Byl u všeho, co se hlavně v kultuře a ve sportu za první dvacetiletí po listopadu 1989 v Turnově událo. Folkový klub byl fenoménem ještě předlistopadových dob, poté jako ředitel kulturního centra stál u zrodu dodnes pro město prestižních akcí, jako jsou Poetika, hudební dílny při festivalu Antonína Dvořáka, byl u Staročeských i Vánočních trhů, stanovil pravidla pro podporu kulturních spolků, vystavěl novou Střelnici, vydával Hlasy a ohlasy Turnovska, uspořádal několik ročníků Turnovské pecky s předáváním cen lidem, kteří byli výjimeční ve svém oboru. Těžko lze zapomenout na komponované večery, ve kterých se na jednom pódiu představili prakticky všichni, kdo ve druhé polovině devadesátých let v kultuře ve městě něco dělali – od muzikantů přes divadelníky a zpěváky sborového zpěvu po výtvarníky. Na tyto akce již nikdo nenašel – pro jejich nesmírně náročnou přípravu – odvahu navázat.

Letos uplynulo patnáct let od smrti známého turnovského fotografa Jaroslava Hajflera. Řemeslu se Hajfler učil ještě u soukromníka, v Lochmanově ateliéru v Turnově a později, chtěl-li po roce 1948 ve své práci pokračovat jako člen nového lidového družstva Fotografia, musel ještě absolvovat školu v Hradci Králové. V turnovské provozovně „mezi mosty“, Leninově, dnes Palackého ulici, pak denně vytvářel dokumentární, portrétní i skupinové fotografe, podobizny svatebčanů, novorozeňat, jubilantů i třídy absolventů turnovských škol. Vedle toho byl ale také vnímavým dokumentaristou veškerého života kolem sebe. Fotografoval zdejší krajinu, díky své intuici zachytil nejen mnoho zajímavých objektů a scenérií ve městě a jeho okolí, které časem navždy zmizely například kvůli překotné výstavbě továren a panelových sídlišť.

Jistě to zažil každý z vás. Nenadále, ale i třeba předvídatelně. Odchod. Navždy. Konec. Překvapení. Odmítání vzít realitu smrti na vědomí… Měli jste přece ještě spoustu témat, otázek a plánů, které společně musíte probrat. Nebo neměli a jen jste na to mysleli. Jako já. Dlouhé roky jsem si říkal kdykoli jsem toho člověka uviděl a slyšel ho mluvit, četl o něm, nebo jen zaslechl o jeho činech, že to je ten správný Čech do projektu Češi Českého ráje. Vždyť považte, jak se až neuvěřitelně sžil s vykořeněnou krajinou kolem Bezdězu, odkud původní obyvatelstvo po druhé světové válce zmizelo a ti, co přišli, tak nějak a z různých důvodů cestu do kostelů nenašli. Jan Nepomuk Jiřiště.