Je to už více než rok, co do turnovského zastupitelstva byly zvoleny zcela nové tváře. K tomu ze zcela nových stran (TOP 09, Věci veřejné). Doba tzv. „hájení“ je už dávno pryč, tak jsem si řekla, že se pokusíme ty „nové“ tváře postupně trochu vyzpovídat. To, předpokládám, nemůže být na škodu. Představuji vám proto zástupce TOP 09, nové strany, která se etablovala na naší celostátní politické scéně s větším úspěchem než VV. Pokud se tedy nechá věřit průzkumům a anketám, že? Pan Zdeněk Romany.
* Romany. To nezní jako původní české jméno. Víte, odkud pocházeli vaši předkové?
Možná mé příjmení nezní typicky česky, ale už by mohlo být typicky turnovské. Jméno do Turnova přinesl v roce 1787 kaprál c. k. vojska Fridrich Clemens Romany, který se tady 17. května toho roku oženil a usadil. Od té doby se všichni moji předkové, včetně mě samotného, narodili v Turnově. Před pár lety jsem zajel do vídeňského válečného archivu, abych zjistil, odkud se tady vlastně náš předek vzal. Podle dokumentů se narodil v německé Jeně, ale Romany není ani německé jméno. Asi bych musel pátrat dál. Faktem je, že jeho potomci žijí v Turnově přes dvě stě let, takže si myslím, že už se můžeme považovat za domácí. Každopádně, i když jsem dvacet let žil v Jablonci nad Nisou, považuji se za Turnovana i já.
* Jste ředitelem Diasu Turnov, kde je zaměstnáno kolem třiceti lidí, zároveň jste jedním ze čtyř majitelů této fabriky. Jaký byl váš profesní život?
Tak ten nebyl příliš složitý. Po škole jsem pracoval pro firmu Jablonex, a to ve vývozu bižuterie. Díky tomu jsem byl mj. v letech 1985 až 1990 v Damašku v Sýrii. Po návratu – a po sametové revoluci – byl vyhlášen konkurz na místo ředitele v Diasu. Moji rodiče v něm pracovali celý život, s mnoha lidmi jsem se tady osobně znal. Konkurz jsem vyhrál a stal se ředitelem tehdy ještě státního podniku. V roce 1993 došlo k privatizaci formou veřejné soutěže, které jsme se my, čtyři tehdejší vedoucí pracovníci, zúčastnili. A tak se z nás stali majitelé firmy. Dias měl v té době několik set zaměstnanců, jeden obor jsme v průběhu let prodali společnosti Saint Gobain. Tradiční výroba safírových ložisek postupně v Evropě totálně zanikla, zbyly jen asi dvě firmy v Číně a jedna v Indii (i ta vyrábí částečně v naší licenci), v Turnově tak zůstala jen výroba diamantového nářadí pro sklářství. Ta po úpadku největších českých skláren před třemi lety dnes živí oněch zhruba třicet zaměstnanců. Abych řekl pravdu, na začátku devadesátých let jsem si nemyslel, že budu v Diasu tak dlouho.
* Jste také autorem cestopisné knihy „Tichomoří letem světem“, kterou jste vydal společně se svým kolegou Liborem Blažkem. V anotaci na tuto knihu uvádíte, že máte procestováno víc než 60 zemí světa… (Knížka je k dostání mj. v Knize Českého ráje v Hluboké ulici.)
S touhou cestovat a poznávat jsem se asi narodil. Vlastně i studium jsem si vybral s ohledem na to, že v zahraničním obchodu bude šance dostat se do zemí, které komunistický režim běžně nedovolil navštívit. V rámci své práce jsem vycestoval do oblastí, které byly v té době nesmírně exotické, jako například Kamerun, Togo nebo Nigerie. Po revoluci se cestování a poznávání světa stalo samozřejmostí, takže jsem toho využil také. Upřednostňuji návštěvy oblastí, kde je zajímavá příroda, rád se seznamuji s běžným životem a zvyky té dané země. Stále je co objevovat a čemu se divit.
* Od roku 2010 jste zastupitelem města Turnova za TOP 09. Zároveň jste nováčkem v komunální politice. Jak se v ní cítíte?
Politika mě zajímala spíš okrajově, ale po roce 2009 vygradovala do všeobecné arogance a zdálo se, že není úniku. Zaujala mě proto nová strana s racionálním pravicovým programem, vnímal jsem ji jako šanci na změny. Takže jsem se angažoval u jejího vzniku hlavně jako podporovatel. Sled událostí byl ale v období voleb tak rychlý, že jsem se nakonec začlenil do struktur TOP 09 a dostal se do místní politiky. Můj přínos pro Turnov jako podnikatele bude ale navždy určitě větší, než jako místního politika. Dias vygeneroval příjmy v řádech stovek a stovek milionů korun, které skončily zde v Turnově, přivedli jsme do Turnova francouzskou společnost Saint Gobain – dnes CoorsTek. To se mně jako politikovi – zastupiteli, určitě nepodaří zopakovat.
* A jak se tedy v komunální politice cítíte?
V porovnání s podnikáním je zastupitelská demokracie pomalá, nepružná, na málo činů připadne hodně slov a názorů. Není to záležitost pouze lidí, kteří v zastupitelstvu zasedají. Je to dáno i legislativou a zákonnými lhůtami. Jako příklad můžeme uvést takzvanou odlehčovací komunikaci, která by vedla od dnes už bývalého autobusového nádraží přes Luka do oblasti bývalých kasáren, ulicí Zborovskou na Hruštici a dále na Semily a Lomnici. Dle mého názoru nesmysl od samého začátku převést tranzitní dopravu za velké peníze jen z jedné části města do druhé, ne úplně mimo město, navíc do krásné klidné vilové čtvrti přímo před dvě velké školy. Obyvatelé čtvrti se samozřejmě vzbouřili, snad 10 let se snaží o zrušení nebo alespoň o odklonění této komunikace jen do ulice Husovy a zrušení jejího statutu jako tranzitní trasy na Semily. Město se snažilo alespoň částečně vyhovět, trasa Husovou ulicí prochází schvalovacím procesem. Než byl ale tento schvalovací proces ukončen a změna zanesena do územního plánu, schválil Liberecký kraj nové Zásady územního rozvoje, které ovšem obsahují původní trasu i tranzitní charakter „odlehčovací“ komunikace. Že jsme po 10 letech téměř zpět na začátku? Těžko uvěřitelné, ale je to tak.
* Zkusme, co se týká komunální politiky, ještě závěrem několik krátkých otázek a stručných odpovědí.
Co úředníci turnovské radnice, vedoucí odborů…?
V české politice, myslím obecně, vymizela skutečnost, že jeden odpovědný vedoucí je skutečně zodpovědný. O všem rozhodují alibistické kolektivní orgány, komise, vše se neustále projednává a než to projde celou mašinérií, nikdo neví, co kdo rozhodl. Už se nikdo nevyzná v tom, co je přínos nebo naopak selhání konkrétního úředníka a co je dáno systémem, který je takto nastaven. Že by byl obecně nějaký úředník finančně postižen nebo dokonce propuštěn za své lajdáctví, to se příliš často neslyší. Vezměte si například ulici 5. května, kterou většina nazývá zmetkem. Odpověď na otázku, kdo za to může, si všichni přehazují jako horký brambor.
* Záměr sportoviště v Maškově zahradě?
TOP 09 podporuje výstavbu tohoto centra a má ji ve svém programu. Pochopitelně by bylo příjemné, kdyby se celý záměr mohl uskutečnit najednou. Je ale z mého pohledu žádoucí jednat opatrně a zbytečně Turnov nezadlužovat. I tak zde zaznamenávám v poslední době velký posun dopředu.
* Pevné radary na měření rychlosti?
Obecně platí, že když někdo podniká, má z toho zisk. V tomto případě je možná dobré položit si otázku: Proč přenechávat tento zisk někomu jinému? Částka, která jde té firmě, od které si město radary pronajímá, je obrovská. Nemyslím si, že by se toho nemohli ujmout například úředníci na radnici.
* Panochova nemocnice?
Myslím, že snad už všichni víme, že zdravotnictví je velmi nákladný obor a je tu racionální úvaha o tom, že změny jsou potřebné a nutné. Představuji si nemocnici perfektně fungující, a z mého pohledu je jedno, zdali patří státu, městu, nebo je soukromá. Osamocená turnovská nemocnice bude obstávat velmi těžko, mám pocit, že bojuje proti všem. Pan ředitel Sláma už v této věci podniká kroky, to jest zařadit nemocnici do nějaké větší majetkové skupiny. Pokud by byla nějakou takovou formou zaštítěna, určitě by to bylo ku prospěchu věci. A doufám, že i ku prospěchu pacientů.
* Městské organizace a jejich podpora?
S tím nemám problém, je v pořádku, aby města či obce podporovaly organizace, které provozují sport nebo kulturu. Ale mám radost i z toho, že v rámci města nejsou jen organizace, které natahují ruku pro své vlastní koníčky, ale začínají myslet i na pomoc druhým. Turnov dostal v uplynulých letech stovky milionů dotací, kterých se kdosi v zahraničí musel v náš prospěch dobrovolně zříci, jednoho dne bychom se měli zachovat stejně slušně a alespoň symbolickou sumu postupně věnovat těm, kteří ji potřebují. S velkým potěšením jsem si přečetl informaci, že Centrum pro rodinu Náruč, kterému město také finančně přispívá, vyhlásilo sbírku na pomoc pro vesnici Kanday v Pákistánu. Na svých cestách jsem viděl, že zdaleka ne všude se žije tak dobře jako v Česku. A tak by to mělo fungovat: Potřebuji pomoc, bylo mi pomoženo, ale cítím povinnost takovou pomoc jednoho dne opětovat a jsem schopen i sám pomoci.
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Ing. Zdeněk Romany se narodil v roce 1954, je ženatý, má dvě dospělé děti. Mezi jeho zájmy patří cestování, rekreační sport a literatura faktu. V mládí se věnoval letectví, byl juniorským reprezentantem v plachtění na větroni. Vystudoval střední ekonomickou školu zaměřenou na zahraniční obchod v Jablonci nad Nisou a VŠE v Praze se stejným zaměřením.
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT