KRYL? TEN BY TO NEKRYL

0

Také dostáváte čas od času takové ty vtipné či společensky burcující e-maily? Já mám bratrance, který mě zásobuje každou chvíli přívalem podobných. Někdy se směji, někdy si zanadávám, málokdy přepošlu a většinou posílám do koše. Nedávno ale přistál v mé schránce jeden, který jsem nedokázala jen tak vymazat. Z puštěného záznamu z YouTube (ZDE) se na mě usmály nádherné, modré oči.  Zpěvák, básník, kytara. Nahrávka té písně vznikla v roce 1993. Ve svobodné zemi, kde zavládla po dlouhých čtyřiceti letech konečně euforie, naděje, pravda a láska. Alespoň se zdálo, že to tak je. V tom byla ale právě ta potíž – básník s kytarou, i přes ten úsměv v očích, zpíval o něčem zcela jiném. O lži, přetvářce, zlodějnách. O sutanách toužících po majetku…

Přiznám se, tuhle jeho píseň jsem neznala. Bratříčka nebo Salome oddeklamuji klidně o půlnoci, ale tento protestsong vznikl v jiné době, v jiném režimu, kdy nám vládli jiní lidé. Opravdu? Při poslechu jsem si uvědomila, jak moc se mýlím a mýlila se. Lháři, podvodníci a zloději z povolání se nemění jako režimy. Jsou věční. Jak to mohl sakra vědět – už tehdy? To bylo první, co mi prolétlo hlavou.

Nevím jak vy, ale já mám tak nějak pocit, že naše generace, těch „revolucionářů sametu“, selhala. Česká republika je vytunelovaná, demoralizovaná, nemá vzory a ideálů pramálo.

Nevím jak vy, ale když vidím dnešní studenty, bouřící se proti reformám ve školství, je mi všelijak. Tohle je to, co jsme si přáli? Vážně? Neříkal už náhodou Jan Masaryk, když z rádia za války volal z Londýna, že pokud má generál víc peněz než učitel, je něco opravdu špatně?
 
Nevím jak vy, ale ta podivná politika dnešních dnů, že platit za zloděje mají ti, co nekradli, mi přijde minimálně nemorální a maximálně nespravedlivá.

Nevím jak vy, já nejsem pesimista z přesvědčení. A ani nemám levicové smýšlení. Ovšem z dnes už pouhým okem patrného vývoje v této zemi se obávám, aby se volič obecný neotočil směrem, který už tu byl.

Nevím jak vy, ale já si myslím, že potřebujeme, mimo jiné, zase začít poslouchat Kryla. Tentokrát pořádně.

Nakladatelství Torst před lety vydalo soubor rozhovorů s tímto malým velkým mužem. Otevřená zpověď nazvaná Rozhovory Karla Kryla, kde se vyznává, touží, prosí. Možná o pochopení, o prozření nás všech. Většina z nás ale tehdy, na počátku 90. let, neslyšela, nechtěla slyšet. Vše bylo tak skvělé. Volné cestování, plné obchody, možnost podnikat, svoboda slova…

Karel Kryl zemřel 3. března 1994 v Mnichově (*1944). Nepochopený a zavržený, protože si dovolil natáčet zrcadlo lidských špatností a slabostí i na nové, sametové hrdiny naší země. Kritizoval, a nikdo nechtěl naslouchat. Ani ten, který měl tehdy nejvyšší úřad v zemi a největší autoritu. Tak možná dnes, když jsme ušli ten kus cesty bez tohoto básníka a za moc to nestálo, přišel čas… Nebo vy ještě nemáte pocit, že zase začínáme rýt? Jak jen to ten Kryl říkal? Ach ano, už vím: Rýt držkou v zemi.

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Karel Kryl: Demokracie
Demokracie rozkvétá i s kosmetickou vadou, ti kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce…
Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, baštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou velký partaje se u koryta sejdem…
Demokracie panuje, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli…

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.