Někdy si to člověk tak maluje. Říká si, že je načase udělat pohodový rozhovor s někým, kdo je stále v dobré náladě (nebo se tak alespoň tváří), a tím vlastně vytvořit pozitivní počin, neboť čtenáři mají právo i na informace, které budou sluníčkové, srdíčkové a tak.Ne, že by mnou vybraný „objekt“ nebyl pohodový. Naopak. Znám ho už pár let a nikdy jsem ho neviděla zamračeného, ani jsem ho neslyšela nadávat. Což je v dnešní době pomalu na pováženou. Ale moji představu o pohodovém, kritiky prostém rozhovoru tak zcela nenaplnil. No, posuďte konečně sami. Představuji vám Zbyňka Báču.
* Jsi předsedou občanského sdružení Povyk, které se zaměřuje na volný čas dětí a mládeže. Vlastně jsi to byl ty, kdo do Turnova přinesl fenomén příměstských táborů, které jsou rok od roku oblíbenější. Jak si s nimi stojíte nyní, kdy je tady poměrně velká konkurence?
Máme letní a jarní tábory, děláme je už čtvrtým rokem. Byli jsme první, kdo s nimi začal, ale už hned následující rok měl příměstský tábor v podstatě každý, kdo se třeba jen okrajově zajímal o práci s dětmi. To celé pak vykrystalizovalo do dnešní podoby, kdy by se dalo říct, že si konkurujeme se skauty, ale tak to taky není. Nekonkurujeme, naopak zájemcům o příměstské tábory dáváme vzájemně na sebe kontakty, takže tohle funguje bezvadně.
* A jak to je ekonomicky?
Já jsem si dal podmínku, že na táboře (tábory probíhají v týdenních cyklech – pozn. aut.) nemůže být méně než pět dětí, protože jinak bychom se dostali do ztráty, a to si nemůžeme dovolit. Bez dotací bychom se také neobešli, dostáváme peníze od města Turnova a od Libereckého kraje. Průměrně máme na jeden týdenní běh tábora 10 až 15 dětí.
* Co vaše tábory dětem nabízí?
Sport, kolektivní hry a zábavu. Snažíme se je dělat pestré, takže vezmeme děti na cvičnou horolezeckou stěnu, velmi oblíbené je hledání tzv. kešek, cykloturistika, sjíždíme Jizeru… Chceme jim něco předat, aby po skončení tábora odcházely s nějakou zkušeností. Na děti dohlíží odborní lektoři, například studenti z pedagogické fakulty, výbornou zkušenost mám s lidmi z turistického oddílu. Zatím máme zpětnou vazbu od rodičů i dětí pozitivní, tak to snad vydrží.
* Mluvil jsi o dotacích, tak ať předejdeme spekulacím. Kolik vám kraj a město přispívají?
Kraj nám dal vloni dvacet šest tisíc, město deset.
* Máte ve sdružení nějaké nové nápady, třeba vybudování nových prostor, kde byste mohli fungovat celoročně?
Nápady i chuť něco realizovat by byla, peníze ne. Přitom tady chybí volnočasový a hlavně volně přístupný klub pro mládež. Jako argument těch, kteří rozhodují, bývá, že máme Žlutou ponorku, ale to prostě nestačí. Je to takový běžný jev. Máme na to organizaci, zamázne se díra, ale už se nikdo nepídí, zdali ta organizace tu díru i naplňuje.
* Pořádáte také tzv. Prázdninové sportování. O minulých prázdninách jste ale nebyli dotačně úspěšní. Ani na kraji, ani ve sportovním fondu města Turnov. Přitom město se rádo chlubí svou podporou sportu zaměřeného právě na děti. Kde se stala chyba?
V roce 2012 jsem přišel s tímto nápadem poprvé. Na sportovním fondu jsme dostali příspěvek 15 tisíc. Sehnal jsem dva pro sport nadšené lektory. Probíhalo to tak, že na každý všední prázdninový den byl připravený nějaký druh sportu a od devíti ráno do jedné odpoledne tam s dětmi lektoři trénovali a učili je základům. Děti byly nadšené, dílem i proto, že lektoři byli opravdu skvělí a dokázali je strhnout. Vloni jsem požádal o totéž, leč ze sportovního fondu města mně bylo řečeno, že jsou jiné priority dotačního programu. Říkal jsem si: Sakra, vždyť mají ve stanovách jasně dané, že takovouto činnost podporují. Tak jak mohou každý rok prioritami měnit stanovy? Nicméně mně moji žádost na konání Prázdninového sportování přesunuli do volnočasového grantu. Jenže. Než se sešla volnočasová komise a než vydala rozhodnutí, tak byly prázdniny v půlce. A to už je pozdě podobnou akci připravit. Mám pocit, že je tady vůle spíš podporovat organizovaný sport.
* V kontextu s tím mě vlastně napadá otázka: Jaký máš názor na výstavbu sportovního centra v Maškových zahradách? Nedojde k útlumu drobných občanských aktivit?
Ve tvé otázce je i odpověď. Dle mého dojde a vlastně už dochází k útlumu. Vezmi si volnočasové plochy pro děti. Většinově je staví zájmové organizace nebo hasiči, jako například v Mašově, kde jediné sportoviště vybudovali právě oni. Přímo v Turnově u sokolovny to hřišťátko postavila Náruč. Nebo chystané volnočasové centrum na Malém Rohozci, o jehož vznik se zasazuje tamní občanské sdružení. Jako kontrast mohu použít městský park, donedávna úplná hrůza, přitom se jedná o centrální zeleň Turnova. Tak tam město udělalo dětský koutek, který nelze nazvat jinak, než že je ubohoučký. Přitom když jedeš třeba do Koberov, tak z autobusu vidíš fantastické dětské hřiště. Turnov jakoby v tomto vyklízí pole a místo města staví společenské plochy spolky. A to jsme jen u jedné záležitosti, která má nějak naplňovat hlavní princip obslužnosti města. Podle mého názoru, když se postaví Maškovka, kde se budeme, tipuji, pár týdnů v roce koupat a o to déle bruslit, tak se obávám, že si město tak trochu kope hrob.
* Jak se vlastně žije v Mašově? Máte krásnou náves…
(Smích). Tak já nejdřív začnu těmi dobrými věcmi. Máme v Mašově školku, školu, sokolovnu, hospodu…
* …promiň, že tě přerušuji, ale to je spíš zásluha let minulých, ne?
…a hasiči nám udělali v lomu hřiště. Při rekonstrukci kanalizace se udělalo nové osvětlení, asfalt máme taky. Mašov má také štěstí, že takzvaná naplavenina je početně menší skupinou než starousedlíci, protože ti tvoří přesně tu občanskou společnost, o které mluvíval Václav Havel.
* Náves, Zbyňku!
Jak bych ti ještě pomohl s tou návsí… Mě štvou jiné věci, jako nesmyslné úspory ve školkách, školách, ale jo, no, náves v Mašově je jednoznačně ostuda. K té ostudě ještě můžeš přidat venkovní hřiště za místní sokolovnou. Ten stav je tak tristní, že už to vybudilo i místní obyvatele, kteří sepsali petici městskému zastupitelstvu, aby se s tím už něco začalo dít. A jak jsem si přečetl ze zápisu prosincového zastupitelstva, tak zastupitelé ukládají vedení města zahrnout do rozpočtu na rok 2014 částku 250 tisíc na opravu kaple a 2 miliony na opravu návsi. Tak teď už jen tak dvě, tři petice, každý rok 2 miliony a může být náves opravená.
* Ty jsi pozitivní a tím pádem pro rozhovor nepoužitelný (smích). Tak jinak. Co tě v současnosti štve? A dávám ti volnou ruku…
Párkrát jsem byl na nějakých, ať už formálních, nebo neformálních besedách ve školách a ptal se studentů, co si představí pod pojmem trvale udržitelný rozvoj. Většina odpověděla, že to slyšeli, ale co to vlastně je, vysvětlit nedokázali. Přitom je to tak zásadní věc. Přední myslitelé – bedny tohoto světa, například Římský klub, spočítali, že spotřebním způsobem života, a tím, jak spotřebováváme víc, než příroda stihne obnovit, se řítíme do pěkného průšvihu. Ovšem na druhou stranu. Pokud významně přestaneme spotřebovávat, způsobíme kolaps celého systému, který je postaven právě na spotřebě…
To je dle mého zásadní problém světa, ve kterém žijeme. Je samozřejmě chvályhodné, že školství reflektuje na složitost dnešní doby v podobě zavádění předmětů, jako je například finanční gramotnost, ale to, co zde zmiňuji, by se dle mého mělo dětem vysvětlovat nejlépe už od „kolébky“. Začít vysvětlovat pojmy jako jsou ekologická stopa, pozitivní a negativní externality, že trvale udržitelný rozvoj není jen ochrana přírody, ale jde ruku v ruce s ekonomickým a sociálním rozvojem. Zatím se chováme tak, jako bychom pluli na Titaniku. Všichni víme, že už to není dobré, ale zároveň doufáme, že my se zkázy nedožijeme.
Proto si myslím, že je potřeba docílit toho, že když už si tuto situaci nechtějí připustit dospělí, měli bychom dát šanci alespoň našim dětem.
* To je obecný problém, i když závažný. Něco z našich luhů a hájů nemáš? Abychom byli regionální.
Zavřená městská sportoviště. Kvůli nim jsem šel do různých komisí města, byl jsem při tvorbě komunitního plánování, obíhal úředníky, politiky a všude na tento fenomén upozorňoval. Protože to není normální.
* Víš, já zrovna sportoviště nevyhledávám, o kterých hřištích konkrétně mluvíš?
O hřišti za druhou a třetí základní školou, za gymplem a u hotelovky. Čtyři sportoviště na takovém kousku města, která jsou odpoledne zavřená. Rada města přijala usnesení, kde stanovila pravidla pro využívání městských sportovišť, fakticky je tím ale uzavřela pro volný přístup dětí. Pravidla vycházejí z toho, že pokud budeš chtít jít na některé z těch hřišť, tak musíš vytočit telefonní číslo, domluvíš se na rezervaci a budeš vpuštěna. Stejný systém je pochopitelně i ve vztahu k dětem. Dovedeš si představit, jak kluci ze třetí třídy sami zavolají a zajistí si vstup na hřiště? Něco jako: „Zítra si půjdu s Toníkem zakopat, tak mi to zarezervujte od čtyř do pěti.“ To samozřejmě nefunguje. K tomu nelze pominout jistý sociální problém – vyrůstá tu už několikátá generace dětí, která ztratí schopnost a vůbec tu představu jít si odpoledne zasportovat. Jediné hřiště, které funguje bez omezení, je to u nádraží u haly TSC, a to díky podmínce v dotaci, že musí být volně přístupné.
* Asi to je tak nastavené, aby nedocházelo k vandalismu, a tak. Ne?
Na to ti rád odpovím. Já jsem na toto téma dělal bakalářskou práci, mimochodem – měla úspěch. Šel jsem tehdy za panem Velem, dnes už bývalým šéfem Městské sportovní, který měl toto jediné volně přístupné hřiště na starosti. A ptal jsem se na zkušenosti s jeho provozováním, na argumenty ostatních provozovatelů městských sportovišť, kteří zastávají ten názor, že pokud bude hřiště otevřeno volně, tak se zničí inventář a že nesou zodpovědnost za případné úrazy.
Odpovědí bylo, že jednou za rok vymění potrhané sítě, a pokud řeší úraz, tak maximálně odřené koleno. A kdyby něco, tak že na úrazy na sportovišti mají pojištění. A tak jsem šel s těmito nově nabytými informacemi opět na město a říkám: Pan Vele má takové zkušenosti, funguje mu to tímto způsobem a oni ti odpoví: Hm, ale když někdo k nám chce, tak může, máme ten systém na telefonické požádání…
* Co mně to jen připomíná… Zámek. Ten od Kafky. A dál?
Takže jsem udělal pozorování, jezdil na ta hřiště a k tomu vypracoval grafy návštěvnosti v Turnově a jinde. Poslal jsem to panu Brožovi na odbor školství, bývalé paní starostce Maierové, aby viděli, jak to v Turnově nefunguje a třeba se inspirovali tím, jak to funguje jinde. Bohužel to zůstalo bez odezvy. Tak si říkáš, že je asi jednodušší ustanovit komisi pro potírání drog u mládeže, a budeme se každých půl roku scházet a vymyslíme nějakou koncepci, protože to nám jde skvěle. Že ji potom nikdo nedodržuje, je jedno.
* Tak já se zas tak nedivím. Už pomalu dva roky upozorňujeme na velmi nebezpečné přecházení dětí v Husově ulici od školního autobusu, ale namalovat přechod pro chodce budeme muset asi sami. Nechci tě ale přerušovat. Co tam máš dál?
Tohle zcela souzní i třeba s tím, že každý rok pomáháme při prázdninové akci Kámen a šperk. Přemísťujeme tam mj. železné lavičky, židle a stoly, co stojí pod kašnou na náměstí. Pokaždé, když s tím manipulujeme, tak si musíme vzít klíč, protože ty stoly a židle jsou k sobě zamčené ocelovým lankem. A každý rok si tak představuji, že přijede nějaký cizinec, chce třeba posunout židli a zjistí, že to je přivázané drátem k tomu stolu. Co si asi o takovém městě může myslet? A korunou tomu všemu je, že celý ten prostor je snímán kamerovým systémem napojeným na městskou policii. Je to strašná vizitka. Za židli zatáhneš, přivázaná. Sportoviště zamčená… Nebo Dolánky. Před nedávnem tam vznikla lavičková kolonáda a plážový kurt, ten ovšem bez sítě. Pro ni si musíš dojít téměř kilometr do stánku u Avie. Na to jsem se ptal pana místostarosty Špetlíka, který zadal řešení problému s půjčením sítě Městské sportovní, ale prý se na nic lepšího nepřišlo. Víš co, já se hodně dívám, kamkoli přijedu. Například v Poděbradech mají pod patronací města nádherný veřejný prostor v podobě dětského hřiště – a světe div se, i s bezplatnými záchodky, které u nás nemá ani terminál u nádraží. My zase máme u terminálu tu slavnou dvacetimetrovou cyklostezku. (Smích.) A dost, už musím něco pozitivního.
* Ano, nejvyšší čas. Cyklostezky v Turnově jsou doslova fenomén, ta, o které mluvíš, je dokonce raritou. Tak spusť ta pozitiva, ale už jsme strašně „dlouhý“, bojím se, aby rozhovor čtenáři dočetli až do konce…
(Smích.) Jo, byl jsem v Kazachstánu a tam byla všechna sportoviště otevřená, žilo to na nich. A to si řekneš: Kazachstán. Kde to je?
* Poslední otázka. Pracoval jsi několik let jako vedoucí odpadového hospodářství turnovských technických služeb. To ani nejde se nezeptat na odpadovou problematiku města a hlavně na nový systém zvýhodnění pro občany, kteří třídí – tzv. pytlový sběr.
Vlastně budu opakovat jen to, co jsem popsal v článku, který vyšel v TvA před několika měsíci. Náklady na svoz komunálního odpadu by měl občan platit paušálem. To není jen můj názor, ale zkušenost, kterou jsme získali při provozování známkového systému. Pokud je občanům dána možnost finančně ovlivňovat množství svého komunálního odpadu, začne – a ne bezvýznamné množství občanů – odpad pálit v lokálních topeništích, odkládat do městských košů a začínají vznikat černé skládky. Pokud tedy motivovat, tak jedině přes množství vyseparovaného odpadu. Nelze ale realizovat takový systém, který bude pro životní prostředí ještě větší zátěží než systém předchozí. Tím myslím svoz pytlů od každého domu, převoz neslisovaného odpadu přes celé město na Vesecko a další následná manipulace. Dost dobře si neumím představit, jak by to dopadlo, kdyby jen půlka občanů sídliště na Výšince vyndala v pytlích svůj vyseparovaný odpad. Představ si leden, půl metru sněhu, na jedné hromadě odhozené vánoční stromky, přeplněné kontejnery a do toho ještě pytle s vyseparovaným odpadem. Jak by řekli v technických službách: „Čára by se z toho musel obracet v hrobě.“
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Zbyněk Báča (*1971). Narodil se ve Svitavách, od roku 1972 ale žije v Turnově. Vystudoval SPŠ železniční v České Třebové. Pracoval jako výpravčí vlaků, na správě CHKO, několik let byl vedoucím odpadového hospodářství turnovských technických služeb. Po odchodu z této funkce vystudoval dálkově na Pedagogické fakultě v Liberci bakalářské studium pedagogiky volného času dětí a mládeže. Je ženatý, má tři děti a momentálně je na plný úvazek tatínkem v domácnosti.
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT