PÁR SLOV K VÝROČÍ VZNIKU REPUBLIKY ANEB DĚKUJI

0

Ano, patří se děkovat. Už má maminka mi kladla celé mé dětství na srdce, že je slušné zdravit každého, koho alespoň trochu znám a k tomu také děkovat. Za mého mládí se ještě výchova „tvrdých loktů“ nenosila. Ale já její výchovné lekce „slušnosti za každou cenu“ chápu. Nemohla tušit, jaká doba přijde. Konečně, co s tím taky nadělám, že. Dnes, za zenitem… Ale o tom jsem nechtěla psát. V pátek 28. října oslaví naše země 93. výročí vzniku samostatného Československa. Řekla jsem si, že u této příležitosti poděkuji. A to všem, na které si jen vzpomenu. To víte, výchova je výchova.

Děkuji, že se našli lidé, které spojila myšlenka rozpojit se s monarchií Rakouska-Uherska.
Děkuji, že stvořili útvar dvou států, který sice pozbýval historické základy, ale přesto se dokázal tvářit jako dokonalý celek, i když jen chvíli. Ovšem významnou chvíli.

Děkuji legionářům.
Děkuji TGM za to, že ukázal, jak má vypadat politik a morální autorita.
Děkuji Edvardu Benešovi, že dokázal přesvědčit okolní státy a vlastně celý svět o tom, že nové Československo je hráč, se kterým se má počítat v dalším vývoji evropského života.
Děkuji, že demokracie fungovala dvacet let, dá se z toho žít dodnes.
Děkuji, že když se „hnědé košile s bílými podkolenkami“ snažily přesvědčit všechny okolo, že naše republika patří vlastně jim, dokázali naši vojáci a odboj opak.
Děkuji Emilu Háchovi, že svou zemi neopustil v těžké chvíli a snažil se pomáhat, jak mohl. (A že pomáhal!)
Také chci „poděkovat“ komunistickému režimu, že vše, co vzniklo za nemalých obětí, zmařil. Jak se zachoval k letcům z nebe nad Anglií, sedlákům, podnikatelům, vojákům, vlastencům, inteligenci, odbojářům, svobodomyslným lidem a lidem s názorem. Jak po desetiletí ničil vše, co mělo jen náznak prvorepublikového smýšlení, to jest svobodného ducha.
Děkuji komunistům, že se jim to zcela nepovedlo. Nikdo není naštěstí dokonalý.
Děkuji písničkáři Karlu Krylovi za jeho píseň Děkuji. A za ty ostatní také.
Děkuji listopadovým studentům, mysleli to upřímně.
Děkuji lidem roku 1989, kteří z přesvědčení měnili politický systém této země. Věřili tomu.
„Děkuji“ a děkuji Mečiarovi a Klausovi, že tak v klidu a bez emocí rozkrojili Československo na dva suverénní státy.
„Děkuji“ politikům posledních dvaceti dvou let, že se mezi nimi neobjevil nikdo, kdo by vypadal jako politik a zároveň byl morální autoritou.
„Děkuji“, že tento model dokázali přenést i do krajské a regionální politiky.
Děkuji potomkům legionářů, obyčejným vojákům, že ještě nepozvedli zbraň proti těm, co je mají vést a být jim příkladem. Oni je ovšem namísto toho statečně likvidují a diskreditují až do úplné neschopnosti bojovat a bránit naši zem. Uběhlo pár desetiletí a kde je ta armáda, která by se postavila přesile?
A poslední děkuji? Patří zcela nové zprávě o tom, že se elitní inteligence ohradila proti extrémně pravicovému Bátorovi a jeho fungování na ministerstvu školství.  Zdá se to jako bezvýznamná zpráva. Já v tom ale vidím naději. Naději, že konečně se do veřejných věcí začnou plést lidé, jejichž slovo dokáže víc, než třeba slovo premiéra.
Napadlo mě víc děkuji a „děkuji“. A určitě napadne, pokud dočtete až sem, nějaké to poděkování i vás. Já bych ale ráda vyslovila ještě jedno přání. Je prosté. Aby, až budu třeba někdy psát pokračování, nebyly v budoucnu u toho kouzelného slůvka už nikde uvozovky…

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.