Nemyslím si, že výroční, chcete-li historické dny, jsou nějak výrazně důležitější, než to, co se dělo bezprostředně před, či po nich. Tak jistě, pro národní paměť je žádoucí vědět, který den a jakou hodinu došlo například k anexi českého prostoru, který přežíval po Mnichově z nedávno ještě bohatého a demokratického Československa. Ale upřímně, pokud jsme si nevzali žádné ponaučení z toho, co tomu předcházelo, a co následovalo, ztrácí významnost připomínaného dne a hodiny pro národní paměť smysl.
Březen 1939. Malá země, kterou úplně všichni zradili. Včetně vlastních občanů – pravda: Ti byli většinou německé a slovenské národnosti. Malinkatá země, opuštěná od vlastní politické reprezentace, která se po zabrání tzv. Sudet už v říjnu 1938 usadila v Londýně. I opozice zmizela. Pro změnu do Moskvy, kde na ně čekaly Kominterna, vodka a jasné instrukce. Na obranu pokořené země zbylo pár v podstatě šílenců, kteří měli jen nepatrnou šanci přežít. Opravdu maličkatá… No, řekla bych, že stačí.
Nejsem zrovna dobrá v zeměpise a slepé mapy jsou dodnes moji noční můrou (dost často to na základce bylo za pět). Když se ale podíváme na mapu tehdejší Evropy, tak nechápu. Kde se vzala ta stále dokola omílaná informace o malé zemi? Evropa měla své hegemony, ale předválečné Československo rozhodně nebylo tak nicotné, jak se kdoví proč traduje. K tomu vyzbrojené, morálně semknuté, bohaté. A těch šílenců byli tisíce. Tak kde byl tedy ten problém, že to došlo až k pro národ ponižujícímu březnu 1939?
Že by politika? Špatné smlouvy, nepěkné sousedské vztahy, pátá kolona, rozhádaná domácí politická scéna, k tomu si jeden nepěkný soused potřeboval vyřešit územní a já nevím jakou ještě „křivdu“ z té „Velké války“, rasismus, náboženská netolerance… Opět otázky. Od těch, co žili tehdy, máme ovšem výhodu. Už víme, jak to skončilo, stačí jen hledat příčiny. Třeba se dostaví nějaké to „déjà vu“ …
Radit nemohu, vnucovat teprve ne. Doporučit ano:
* MORÁLNÍ DILEMA, autor Michael Burleigh. Kniha je tak silná (víc jak 700 stran), že by ji Škopková ze Slunce seno… určitě nečetla. Vy ale můžete. Ačkoli je podtitulem knihy „Dějiny druhé světové války“, nejsou to zdaleka jen informace o přesunech vojsk a bitevních vřavách. Naopak. Jedná se o velmi čtivou analýzu událostí, které připravily půdu pro celosvětový masakr. K tomu autor klade víc než nepříjemné otázky. Jak bychom v disciplíně zvané morálka a lidskost obstáli dnes my, být postaveni před podobné zkoušky? Dost dobré čtení.
* MNICHOV, KRIZE APPEASEMENTU 1938, autor David Faber. Stále dokola a stále něco nového. Diplomatický debakl, o kterém se nikomu ani nesnilo. Nevím co víc sdělit, rozhodně doporučuji. O to víc, že je z pera britského historika.
* PETR ZENKL, POLITIK A ČLOVĚK, autor Martin Nekola. A jsme v ryze v domácím prostředí. Kniha plná událostí, které měly nějakou minulost, aby se posléze staly přítomností s velkým dosahem pro budoucnost. Vše na životních osudech jednoho člověka. Svatý nebyl, konečně – byl politik. Ovšem bytostně spojený s demokracií. Přínosné čtení, a to i z pohledu na tu dnešní politickou taky reprezentaci.
* DVA ŽIVOTY VLADIMÍRA KRAJINY, autor Jan Drábek. Opět doma, částečně přímo v Českém ráji. Jeden z těch šílenců, který nechtěl přijmout pád republiky. Většina jistě ví, že byl gestapem dopaden v Turnově, ale těch mýtů kolem jeho osoby… Kdybych knihu prodávala, tak řeknu: akční, zralé na celovečerní film. Určitě víc než Lída Baarová. (Jediné, co jsem v publikaci postrádala, tak podrobnější informace o jeho působení v politice po roce 1945. Byl ve stejné straně a vládě jako Zenkl, v jehož životopise je toto období mnohem lépe zpracováno.)
Březen 2017. Malá země, a ještě menší o Slovensko. Dekády před tím ještě zkrácená o Podkarpatskou Rus, kterou si násilně přivlastnil, mimo jiné, jeden z vítězů války. Malinká, přesto stále na stejném místě. V jakémsi středu, nerozhodná… Na Východ, či na Západ? S Evropou, nebo bez ní?
Žijeme v době, kdy jsou pojmy jako elita, vzdělanost, hrdina a vlastenectví v lepším případě přecházena s ironickým úsměvem, v horším zesměšňována. A možná není daleko doba, kdy některý z těchto pojmů praktikovaný v reálu, bude opět trestán. Ekonomika je čím dál více jediným parametrem úspěšnosti a kvality společnosti. Staré struktury všeho schopné v totalitě se velmi dobře etablovaly i v demokracii a kdo je proti, okamžitě patří do kavárny. A prezident země s valnou částí svých spolupracovníků a členů politické reprezentace může být rád, že není postižen stejně jako Pinocchio (pohádková postava, které při každém zalhání povyroste nos).
A jak tu nabídku duchovní potravy pro vás, čtenáře, ukončit? Podívejte se na mapu Evropy dneška. Opravdu jsme tak maličkatí?
Bohuslava Charousková, bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT