CESTU SI OBČAS DĚLÁME HRBOLATOU SAMI, ŘÍKÁ ŘEDITEL TURNOVSKÉ NEMOCNICE TOMÁŠ SLÁMA

0

Panochova nemocnice v Turnově oslaví v příštím roce sedmdesát let svého trvání. Generace lidí ji postupně tvořily, rozvíjely a často v ní prožily celý svůj profesionální život. Oproti tomu občané z Turnova a širokého okolí měli po generace jistotu, že když jim bude ouvej, mají kam jít. Narodili se v ní, léčili se a umírali. Tento stav zatím, tedy až na to narození, stále trvá. Nicméně, zdravotnictví se mění, toho si musí všimnout každý, kdo nežije ve vzduchoprázdnu. Mění se i naše nemocnice. Co nás čeká, na to jsem se došla zeptat člověka nejpovolanějšího. Nakonec, jak už to bývá, se povídání stočilo i trochu jinam, než jen ke zdravotnictví. Představuji vám Tomáše Slámu, ředitele Panochovy nemocnice v Turnově.

* Pokud je mi známo, nejste rodilý Čech, ale pocházíte ze Slovenska…
To je pravda. Můj tatínek je ale z Prahy, takže řeknu-li to dnešními pojmy, jsem ze smíšeného manželství. V Bratislavě jsem se narodil, vystudoval v Praze, v Tatrách zažil sametovou revoluci. Rozdělení republiky mě zastihlo na slovensko – české hranici.

 
* Co vás přimělo Slovensko opustit?
Vývoj na Slovensku, zejména politický, šel směrem, který mi nevyhovoval. Mečiarovská doba ve mně nevzbuzovala dojem, že bych se mohl realizovat podle svých představ a vše se posléze vyhrotilo ve chvíli, kdy jsem odmítl vstoupit do HZDS. Tím pádem jsem se stal, takříkajíc, politicky nespolehlivým. V té době jsem jel na stáž do USA, kam bylo vybráno vždy šest lidí z postkomunistických zemí. V Americe jsem se seznámil i s českou skupinou manažerů a ředitelů fakultních nemocnic. Od některých z nich jsem dostal pracovní nabídky. Mezi nimi i od známého turnovského lékaře a emeritního ředitele, doktora Eckerta. A protože jsem do Českého ráje, konkrétně do Skaláku, jezdil pravidelně každý rok na prázdniny, dostala turnovská městská nemocnice přednost před renomovanými fakultními.
 
* Jste ředitelem Panochovy nemocnice. Dejme tomu, že nevím, co tato funkce obnáší. Co vlastně děláte?
Prosím vás, odkdy ředitel něco dělá? Ředitel nedělá nic, na všechno má lidi. Přijde, sedne si, rozdá úkoly, dá si kafe a jde domů…

201109212212_zap_247_2011_slama

 
* …já to klidně napíšu, ale přece jen, nechtěl byste to raději trochu rozvést?
Právě takto je ale většinou populace vnímána práce ředitelů, s tím moc nenadělám. Hodně se věnuji ekonomice, funkce ekonomického náměstka je v naší nemocnici neobsazená. No a dál je to komplex různorodých činností, počínaje sháněním peněz, různým papírováním, organizačními záležitostmi a podobně. Role ředitele spočívá i ve snaze lidi stmelovat, komunikovat s nimi a dělat arbitra při sporech, které občas nastanou. Mám respekt k návrhům a podnětům od lidí z lékařské sféry. Velmi důležitá je i reprezentace naší nemocnice v různých politických a společenských organizacích. Jako příklad uvedu svoji účast ve zdravotním výboru nebo v krajském zastupitelstvu. Nebýt ředitelem nemocnice, asi bych velmi zvážil, do jaké míry se budu takto nad rámec angažovat, protože tyto aktivity jsou časově náročné. Pravdou nicméně je, že se jedná o práci kreativní, která mě baví. Pokud ale chcete přesnou definici, tak podle smlouvy odpovídám za chod organizace, tj. nemocnice.
 
* Berete si práci domů?
Samozřejmě, domácí počítač mám propojený s nemocničním systémem, a věřte, že z nemocnice zdaleka nejsem sám.
 
* Troufnete si odhadnout, jak jste oblíben či neoblíben u zaměstnanců nemocnice? Zajímalo by mě, jestli mezi ně chodíte, ptáte se na jejich problémy, nebo si třeba jdete jen tak „pokecat“. Tady pozor, pane Slámo, je velká pravděpodobnost, že tento rozhovor budou mnozí z nich číst…
Chodím málo. Zcela upřímně říkám, že jsem měl, hlavně zpočátku, představu, že budu se zaměstnanci mít čas komunikovat mnohem víc. Na druhou stranu – pokud za mnou někdo přijde, určitě ho nevyhodím. Je mi jasné, že spokojenost pacientů se odvíjí od spokojenosti zaměstnanců, a tohle neříkám jako frázi. Z mého pohledu se já i celé vedení nemocnice snažíme chovat fér a vždy stojíme o klidnou dohodu. Ať už se jedná o jednotlivce, o jednání s odbory nebo o stávky, které občas proběhnou souběžně s těmi celostátními. Tohle všechno je ale pochopitelně můj subjektivní pocit…
 
* A ta obliba?
Jestli jsem oblíbený? Asi jak u koho. Vždy po čtyřech letech každý ředitel turnovské městské organizace musí obhajovat svoji pozici. Když před časem tato akce probíhala, rozdal jsem anonymní lístky, zda mě zaměstnanci chtějí, či nechtějí jako ředitele na další čtyři roky. Tehdy to pro mě dopadlo dobře, ale jestli z toho mohu posuzovat míru oblíbenosti? Určitě se najdou lidé, kteří si uvědomí, že to není jednoduché, zodpovídat za chod nemocnice. Tak jako budou ti, kteří jsou kritičtí.
 
* Jste také šéfem turnovské organizace ODS. Takže politika. Jaká je vaše spokojenost s Nečasovou vládou?
Co asi myslíte, že vám řeknu?
 
* To netuším, ale ráda bych pravdu.
A od kdy politik říká pravdu? (smích) Ale když chcete… Nelíbí se mi nestabilita, která je dána spíše osobními ambicemi. Je v pořádku, když se politici dohadují o skutečných problémech a snaží se najít nějaké východisko nebo kompromis. My jsme ale stále častěji svědky zveřejňovaných výroků nebo záležitostí, které jsou spíš v osobní rovině a nic nikam neposouvají. To je politikaření s cílem upoutat na sebe mediální pozornost. Bohužel zprávy s nádechem bulváru si lidé přečtou raději než seriozní informace třeba o ekonomické nebo zdravotní reformě.
 
* Ptám se proto, že tolik zveřejňované vládní škrty se velmi dotýkají právě zdravotnictví. Ministr Heger prosazuje reformu, ovšem postrádám poctivě připravenou koncepci. Vy se v tom vyznáte?
Tak trochu. Všechno vychází z toho, že zdravotnictví je schopno spolykat jakékoli množství peněz, i celý státní rozpočet, aniž by se to nějak výrazně projevilo na zdraví občanů. Druhý fakt je ten, že mnozí z nás na svoje zdraví doslova kašleme. Kouříme, pijeme, přejídáme se. No, a když se z toho všeho naše tělo vzbouří a odmítne to dál snášet, tak hledáme pomoc u doktorů a to něco stojí. Takže se hledají způsoby, jak zaprvé motivovat lidi k tomu, aby o svoje zdraví víc dbali, a zadruhé, jak omezit výdaje do zdravotnictví, protože žijeme na dluh. Dále si vezměte, jaký úžasný rozmach medicína zaznamenala, jaké nové metody léčení za posledních dvacet let posunuly tento obor ku prospěchu lidí. Dříve jste u některého operačního zákroku strávila v nemocnici dva týdny, dnes se jedná pomalu o ambulantní záležitost. Už jen to vám pochopitelně zahýbá s obložností lůžek. Ve výsledku to pak znamená, že některá oddělení, a to v rámci celé republiky, nejsou zapotřebí. K tomu je nutné přizpůsobit legislativu. Na druhou stranu je tu odpor k jakékoli změně. Bude těžké ty změny přijmout, z mého pohledu jsou ale nevyhnutelné.
 
* Také se neustále probírá nutnost regulovat počet malých nemocnic, popřípadě jejich oddělení. Jak je na tom Panochova nemocnice? Ustojí tento tlak, nebo chcete-li trend?
Obecně mám obavy z politických rozhodnutí. To jsou ta, která se nedají racionálně ani nijak jinak zdůvodnit. Takže se řekne – to je politické rozhodnutí. S tím má ostatně Turnov svoje neblahé zkušenosti z minulosti. Administrativním opatřením bylo zrušeno dětské oddělení v Turnově. Nikoho nezajímá, že komfort maminek a dětí se násobně zhoršil a nic se neušetřilo, protože pojišťovny tu péči platí teď jinde. Myslet si, že to mohu ze své pozice změnit já nebo že takovéto škrty může ovlivnit zřizovatel, tj. město, jsou nesprávné. Pak tu je to, co už jsem zmiňoval. Pobyt v nemocnicích se zkracuje, tím pádem nemocnice bojují o pacienty. S tímto se potýkají i velké fakultní nemocnice…
 
* A ta turnovská?
I když teď máme potíže, nemyslím si, že by si stála špatně. Prochází vývojem stejně jako celé zdravotnictví v naší republice. Uvažujeme o smíšených odděleních, o jednodenní chirurgické péči, nedávno jsme otevřeli pokoje paliativní péče. Musíme přijmout moderní trendy, které se nabízejí. Málokdo ví, že už teď doplácíme na některé neefektivní ambulance, které tady jsou.
 
* Jak hodnotíte s odstupem času období, kdy se řešilo bytí a nebytí porodnice v Turnově?
Mám stejný pocit, jako když jsem věděl, že zavřeme dětské oddělení. Taková beznaděj, že s tím nic nemůžu a nedokážu udělat.
 
* Jste také zastupitel a radní města Turnova. Nedávno jsem na jednání zastupitelstva byla, nepůsobili jste jako partička, která by po skončení jednání společně zašla na pivo…
Někdy by nám to prospělo, ale zastupitelstva bohužel často končí v době, kdy mají hospody zavřeno. A teď si to trochu rozeberme. Před zastupitelstvem se členové v partajích předem domluví a tito členové pak hlasují povětšinou stejně. Toto neplatí u zdejších Nezávislých. To jsou svobodní lidé, neznají žádnou stranickou disciplínu, a proto hlasují „dle svého přesvědčení“. Někdo by také mohl říct „jak je napadne“. No a ta naše koalice je sestavená z členů jedné partaje, několika solitérů a party Nezávislých. Opozice to má vůbec jednoduché, je to prostě opozice, a ta přece musí být v zásadních věcech proti. Tak čemu se divíte?
 
* Nekopíruje chování zdejších zastupitelů celostátní politiku, myslím politikaření, mezilidské animozity…
Do jisté míry určitě. ODS je organizovaná politická strana. Jak je patrno v mé odpovědi na předešlou otázku, my jsme zvyklí, že se před jednáním zastupitelstva sejdeme a podstatné body rozebereme. Jsme schopni si mezi sebou věci vyříkat a domluvit se. Nejedná se o direktivní záležitost, pokud někdo z nás má s něčím zásadní problém, nevadí. Bohužel na zastupitelstvu jsme často svědky přehlídky výmluvnosti některých jedinců, kteří nejsou připraveni a často ani seznámeni s body jednání. Ale mají potřebu jednou za měsíc něco sdělit. Na to mají pochopitelně právo, jenže se tímto způsobem často řeší záležitosti, které nejsou v materiálech, připravených k projednání. Tím se schůze zastupitelstva jen zbytečně blokují. Také považuji za nesmyslné něco schovávat a přijít s tím nakonec, to považuji za nefér.
 
* Stává se to?
Stává se bohužel, že podklady pro zastupitele nejsou dobře připraveny, což je záležitost těch, kteří ty materiály chystají. Pokud se něco podobného stane, vadí mi to. Abych se ale vrátil k té původní otázce. Jsou zastupitelstva, ze kterých nemám dobrý pocit. Jsem člověk, kterého nezajímá primárně cíl, ale cesta. A tu si někdy sami děláme zbytečně hrbolatou.
 
* Vím, že mezi vaše aktivity a záliby patří hra na klavír. Také malujete, před lety jste měl i výstavu. Asi největší zálibou je ale sport, konkrétně horolezectví…
Víte, já jsem nikdy nebyl dobrý v lezení na pískovci, i když to samozřejmě nevzdávám a stále to zkouším. Ale všichni ti kluci, co lezou ve Skaláku, byli a jsou lepší než já. U tohoto typu lezení je totiž zapotřebí spíš akrobacie a gymnastika. Mojí doménou byly velké stěny, lezení ve sněhu, ledu a výškách. Mám několik výstupů, kterých si vážím a které se povedly. Jsem samozřejmě rád, že jsem vylezl na osmitisícovku, ale jsou výstupy, kterých si cením víc. Například Pik Pobědy. Nejspíš vám to nic neřekne, protože se nejedná o osmitisícovku. Tato hora má 7436 metrů nad mořem a najdete ji na rusko-čínských hranicích. Málokterá hora vzala tolika lidem život. Tento výstup – to pro mě byla hodně tvrdá zkušenost. Pak přišla rodina a já s horolezeckými expedicemi skončil. A stal se ze mě zodpovědný táta. Jenom někdy, když mě doma naštvou, tak začnu vyhrožovat, že někam do hor na měsíc zmizím. Už mně to nikdo nevěří. Ale protože já rád překvapuji, tak možná, jednou…
 
* Když dovolíte, ještě pár krátkých otázek. Raději víno nebo pivo?
Víno.
 
* Váš oblíbený spisovatel?
Dostojevskij, Shakespeare, Huxley.
 
* Jíte zdravě?
Myslím, že ne, takže na reformě zdravotnictví, podle toho, co jsem vám odpověděl, jistě prodělám.
 
* Nejlepší relaxace?
Nepotřebuji nějakou specifickou činnost. Když vám to řeknu, tak tomu manželka neuvěří, přesto je to pravda. Největší relaxací je, když jsem doma, rodina je v pořádku, děti se neperou a ona se usmívá.
 
* Oblíbený hudební žánr?
Nevadí mi jakákoli hudba…
 
* …no počkejte, neříkejte, že posloucháte i dechovku?
Ale já vám klidně říkám, že mi nevadí, dokonce ji mám rád. Vždyť muzika je něco, co má vliv na naši náladu, mění ji. Dokáže nás uklidnit, nebo rozveselit. A k různým náladám patří jednoduše i různá hudba. Představte si, že jste na pivním festivalu a bude tam hrát symfonický orchestr. To je přece děsivá představa, ale dechovka nebo rock se na takovou akci žánrově hodí. Patří tam a já tam tyto hudební styly očekávám. Oblíbený hudební žánr opravdu nemám, ovšem večer si nejraději pouštím vážnou hudbu. Nebo si zahraji na klavír. Hudbu vnímám jako nedílnou součást lidského života.
 
* Ještě poslední otázku. Máte tři malé děti. Věnujete jim dostatek času?
Každý, kdo je jen trochu duševně střízlivý, vám nemůže říct, že se dětem věnuje tolik, kolik by si přál. Snažím se jim věnovat co nejvíc, dokud o mě stojí. A tajně doufám, že o mě budou stát dlouho.
 
* Děkuji za rozhovor.
Bohuslava Charousková
 
Tomáš Sláma (1960). Absolvoval gymnázium v Kežmarku, dále ČVUT v Praze, v letošním roce dokončil externí studium na University of Sheffield ve Velké Británii a získal titul MSc.
Po studiích pracoval v různých pozicích v nemocnicích na Slovensku. Od roku 1998 je ředitelem městské a posléze Panochovy nemocnice v Turnově. Je ženatý, má tři děti. Absolvoval dlouhodobé stáže a vzdělávací programy s tematikou řízení zdravotnictví v USA, Izraeli, Francii a Velké Británii.

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.