Jak mi tato věta leze na nervy. Popravdě ale jen do chvíle, kdy má český hokejový národní tým šanci získat na mistrovství světa medaili. To pak skáču taky. Co, skáču. Zničehonic je ze mě zanícený a vášnivý „hokejista“. Týmům, které zrovna hrají zápas proti našim, sprostě spílám. Za každou ránu, namířenou na českého reprezentanta, bych okamžitě sázela trestné minuty a nejraději dala těm „hajzlům“, co tlučou moje miláčky, vyloučení do konce hry. Když si bouchnou naši, tak pochopitelně tleskám, jak jinak. Hokej je tvrdá hra.
I když hráče normálně nesleduji a ani nevím, co dělají v mezičase mezi mistrovstvím světa, v jakém klubu hrají a v jaké zemi žijí, jsem v době mistrovství s nimi. Znám složení týmu, kdy a proti komu nastupují, a v jaké jsou hráči kondici. Čtu sportovní přílohy v novinách a sleduji televizní zprávy ze sportu. Což běžně rozhodně nedělám! I kdyby na chleba nebylo, musím ty zápasy prostě vidět. Konečně, ještě teď mě hřeje u srdce, jak na jaře dvakrát vyběhli s týmem Rusů. Tento zážitek by mi nevynahradila ani zlatá, a že mám tuhle medaili hodně ráda.
Hokejisté. Zatracovaní, když to „projedou“. Nošeni na rukách a milovaní, když to všem natřou. A když to natřou, je národ na nohou. Bleskurychle se opráší trikolory, vlajky a lidé bez studu zpívají hymnu na veřejnosti. Jsou to vlastně jediné chvíle, kdy si Češi uvědomí, že žijí v zemi, která vlajku a hymnu má. Státní svátky prožíváme v duchu chalupa, sport a rodina, volby nás zajímají čím dál míň. Stejně jako politici, kteří nám dělají jen ostudu. Na rozdíl od hokejistů…
Při zprávě, že zemřeli tři naši hráči při leteckém neštěstí u Jaroslavle, mi nebylo do zpěvu. A asi nikomu z vás. Když jsem si přečetla zveřejněný seznam všech mrtvých, nějak i zmizela radost z těch dvou vítězství nad Rusy. Tolik mladých kluků z této země umíralo s těma našima…
A tak jim chci jednoduše a prostě poděkovat. Za to, že sport, který tak dobře dělali, má jako bonus ještě schopnost zvednout Čechy ze židlí. Za to, že díky jejich dobře odvedené práci bere Čechy alespoň někde a někdy někdo vážně. Děkuji.
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT
Zobrazit další související články...- SOCHA A STŘELNICE (ZAMYŠLENÍ)
- DO RYBNÍKŮ, JAKKOLI KRÁSNÝCH, SE DNES CIZINCI KOUPAT NEPŮJDOU, ŘÍKÁ PETR SOUDSKÝ
- KVĚTEN, ÚSTR A VLAJKA, TAK NĚJAK TO PROSTĚ VYŠLO…
- JMENOVÁNÍ DO FUNKCE MINISTRA OBRANY BERU JAKO POKRAČOVÁNÍ SLUŽBY TÉTO ZEMI, ŘÍKÁ VLASTIMIL PICEK
- MÁME TO MY ČEŠI SMŮLU
- KAŽDÝ, KDO HLEDÁ A CHCE NAJÍT, MŮŽE MÍT SVŮJ OSOBNÍ VZTAH S BOHEM, ŘÍKÁ PASTOR JEDNOTY BRATRSKÉ PETR BOUDNÝ
- MILÝ DENÍČKU!
- CARPE DIEM? MEMENTO MORI? ANEB ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV S.R.O. A TY OSTATNÍ
- PRO ÚZEMNÍ PLÁN S ODLEHČOVACÍ KOMUNIKACÍ HLASOVAT NEBUDEME, ŘÍKÁ ZASTUPITEL HUDEC
- „ZATÍM JSEM NESMYL VÁLEČNÉ BARVY,“ ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL IVAN KUNETKA
- KONEČNĚ I LIBERECKÝ KRAJ BUDE MÍT SVŮJ HOSPIC
- LIDICE
- TROCHU JINAK, PŘESTO VĚNOVÁNO DNŮM, KDY SKONČILA VÁLKA
- „TO, CO FUNGUJE, SE MĚNÍ, A CO NEFUNGUJE, NECHÁ SE, JAK JE,“ ŘÍKÁ ŠÁRKA ČERVINKOVÁ
- KRYL? TEN BY TO NEKRYL
- POZEMKOVÉ ÚPRAVY. NEBO RADĚJI POZEMKOVOU REFORMU ČI VYVLASTŇOVÁNÍ? RÁDI POSLOUŽÍME. JSME STÁT
- „S TOUHOU CESTOVAT A POZNÁVAT SE ASI ČLOVĚK RODÍ,“ ŘÍKÁ ZDENĚK ROMANY
- VÁŽENÍ A MILÍ ČTENÁŘI TVA…
- „KDYŽ JDE O ŽIVOT, TAK MUSÍŠ NĚCO DĚLAT, AŤ UŽ TOMU VĚŘÍŠ, NEBO NE,“ ŘÍKÁ ROMANA ZEMENOVÁ
- PÁR SLOV K VÝROČÍ VZNIKU REPUBLIKY ANEB DĚKUJI
- CESTU SI OBČAS DĚLÁME HRBOLATOU SAMI, ŘÍKÁ ŘEDITEL TURNOVSKÉ NEMOCNICE TOMÁŠ SLÁMA
- KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH… (GLOSA)
- SLIMÁCI
- MAŠÍN (glosa)
- PORTA COELI
- RETROMÁNIE
- ZNÁMÍ NEZNÁMÍ MILENA A VÁCLAV ŠOLCOVI
- KOLABORANTI
- NENÍ ŠLECHTA JAKO ŠLECHTA
- SMÍCH UVOLŇUJE, ŘÍKÁ VLASTÍK PLAMÍNEK BRŮČEK
- DO KOMUNÁLNÍ POLITIKY JSEM VSTOUPIL SPÍŠ NÁHODOU, ŘÍKÁ MILAN HEJDUK
- CO NOVÉHO NA PALOUČKU ANEB ZE ŽIVOTA HMYZU
- PŘÍTEL (GLOSA)
- INSTITUCE, KTERÝM LIDÉ NEVĚŘÍ, NEMAJÍ SMYSL, ŘÍKÁ ZNÁMÝ SPISOVATEL PAVEL KOSATÍK
- U NÁS, KDO SE NEPERE A NEMLUVÍ, NEPŘEŽIJE, ŘÍKÁ SE SMÍCHEM IVANA DUTÁ
- POŠŤÁCKÁ POHÁDKA
- „ŽIJU A PRACUJU TAK, ABYCH MOHL KLIDNĚ SPÁT,“ ŘÍKÁ FRANTIŠEK ZIKUDA
- MOHU NÁZOROVĚ OVLIVŇOVAT, NIKOLI ROZHODOVAT, ŘÍKÁ MIROSLAV ŠMIRAUS
- ROZUMĚT DĚJINÁM
- JMÉNA KOLEGYŇ SROVNEJTE PODLE ABECEDY, ŽÁDNÁ NEJSME ŠÉFKA, ŘÍKÁ O DIVADELNÍM SOUBORU NAKAFRÁNO ALENA TOMÁŠOVÁ
- O VOLEČCÍCH ANEB KRÁSA A ÚSKALÍ ČEŠTINY
- BŮH TI DÁVÁ OBLIČEJ, SMÁT SE MUSÍŠ SÁM
- POVÍDÁNÍ O HLEDÁNÍ VÍRY, ATEISMU V ČECHÁCH I O TOM, ŽE JE DOBRÉ, KDYŽ FARÁŘ UMÍ ZPÍVAT
- CHRÁNĚNÁ DÍLNA POMÁHÁ LIDEM NAJÍT SEBE SAMA…
- „JSOU I CHVÍLE, KDY JSEM RÁDA SAMA,“ ŘÍKÁ EVA KORDOVÁ
- NENÍ PUZZLE JAKO PUZZLE
- S ÚSMĚVEM JDE VŠECHNO LÍP
- TAK UŽ JSOU ZA DVEŘMI
- MATEŘSKÁ NÁRUČ
- DĚJEPIS
- VOLBY? VOLBY! PŘEČTĚTE SI BENJAMINA KURASE
