Mám doma dobře ukryté velké dědictví po dědečkovi. Ví o něm jen pár zasvěcených, a když už ho někomu ukazuji, tak jen těm, kterým naprosto důvěřuji. To víte, mám o ten poklad obavy. Mé obavy nepramení z toho, že bych snad měla strach z udání na finanční úřad, jako že jsem nepřiznala lehce nabytý majetek. Ani se popravdě neobávám, že by někdo tolik zatoužil po této cennosti a pod pláštíkem tmy náš dům vykradl.
Ten strach a ty obavy pramení z něčeho docela jiného. Zděděný poklad je stár víc než sedmdesát let a je ryze papírový. Tak jistě pochopíte, že životnost a zachovalost takového materiálu má své limity. Jen velmi malou namátkou jmenuji:
* Pražský ilustrovaný zpravodaj z roku 1937, věnovaný T. G. Masarykovi, včetně jeho pohřbu.
* Pražský ilustrovaný zpravodaj z 28. října 1938.
* Brožura První vláda osvobozené Československé republiky k 28. říjnu 1945.
* Brožura Jan Masaryk – Jak jsme ho znali, vydaná v dubnu 1948.
* Kniha Masaryk ve fotografii, doprovodné slovo Karel Čapek. Vydaná v roce 1947.
* Kniha Beneš ve fotografii, doprovodné slovo F. X. Šalda a dr. Hubert Ripka. Vydaná v roce 1946.
* Lidice. Vydáno Ministerstvem vnitra v Praze 1945. První vydání.
Lidice. Když dovolíte, tak právě u této publikace se zastavím. Letos je to sedmdesát let, co úplně obyčejná česká vesnice nedobrovolně vstoupila do celosvětové historie, a to s nebývalou razancí a nesmírným odkazem. Ta kniha je zežloutlá, sto dvaceti stránková, doplněná fotodokumentací. Syrovost příběhu, který se v knize odehrává, je umocněný dobou, ve které vznikla. Psal se rok 1945, uběhly pouhé tři roky od vyvraždění a vypálení Lidic, žilo tedy mnoho svědků a přímých účastníků.
Minutu po minutě, hodinu po hodině se čte ten děj. Důvody, proč právě Lidice, příprava celé akce a její následné provedení. Bez emocí, jen suchá fakta. Seznam obětí, seznam odvlečených, soupisy majetku (ten propadl pochopitelně Říši). Výpovědi několika přeživších svědků ze třiceti Židů, přivezených v těch dnech zmaru do trosek Lidic z Terezína, aby pohřbívali postřílené lidické muže do hromadného hrobu. Seznam žen zaplynovaných a seznam nejbolestnější – lidické děti. Suchá fakta? Ano, ale plná emocí.
Překlad hlášení kladenského gestapa o zničení obce, životopis Heydricha, K. H. Franka a šéfa kladenského gestapa Wiesmana. Ale i ohlas lidické tragedie po celém světě a Dekret ministerstva vnitra o obnovení obce Lidice. To všechno tam je, a mnohem víc. Například to, že lidský rozum zůstal v Lidicích 10. června 1942 stát, aby se posléze posunul k poznání, jak hluboká, nenávistná a zrůdně důsledná může být lidská bestialita.
Moc mi toho po dědovi nezbylo. Tedy měřeno úhlem pohledu hmotných statků. Pár fotek, knížek a dle mých rodičů i vlastností. (To vždy v kontextu známém i z jiných rodin: „Tohle máš po něm…“) Přesto jsem daleka toho si stěžovat. Když jsem ten výše vyjmenovaný poklad objevila, listovala v něm a četla, byl děda už dávno mrtvý. A těžko mohl kdysi, když kupoval a hlavně nevyhazoval dobové noviny a knihy tušit, jak moc tím ovlivní můj pohled na historii a venkoncem i na svět.
Sedmdesát let. Listuji knihou Lidice a říkám si, jak je fajn, že byl natočen film. Protože když je film, je větší šance, že se nezapomene. Ne každý má takové štěstí na dědictví jako já a je nesmírně důležité, aby i naše děti a děti našich dětí věděly. Listuji a v hlavě mi běží, jak skvělé to je, žít a nebát se (zatím), že se zase lidský rozum zastaví…
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT