Stojím před kostelíkem a zmateně se rozhlížím. Vidět jen černobíle, možná bych trochu znejistěla. Nejistota a očekávání, to je ta správná definice. Že se otevřou dveře svatostánku a v nich bude stát kněz, za kterým jsem tu dlouhou cestu vážila. Tak stejné to tam je i po těch více jak šedesáti letech, to snad ani není možné… Jsem v kostele a zvědavě šmíruji prostor hlavního oltáře, a vlastně všechno. Do posledního detailu. Výjimečně nemám zájem o barokní výzdobu, o ryze vesnickou a tím pádem jednoduchou gotiku. Kdepak. Hledám něco docela jiného. Zázrak. Nacházím stálou přítomnost kněze…
K tomu příběhu z roku 1949 jsem se dostala víceméně náhodou. Hlavní linii, že kdesi na Vysočině, v malé vesnici Číhošť, se v místním kostele několikrát pohnul dřevěný oltářní křížek a zůstal vychýlený mimo těžiště, tak tu jsem znala. K tomu jména hlavních postav a pár věcí kolem. Důsledně jsem ovšem podrobnější informace nehledala. Je to doba počátků tzv. třetího odboje, zajímali mě spíš ti, co bojovali tak nějak po vojensku, než silou víry… stalo se.
Říkám si, že přišla chvíle toto mé pochybení napravit.
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Opravdu víceméně náhodou sáhnu v knihkupectví po knize, kde je podrobně zpracovaná životní dráha Josefa Toufara, kněze, který jednu odslouženou bohoslužbu zaplatí životem. 
O třetí neděli adventní, přesně 11. prosince 1949, kázal Toufar před mší na téma „Uprostřed vás stojí, kterého neznáte“. Na dvacet farníků vidělo, jak se při jeho slovech několikrát rozkýval dřevěný oltářní křížek, a zůstal nakloněn směrem ke kazatelně. Kněz neviděl nic, stál ke křížku zády. Nevysvětlitelný úkaz brzy dostane název Číhošťský zázrak. Z malého kostelíka se stává poutní místo. Stát se to v dobách, které by nebyly vychýleny ze svého těžiště a kde je víra v cokoli součástí běžného společenského života, nic zásadního by se nestalo. Určitě by se diskutovalo, novináři by měli žně, a to „nevysvětlitelné“ by chtěl kde kdo vysvětlit. Záhada nebo zázrak, zajímavé dilema. K událostem v Číhošti došlo necelé dva roky po komunistickém puči, na církve se chystá zničující zátah a na faráře Toufara, který svým osobitým, lidským a charismatickým konáním oslovoval lidi, též…
Název knihy: Jako bychom dnes zemřít měli. Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Autor: Miloš Doležal. Skvěle zpracované, veškeré informace podložené, bohatá fotodokumentace.
INTERMEZZO I
Jsem rozladěná. Zase a opět cítím velkou nespravedlnost. Vrah Ladislav Mácha, který kněze za pomoci dalších brutálně umlátil, stále žije, trest žádný a jak je u bývalých členů StB běžné, je zaopatřen pěknou penzí. Hledám všechno, co se k příběhu kde napsalo, prohlížím dobové fotografie, zajímám se o osudy dalších obětí. Mimo jiné se podívám na krátký film o Číhošťském zázraku, který byl natočen pod „uměleckou“ taktovkou komunistů a StB.
(Podívat se můžete ZDE: http://historie1950.dejepis21.cz/lib/film/index.html. Komentáře netřeba.)
INTERMEZZO II
Kdykoli se v následujících měsících a letech objeví zmínka o Toufarovi, vynoří se i ta rozladěnost. Nemám ten příběh uzavřený. Na sklonku roku 2014 proběhla tiskem zpráva, že Toufarovy ostatky byly nalezeny v hromadném hrobě na hřbitově v Praze-Ďáblicích. 12. července 2015 byly slavnostně pohřbeny v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Pár týdnů poté se tam jedeme s rodinou podívat. Navštívíme nejen kostel, ale i faru, kde kněz před zatčením žil a kde je nyní v její části vzpomínkové muzeum. Stíháme ještě klášter Želiv, kde působil opat Vít Tajovský, přítel Josefa Toufara. Ten, ač vězněn, přežil. Proč stále nemám kauzu Číhošť uzavřenou?
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Tentokrát jdu do knihkupectví najisto. Příběh má pokračování. Byly nalezeny Toufarovy zápisky, našly se filmové záběry viditelně zmučeného faráře, které byly pořízeny StB pár hodin před jeho smrtí a měly být použity pro výše uvedený propagandistický film.
V knize jsou zprávy antropologů, archeologa a soudního lékaře, kteří prováděli exhumaci a identifikaci ostatků P. Josefa Toufara. Autor rekonstruuje i farářův únos, popisuje samotnou vraždu a následnou nedůstojnou likvidaci těla. A mimo jiné se čtenář dozví i osudy samotných vrahů…
Název knihy: Krok do tmavé noci. Autor: Miloš Doležal. Podložená fakta, psanou formou vytvořený dokument. Dokonalé.
INTERMEZZO III
Je to paradox, ale neřeším pohybující se křížek. I když je prokázané, že Josef Toufar a nikdo, kdo byl v té chvíli přítomen v kostelíku, s ním manipulovat nemohl. 
Opravdu nepovažuji za důležité, zdali se jednalo o zázrak, nebo o nějakou fyzikální úchylku. Můj zájem je namířen jen a pouze na dobové reálie a osudy lidí. Čekám rozhřešení. A toho se mně dostává. Josef Toufar se vrací domů, kde je důstojně pohřben. Ve vzpomínkách zůstává pevně zakotven jako člověk, který v kritické chvíli neselhal. Vlastně nikdy neselhal. Jeho vrah sice žije, ale po přečtení jeho životní cesty mohu napsat jediné: Takový život bych nechtěla žít! Dočteno. Uzavřeno.
Četla jsem příběh. Příběh o naplněném kněžství a o víře. O aroganci moci a manipulaci. A o všem, co bylo, je a bude mezi tím. V každé z těch dvou knih je něco, co bych ale málem zapomněla zmínit. Slovy klasika: Svoboda je jako vzduch. Když ji máte, sotva si ji všimnete. Když vám ji vezmou, všimnete si toho okamžitě…
Bohuslava Charousková, bohuslava.charouskova@seznam.cz
POZVÁNKA NA SETKÁNÍ S AUTOREM, KNIHY SI UŽ MUSÍTE PŘEČÍST SAMI
Od sezony 2015/2016 produkuje Kulturní centrum Turnov ve spolupráci s Městskou knihovnou Antonína Marka nový pořad „O literatuře“, v němž každý měsíc představuje Petr Vizina, vedoucí kulturní redakce České televize, zajímavé české spisovatele a spisovatelky. V dubnovém vydání pořadu bude jeho hostem Miloš Doležal, český básník, spisovatel a publicista a také autor oceňované biografie Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, která získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku.
David Pešek, jednatel KC Turnov, david.pesek@kcturnov.cz
Beseda se uskuteční v kavárně KUS na Střelnici v úterý 19. dubna od 19.00 hodin, vstup volný.
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT