POZEMKOVÉ ÚPRAVY. NEBO RADĚJI POZEMKOVOU REFORMU ČI VYVLASTŇOVÁNÍ? RÁDI POSLOUŽÍME. JSME STÁT

0

V naší zemi již několik let probíhají pozemkové úpravy. Tak nějak tiše, bez zájmu médií. Ani právníci se do kauz vznikajících díky pozemkovým úpravám nehrnou. Je to jednoduché. Nikdo se v tom pořádně nevyzná. Ale stát si to žádá a hned na začátku určil, že k tomu, aby vše proběhlo, jak má, plně postačí souhlas 75 % vlastníků půdy v dané lokalitě, která se zrovna upravuje. Těch zbývajících 25 % má prostě smůlu. Poměrně velká zbraň proti lidem vlastnícím pozemky, a to nemluvě o moci úřední. Ta je prakticky neomezená.

Opravdu není snadné do této problematiky proniknout. Za vše může § 2 zákona č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách, který stanoví jako důvod existence a vzniku pozemkových úprav toto: „Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jim přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy.“ Dále pak tento paragraf stanoví, že zmíněný proces se kromě jiného stává nezbytným podkladem pro územní plánování.

Pozemkový úřad dále v souladu se zákonem, avšak trochu proti zdravému rozumu stanovuje lhůty k vyjádření souhlasu či nesouhlasu všem účastníkům stejně, a to ve lhůtě 10 dnů. Tato lhůta je stejná pro vlastníka několikaarové zahrádky za baráčkem, tak i pro hospodařícího zemědělce, vlastnícího několik desítek hektarů. V reálu to pak znamená, že zemědělec musí všeho nechat a zkontrolovat, dohledat a případně připomínkovat to, co úředník pozemkově „upravil“. K tomu nutno dodat, že návrh rozvržení vypracovaných pozemkových úprav bývá dodáván na nic neříkajícím plánku nedostatečného a verze od verze odlišného měřítka, čímž nelze jednotlivé verze navrhované pozemkovým úřadem porovnávat. Tak to alespoň praktikuje Pozemkový úřad v Semilech.
Nejlépe pro pochopení celé „akce“, státem nazvané „Komplexní pozemkové úpravy“, bude vše ilustrovat na jednom konkrétním případu…

PŘÍPAD OLEŠNICE
Souboj s úředním šimlem, byrokracií a úředníky samotnými bývá nejen vyčerpávající, ale i silově nepoměrný. Své by o tom mohl vyprávět soukromý zemědělec Radek Salaba z Olešnice mezi Všení a Vyskeří. „Abych řekl pravdu, nikdy bych nečekal něco takového. Byl jsem přesvědčen, že žiji v právním a demokratickém státě. A že když si koupím pozemek, nikdo už nemůže bez mého souhlasu jakkoli měnit jeho hranice. To jsem si opravdu myslel, ovšem jen do chvíle, kdy Pozemkový úřad v Semilech v rámci úprav katastru obce Olešnice začal s mými pozemky manipulovat,“ říká Radek Salaba.

Jak dodává, trvá to už tři doky a opravdu se nenudí. „Vzhledem k tomu, že patřím k největším vlastníkům v dané lokalitě, je pochopitelné, že jsem měl s pozemkovým úřadem, v jehož čele je Ing. Kendík, nejvíc co do činění. Bohužel. Po několika prvních jednáních a schůzích mi bylo jasné, že tohle sám nejsem schopen zvládnout, musel jsem vyhledat právní pomoc. K tomu jsem absolvoval množství telefonátů, schůzí a cest do Semil. To nemluvím o čase. Přitom já sám jsem žádnou úpravu nepotřeboval. Úředník má navíc pracovní dobu, na rozdíl ode mě. Já musím od jara do podzimu fungovat sedm dnů v týdnu. Ovce a krávy nepočkají.“

Mrzí ho mj. i to, že úřad nezajímá realita. K návrhům vytvořeným od stolu má účastník na vyjádření pouhých deset dnů, když to nestihne, je to jeho problém. „Když jsem konstatoval, že už je to na hranici šikany, každých čtrnáct dní být k dispozici, neustále hlídat, co kde zase změnili a vytvořili, tak mi bylo sděleno, že to šikana určitě není. Ta by prý nastala, kdybych se tím musel zabývat každý týden.“

Zbytečné náklady za ztrátu času, které mu nikdo neproplatí, Radek Salaba ale nepovažuje za největší problém. Ten vidí jinde. „Dle mého mínění nedochází, jak praví zákon, k pouhému narovnání, zpřesnění vlastnických hranic, popřípadě i částečným přesunům pozemkových parcel v rámci jednoho funkčního celku. Tady dochází k velkým přesunům pozemkového vlastnictví do naprosto jiných částí katastru obce. Na mé námitky, že tohle není úprava, ale ve své podstatě vyvlastnění, mi zase bylo důrazně naznačeno, ať vážím slova.“

Jak přiblížil, zcela běžně se stávalo, že zpracovatel (kterého si stát, potažmo pozemkové úřady celorepublikově najímají) mu vyměnil kvalitní pozemek za méně kvalitní, k tomu v lokalitě, o kterou nestál. „Samostatnou kapitolou je oceňování porostů. Pokud nemají účastníci podrobné plánky, kde by bylo patrné, kde hranice parcel procházejí a které porosty ještě zasahují do nově navrhovaného rozmístění pozemkového vlastnictví, pak je možnost kontroly ocenění hodnoty pozemků s přihlédnutím k hodnotě porostů prakticky vyloučená. Takže je na zpracovateli a pozemkovém úřadu, jak si bude pohrávat s celkovou hodnotou nově navrhovaných parcel tak, aby se dostaly do zákonem přikázaných odchylek. I přes to se mně povedlo odhalit hrubé pochybení, když mně byla přičleněním jedné staré jabloně zvýšena hodnota pozemku o více než šedesát tisíc korun oproti původní parcele, a to jen na porostech. Nejprve mi úřednice řekla, že to je v pořádku a jabloně jsou v ceně. Pak se mi písemně omluvili. Kdybych si to nehlídal, tak bych měl smůlu a nejspíš nejdražší jabloň v okrese,“ ironicky se směje a přidá ještě jednu historku.

„Při ústním jednání se mně úředník pozemkového úřadu snažil vnutit pozemek nacházející se v mokřadu. Tento úředník buď úmyslně zamlčel, nebo nevěděl o existenci ustanovení zákona, které umožňuje dispozice s pozemky s prokazatelným snížením hospodářského využití pouze a jen s výslovným souhlasem dotčených vlastníků, tj. především těch, kterým se tyto pozemky mají převádět. Proti tomu mně chtěli odebrat krásnou ornou půdu. Navíc tvrdili, že všude je stejná bonita půdy. To už nebylo k smíchu, spíš k pláči.“

Je už v Olešnici rozhodnuto? „V pátek 10. února jsme měli v obci schůzi, na které nám pracovníci pozemkového úřadu sdělili, že mají po třech letech hotovo, a pokud má někdo problém, musí se odvolat na ministerstvo zemědělství. Nic jiného mně tedy nezbývá, než tak učinit. A asi nebudu sám, takových nás tady je víc. Já už jsem hodně rezignovaný. Ztratil jsem poslední iluze, že žiji v normální zemi. Pozemkový úřad v Semilech se snažil z mého pohledu na můj úkor vyhovět ostatním účastníkům a tímto jednáním se cítím poškozen. Takto ale přesvědčil potřebné tři čtvrtiny vlastníků k vyslovení souhlasu s provedením pozemkových úprav. Takže jsem za potížistu, pár a pár lidí na mě kouká přes prsty. A proč? Že jsem si nenechal znehodnotit pozemky? Že jsem se ozval? Za ty tři roky bylo vypracováno pozemkovým úřadem asi sedm verzí a pokaždé jsem se nestačil divit. Dohody neplatily, pozemky přímo u obce považoval úřad za stejně hodnotné jako pozemky někde na konci katastru… Vydalo by to na knihu. Tak snad na závěr zdaleka ne malé varování, které vychází z vlastní zkušenosti. Pokud bude někde poblíž vašich pozemků probíhat pozemková úprava, hlídejte si to. Jinak byste mohli možná za pár let při návštěvě katastrálního úřadu zažít nemilé překvapení…“ 

Případem se zabýval i deník MF Dnes. Ředitel Pozemkového úřadu v Semilech Martin Kendík pro něj uvedl: „Zanedlouho vydáme první rozhodnutí o pozemkových úpravách v Olešnici a pan Salaba se proti němu může odvolat na ministerstvo zemědělství. To nám změny potvrdí, nebo zamítne. Pak má ještě soudní možnost. Myslím, že vše proběhlo transparentně“. Podle úřadu změny iniciovala obec a soukromí vlastníci hlavně kvůli erozi půdy. Příprava trvala tři a půl roku a úředníci museli jednat s každým z téměř 190 vlastníků pozemků.

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

NA OKRAJ: JAK TAKÉ PROBÍHÁ PROCES POSKYTOVÁNÍ SOUHLASŮ ÚČASTNÍKŮ POZEMKOVÝCH ÚPRAV
V případě, kdy se nestihne účastník řízení vyjádřit ve lhůtě stanovené pozemkovým úřadem, je automaticky bráno, že s návrhem souhlasí. Když účastník stihne vyjádřit své námitky k nově navrhovaným změnám, pozemkový úřad z celého dalšího procesu vyřadí ty pozemky, vůči kterým nebyly vzneseny námitky a v dalším kole řeší již pouze konfliktní místa.
To však s sebou logicky nese další problémy. Vlastník v mnoha případech udělí souhlas i s pro něho méně vhodným řešením, protože přirozeně a logicky očekává adekvátní zadostiučinění v jiné lokalitě. To mu ale může být v následné další variantě zase zrušeno a zbytek vlastnictví může být převeden do dalších nevýhodných lokalit. A tak pořád dokola. Poté „nastupuje“ úředník s tvrzením, že předchozí nevýhodné lokality má již ze strany účastníka odsouhlasené a tudíž se k nim nebude dále vyjadřovat a ponechá je ve stavu, ve kterém se v návrhu nacházejí. Pěkný zmatek, že?
Nebylo by rozumnější, kdyby se každý nový návrh probíral komplexně a v šíři dalších a nových souvislostí? Hledej ale logiku tam, kde není…

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.