ROZUMĚT DĚJINÁM

0

Mám příbuznou, která praktikuje skvělý způsob placení složenek. Vždy počká, až se jich pár sejde a termín zaplacení je u dveří. To pak milé složenky vezme, strčí je do klobouku a losuje. Ta složenka, která vyhraje, je zaplacená následující den. Pochopitelně, zaplatí i ty ostatní, ale malinko to odsune. A proč ne? Její přístup mi přijde mnohem veselejší než nadávky či kousání nehtů, že zas musím ty červené bestie platit. Konečně, odsunout, nebo chcete-li přesunout, se dá kdeco. Vlaky, návštěva zubaře (tuto disciplínu zase perfektně ovládám já), termíny, nábytek. Kolem a okolo, odsunovat si můžeme podle libosti. Tedy až na smrt. Tohle všechno jsou ale odsuny neškodné, je to součást každodenního života a kdo nikdy nic neodsunul, ať hodí kamenem.

Snad jen člověk však mohl vymyslet něco tak famózního, jako to, že se také nechají odsunovat či přesunovat celé národy. Nebo národnosti. Prostě lidi. V historii světa je nevídané množství migrací lidí, dobrovolných, anebo taky ne. U té druhé varianty netřeba chodit pro příklady daleko, jen naše matička Evropa nebo její sestra Asie – co jich zažily! (Mistr nad mistry byl v tomto počínání jistý paranoik Josef Vissarionovič Džugašvili, řečený Stalin. Jeho rejdění na mapě kdysi mocné SSSR si vyžádalo tolik lidských životů, že to vlastně nikdo dodnes nedokázal přesně spočítat).

Možná už tušíte, kam že to směřuji. Mám to moc a mockrát vyzkoušené. Když totiž vyslovíte to prosté slovo – ODSUN, většině Čechů se vybaví jedno jediné. Odsuny spojené s druhou světovou válkou na území naší země.

 

Na podzim před dvaasedmdesáti lety se spustila lavina. Trvala několik měsíců a následky jejího putování několik let. Troufám si dokonce tvrdit, že i dnes, po tolika letech, stále odhazujeme zbytky sněhu a ledu, které po sobě zanechala. Koncem devátého měsíce toho roku řečnil Hitler a chtěl připojovat ke své říši něco, co tam rozhodně nepatřilo. Následně naše země mobilizovala, aby vzápětí ve jménu záchrany evropského míru byla obětována. Takový mír na cizí účet. Náš účet.

 

V té době začalo přes 160 tisíc obyvatel ze Sudet opouštět své domovy. Rychle, bez nároku na majetkovou kompenzaci. Ti šťastnější uprchlíci se ve své rodné zemi uchylovali k příbuzným a známým. Ostatní skončili v narychlo připravených lágrech. Stovky lidí platily tyto události životem, svobodou. Ti, kteří odmítli z oblasti Sudet prchnout, se stali občany druhé kategorie. Přesto zůstali. S rizikem každodenní šikany, zastrašování a ponižování od těch, kteří se zrovna cítili na koni. S vědomím, že jejich po staletí děděná půda už jim nepatří. A s tím, že rodný jazyk je na indexu zakázaných. Na úřadech, v obchodech, v kostele.

 

Nerada bych také zapomněla na jedno datum, a to z jediného důvodu. Nesmí se na něj zapomínat. V noci z 9. na 10. listopadu hořelo v českém pohraničí kolem padesáti synagog, o počtu zničených obchodů ani nemluvě. Tato akce nesla název Křišťálová noc. Jak poetické. V každém případě první republika dostala ránu, ze které se už neměla vzpamatovat. Psal se rok 1938…

 

Není to tak dlouho, co jsem zachytila informaci, která mi udělala velkou radost. Můj oblíbený herec Karel Roden hraje v novém českém filmu pod režijní taktovkou neméně oblíbeného Juraje Herze. Výborná kombinace. Když jsem si ale později z recenzí přečetla děj tohoto bijáku, znejistěla jsem. Česká kinematografie je velmi skoupá na otevírání tématu odsunů, až na pár výjimek typu Krev zmizelého nic moc. Vlastně se nedivím. V roce 1938 o odsuny nikdo nestál, ponížení republiky bylo nesnesitelné a k tomu se celému národu knírač z říše vysmíval bonmotem – cituji: „Češi jsou jako cyklisti. Nahoře se hrbí a dole šlapou.“

 

Naproti tomu odsuny z roku 1945 chtěla naše vláda, cizí vlády a vlastně všichni. Tedy až na dva a půl milionu českých Němců. Bohužel hodně našich lidí chtělo v té morálně nalomené době ukázat, že „cyklisty“ nejsou. Jen formu dokazování zvolili pochybnou. Divoké odsuny se tomu říká. Jak už jsem uvedla, nedivím se, že se filmaři těmto událostem vyhýbají. Není totiž lehké je uchopit tak, aby nikdo nebrblal.

 

Habermannův mlýn. Nový český film, který určitě stojí za zhlédnutí. Já ale tohle všechno „smolila“ z jiných důvodů, než abych vás pozvala do kina. Chtěla jsem připomenout události, na kterých po těch dlouhých letech ještě stále polehává sníh a led. A taky vás poslat do knihkupectví. Nakladatelství Gallery vydalo skvělou knihu: „Rozumět dějinám“, která mapuje vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech 1848 až 1948. Vyšla sice už před osmi lety, ale určitě ji seženete.

 

Tak na shledanou a ze složenek si nic nedělejte. Stejně je musíte zaplatit!

 

Bohuslava Charousková

bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.