Charismatický, moudrý a krásný. Kroužil kolem, nabízel se, dotíral. Nejprve byl velkorysý. Rozhazoval kolem mne démanty. Démanty noci. Když jsem je, trochu v rozpacích, přijala, pokračoval. Někteří muži už jsou takoví. Nepřestanou, dokud nedosáhnou svého. Snad, aby ve mně vzbudil žárlivost, představil mi svoji přítelkyni. Dita Saxová se jmenovala. Krásná dívka, ale tak ubohá, ponížená a ztrápená, že byla hodna jen soucitu, nikoli žárlivosti. Pozvolna jsem nicméně začínala tušit, že mi můj nový přítel nechce ublížit, nechce rozdírat duši, jen potřebuje co nejvíc lidí kolem sebe, co nejvíc těch, kteří ho přijímají a chtějí v něm číst.
Naše seznamování pokračovalo. Měl slabost pro krásné, mladé dívky, proto si přál, abych poznala další – Židovku Kateřinu Horovitzovou. Po zkušenostech s Ditou jsem se toho setkání bála. Věděla jsem, že nebude bez bolesti a trýzně. Tolik toho své přítelkyni Kateřině naložil na její útlá ramena, tolik ji nechal trpět. Šest milionů utrpení. I přes tu bolest, kterou mi tímto seznámením způsobil, vyhrál. Byla jsem jeho. Už mi nemusel nadbíhat, podbízet se a vnucovat. Sama jsem ho vyhledávala a dobrovolně v jeho společnosti trávila spousty hodin. A není to zas tak dlouho, co mi dal skutečný dar. Svoji vlastní Zpověď. I když se přede mnou nikdy netajil svou minulostí, až v jeho vzpomínkách jsem pochopila, co mi naléhavě sděloval. Že i když píše o smrti, bolesti, krutostech a lidské bestialitě, nade vše miluje život. Můj přítel, který neodešel. Arnošt Lustig.
Jan Werich kdysi řekl něco v tom smyslu, že není závistivý. Jen tak trochu závidí dramatickým autorům, kteří orají pole. On sám se coby tvůrce divadelních her považoval za motýla, který se nad polem jen vznáší, výjimečně za muže s rýčem obracejícím jen trochu zeminy. Arnošt Lustig svými knihami oral hlubokou brázdu. V našich duších. V našem svědomí. Pro nás, abychom nezapomněli. Pro další generace, aby si připomínaly. Aby slovo Šoa bylo jen historií, která už nikdy…
Arnošt Lustig (21. prosince 1926 – 26. února 2011)
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT