduchá řešení fungují, přitom ze svého života vědí, že to tak není, že tak to prostě nefunguje. Já ale lepší systém než je ten demokratický neznám, všechny ostatní časem připravily své občany o všechna osobní práva a svobodu. Tak přesto, že mně to je občas nepříjemné, když nějaký názor, který se mně líbí, je v menšině, musím se s tím naučit žít. Tak to prostě je! Já si ale podle párků ani pečiva nevybírám.

* Je před volbami, kandidujete. V této době bývá zvykem politiků spíš připomínat, co se povedlo, jak moc se naplnily sliby kdysi dané voličům. Co to obrátit a jednou si i před volbami dovolit říct: Tak tohle jsem nedal, to prostě nevyšlo…
Nepovedlo se nám zřídit Krajský soud v Liberci, přestože formální podmínky jsme splnili. Dnes je to na vůli poslanců. Zřízení soudu mělo podporu prezidenta Zemana, ministryně Válkové a ministra Pelikána, alespoň v té verbální podobě. Celé to nakonec skončilo v parlamentu a ve vládě takovou klasickou formulací, kterou se leckterá problematika dává k ledu. Něco v tom smyslu, že se bude hledat koncepční řešení pro všechny kraje. Vadí mně to. Ta roztříštěnost státní správy.
Nemůžu nezmínit ani turnovskou hotelovou školu. Sám sobě kladu za vinu, že v loňském roce, i po tom naprosto absurdním a nezvládnutém sestěhování škol, o kterém nebyli dostatečně informováni ani rodiče, ani zřizovatel a ani město Turnov, jsem neprosazoval razantnější změny ve vedení školy. Podlehl jsem názoru lidí ve svém okolí, kteří tvrdili, že to bude dobré, že to paní ředitelka Lednejová zvládne. Z dnešního pohledu to byla jednoznačně chyba. Kdyby ale člověk vždycky viděl do budoucna, že?

201608242232_zap_206_2016_hejtman

* Jedním z vašich předvolebních témat byla doprava, tedy spíš oprava infrastruktury, která byla poškozena povodní v roce 2010. Opravdu máte pocit, že v tomto resortu byl kraj úspěšný?
Troufám si říci, že byl. Vzpomínám na listopad 2012, kdy jsme přišli do krajské vlády, a zjistili, že na opravu silnic a povodňové akce, respektive na půlku z nich, nemáme peníze. A nevědělo se, jak to řešit… Naši předchůdci to neřešili s odkazem, že v době, kdy vládne pravicová vláda, nemá ani cenu o této problematice s vládou jednat. To považuji za nezvládnutí situace. Byla to ale právě vláda Petra Nečase, která na nějakém svém posledním jednání schválila dotace, a akce se podařilo na podzim 2015 všechny dokončit. Toto byl jeden z těch slibů, který, kdyby se volebním období nestihl splnit, tak bych vážně přemýšlel o tom, jestli se neživit něčím jiným. Naprostá neprůjezdnost mnoha oblastí kraje byla pro lidi a jejich každodenní život opravdu strašná.

* Jsme zatím naštěstí pouhými diváky toho, co se odehrává v některých evropských zemích, myslím především bezprecedentní vražedné a sebevražedné útoky, které rozhodně nepatří k našim zvyklostem; víru nevyjímaje. Nejsem vystresovaný xenofob, přesto nejsem ani příznivec politické korektnosti za každou cenu. Proto se ptám: Má Liberecký kraj nějaký plán, jak předcházet možným teroristickým útokům nebo jak je eliminovat?
Asi každému, kdo se v posledních měsících dívá na zprávy a vidí, co se děje, musí být jasné jedno. Že proti jednotlivci či malé skupince šílenců se nedá účinně bránit. Zároveň se přiznám, že nejsem velký příznivec ozbrojování obyvatelstva. Ono by to mohlo nakonec dopadnout jako v Americe, kdy by hrozil dostatek vlastních šílenců, řešících si třeba špatné sousedské vztahy zbraní. Pevně věřím, že tajné služby a policie monitorují ty, kteří by mohli k nějakému extrémnímu činu na našem území, tj. i na území Libereckého kraje, sáhnout.

201608242231_zap_204_2016_hejtman

* Ale připouštíte, že nynější stav v Evropě není v této oblasti zrovna ideální?
Jistěže není. Na rozdíl od Německa nebo Francie má ale naše země jen malé skupiny muslimů, které jsou přehledné. Na druhou stranu se nedá vyloučit útok třeba v Praze, to je přece úžasně „fotogenický“ cíl. Přesto nepovažuji například uzavření hranic za ideální řešení. Těm jednotlivcům to stejně nezabrání v útocích a velmi to omezí svobodu většiny. To je defenzivní řešení.

* Tohle téma by bylo na celý rozhovor a ještě na pokračování…
A hned tak z veřejného prostoru nevymizí. To, co se odehrálo v Německu, ta otevřená náruč, se ukazuje jako velká chyba, kterou si dnes snad už uvědomuje i paní kancléřka Merkelová. Je otázka, kolik vlastně lidí do Německa přišlo kvůli rozsévání strachu a kolik těch, kteří utíkali před válkou. A nakolik jsou schopni respektovat naše zvyklosti a víru. Mají i jiný vztah k životu a jeho ceně…
Možná se z pohledu dnešního Německa víc obávám menšin, které už tam třeba třetí generaci žijí, mají zde nějaké pevné zázemí a mohou se mnohem lépe organizovat.

* Máte s touto problematikou nějakou vlastní, třeba politickou zkušenost?
Byl jsem za Asociaci krajů v Evropském výboru regionů. Projednávali jsme tam bod, ve kterém se vedla tříhodinová diskuze nad větou, kterou tam chtěli zástupci Maďarska a my to podporovali také. Něco v tom smyslu, že Evropská unie je společenství založené na našich tradicích a náboženství, na židovství a křesťanství a otevřené ostatním náboženstvím. Levice ve výboru znění rozporovala, protože Evropa je přece otevřená všem náboženstvím, tak proč zmiňovat ta dvě. Měl jsem neodbytný pocit, že salonní revolucionáři, hlavně z bohatých zemí, se asi zbláznili. Pokud zahodíme svoji minulost, svoje tradice, které nás drží pohromadě, co nás bude spojovat v dobrých a zlých časech? Nakonec jsme to odhlasovali v podobě navržené Maďarskem, ale bylo to… dramatické. A diskuze chvílemi neuvěřitelná…

201608242232_zap_205_2016_hejtman

* Jen na okraj, párkrát jsem byla na krajském úřadě. Klidně bych tam propašovala glock, možná i kalašnikov.
Asi ano (smích), jsme veřejná instituce, otevřená lidem, takže určité riziko tady je. Máme sice směrnici, jak se chovat, pokud je někdo agresivní, ale to se jedná spíše o tu verbální situaci, a s největší pravděpodobností nikdo není připraven na lehký kulomet. Na druhou stranu, když jdete na jakýkoli centrální úřad v Praze, tak jsou všude jako na letištích bezpečnostní rámy. Není to nic příjemného, ale asi si na to budeme muset postupně zvyknout všude. Ještě před pár lety bych tuhle větu neřekl, ale situace kolem nás se mění. A ne k lepšímu. Ale nikdo jiný než my si s ní za nás neporadí…

* Martin Půta. Co bude dělat, pokud zůstane ve funkci, a co bude ten samý Martin Půta dělat, pokud neobhájí?
Když vyhrajeme volby a podaří se nám postavit slušnou koalici, tak budeme pokračovat v tom, co jsme začali, jsem součástí týmu a problémů v našem kraji je dost a dost. A chtěl bych si vzít pár dní volno, protože do voleb už čas nebude. A to volno si vezmu, i když už nebudu hejtman. Popravdě, zatím jsem nad tím, co bude, nepřemýšlel. Protože já chci volby vyhrát. Ale vím, že práci, která mě bude bavit, určitě najdu.

* No vidíte, málem bych zapomněla. Co vás vlastně baví dělat mimo pracovní čas?
Nebudu naříkat, že volného času je málo. Ale je to tak. Takže pokud nějaký mám, věnuji se rodině. Rád čtu a vedle trochy sportování, které čistí hlavu, mě baví práce na naší zahradě, pěstuji brambory ve slámě, borůvky, jahody… Často vzpomínám na dětství, když táta chtěl, abych mu třeba pomáhal sázet ty brambory. A já raději zdrhnul hrát s klukama fotbal…Říkal jsem si tehdy, co na tom zahradničení má. Dnes jsem na tom podobně (smích). Nedávno jsem na pár dní pracovně odjel a moje dcery mě do telefonu zdravily s tím, že ty jahody tedy zalily. Mně je zalily. Co k tomu dodat? Historie se opakuje…

201608242307_zap_207_2016_hejtman

*Jaké místo v Libereckém kraji je vaším nejoblíbenějším?
Doma jsem v Hrádku a mám rád pohled na Lužické hory, co přechází až k saským sousedům. Ale v našem kraji jsou desítky míst, kde se rád na chvíli zastavím a užívám si toho pocitu domova. Nedávno sázeli v Tatobitech lipovou alej, ten výhled na Trosky a Český ráj zakončený až Ralskem. Krása. A potom lidé a věci, které nejsou na první pohled vidět. Za čtyři roky jsem potkal stovky lidí a viděl mnoho zajímavých míst a firem. Liberecký kraj má spoustu úspěšných lidí, o kterých jsem nikdy neslyšel a kteří něco vymýšlí, vyrábějí, prodávají, nebo se tím, co dělají, baví. Ať už jde o malé živnostníky, šikovné řemeslníky, lidi, co se starají o druhé a pomáhají tam, kde jsou potřeba, skvělé lékaře a vědce, umělce a pábitele, podnikatele, starostky a starosty, nebo další obětavé lidi v obcích a městech. Ti jsou kořením našeho kraje a rozhodně stojí za poznání. Bez nich by totiž ani ten výhled na Trosky od Tatobit nebyl úplný…

* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
, bohuslava.charouskova@seznam.cz

Martin Půta (nar. 1971 v Liberci). V roce 1989 dokončil studium na libereckém Gymnáziu F. X. Šaldy. Byl rok a půl na vojně a pracoval jako technolog a vedoucí výroby. V roce 2002 byl zvolen starostou města Hrádek nad Nisou, stejně tak v roce 2006 a 2010. Od listopadu 2012 je hejtmanem Libereckého kraje a od roku 2009 předsedou Euroregionu Nisa. Je ženatý, má tři dcery. Žije v Hrádku nad Nisou, kde je prostě doma.

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.