Někdy se věci a řešení těch věcí zdají tak prosté. Jako v tom příběhu o řezbáři, krejčím a poetovi. Znáte ten příběh? To si řezbář, snad z pocitu samoty z kmene stromu vyřezal, vytesal a zaoblil sochu dívky a ohromený krásou, kterou sám stvořil, se do té sochy zamiloval. Šel kolem krejčí, i ten se zakoukal do mistrovského díla, a aby nezůstal pozadu, ušije roucho a dílo řezbaře oblékne. A tak tam stojí, dva mistři své profese, jak trubci, a milují a obdivují sice nádhernou, ale neživou hmotu. V tomto rozpoložení je najde další náhodný kolemjdoucí. Básník, potulný herec, muzikant, jedním slovem umělec. Zasažen láskou stejně jako řezbář s krejčíkem začne zpívat, skládat básně a možná i sochu políbí. Zkrátím to. Socha ožije a při nastalé hádce tří tvůrců komu vlastně socha-dívka patří, si ta oživlá krása jako majitele vybere právě toho, kdo jí dal život. Tak prosté.
Tak prosté by se možná mohlo zdát i řešení kolem naší Střelnice, která byla chtíc nechtíc jedním z bodů projednávání na červnovém zasedání zastupitelstva. Tedy, abych byla přesná – mně se zdálo to řešení prosté…
Asi nemá cenu příliš zabíhat do podrobností samotného jednání. Navýšení příspěvku pro městskou organizaci KCT, odchod jednatele společnosti, taneční, přestavba a ukončení provozu restaurace na Střelnici a možný vznik kavárny tamtéž pod vedením KCT… No, na jeden bod jednání poměrně zásadní věci. A pokud přišla na přetřes, jen velmi okrajově podotýkám, záležitost ohledně odpovědnosti jak za budovu či za nastalé momentální problémy v ní, tak jen a pouze v rovině, že odpovědnost mají ti, co tady zrovna nejsou. Nebo už nejsou.
Zastupitelé byli tradičně v násobné přesile nad přítomnými občany, a tak jim možná chyběla zpětná vazba, nebo do toho jednoduše nevidí lidé jako já, to jest mimo samotný problém, ale dojem byl pro mě z toho všeho jednání a projednávání takový – rozpačitý. Zvláště, když se mně, jak už jsem psala, zdálo to řešení tak prosté…
Tolik se mi totiž chtělo zastupitelům říci, že pokud chtějí obléknout sochu, tak nesmí teprve vyřezávat a tesat. A když teprve vyřezávají a tesají, tak by neměli chtít, aby jim někdo sochu oblékal. Nájemné, zvláště vysoké, je prevít. (Abych se vyjádřila přesně a neskrývala se za jinotaje – ano, snížit možným nájemcům, tj. spolkům, organizacím, jednotlivcům – alespoň pro první rok činnosti na Střelnici nájemné, pokud možno výrazně. To píši s plným vědomím toho, že až mě potká pan Pekař, s největší pravděpodobností mě odkrágluje…)
Tolik se mi chtělo jim z knihy Maria Puzza Kmotr připomenout tu slavnou větu mafiána dona Corleona, kterou tak rád používal, když něco opravdu moc chtěl. Cituji: Udělám jim takovou nabídku, kterou nebudou moci odmítnout… Jak říkám, připomenout a doufat, že tu větu, pochopitelně bez mafiánských praktik, zastupitelé v praxi použijí směrem k organizacím, spolkům a soukromníkům a budou dělat takové nabídky, aby ti oslovení nemohli odmítat pomoci oživovat tenhle dům…
Těm některým, kteří by snad chtěli, jak jsem zaslechla v kuloárech, na šatičky pro Střelnici ušetřit snížením personálního obsazení, bych ráda řekla, že to nutně nemusí být cesta, která by vedla k dálnici.
A zcela nakonec. Pokud chtějí, aby začalo v té soše tlouci srdce a proudit v ní krev, tak musí být básníky. Nebo by alespoň měli konečně umět vybrat toho pravého, který to dokáže za ně.
Jak prosté. Tak prosté? Určitě ne. Ale vzhledem k tomu, že někteří zvolení zástupci občanů dle mého, čistě subjektivního pohledu, nečetli pozorně (nebo vůbec) podklady pro zastupitele, které tradičně visí týden před zasedáním na městských stránkách, jsem v klidu, pokud tady vlastně nedělám nic jiného, než pouze zjednodušuji problém. Nic víc… Nejsem zastupitel, nemám zodpovědnost, do problému zas tak nevidím a mezilidské animozity, které evidentně hrály a bohužel hrají (nejen) v tomto bodě jednání ZM roli, sice cítím, ale také rozplétat nemusím. Ani toho pomyslného černého Petra (kolik jich ještě bude?) ignorace možných problémů z dob minulých, které pohříchu zdědil nový starosta, řešit nebudu. Ale opravdu bych se velmi ošívala zvednout ruku tak, jak se většinově v tomto bodě jednání stalo, když je na stole jakási vize, ale chybí koncepce, strážce obecní kasy poukazuje na součet nepřesných čísel ze strany žádající, jednatel odchází a k tomu všemu ještě vyřezávám, tesám, zaobluji a nemám nikoho, kdo mi přidá na šaty…
I když asi při dostavbě Střelnice zas tolik ohromených její krásou, jako byli ti tři zamilovaní, před ní nestálo, přesto je, a stojí. Také to, že při schvalování zdali stavět či nikoli prošla těsnou většinou nejtěsnější, jaká je vůbec možná, ji na přitažlivosti asi nepřidalo. Přiznám se vám, že i já jsem s ní měla a ještě trošinku mám problém. Snad je to tím architektonickým stylem trochu připomínajícím doby minulé. Takový novo-socialismus, řekla bych. Nebo že by ten můj problém s kulturním stánkem byl jejím interiérem? Hlavní sál připomínající bunkr s okny, které se hodí spíš pro laufy děl než pro hru světel a slunce, kterou tak obdivuji u staveb gotických, barokních či secesních. Prostory, které bez přirozeného světla nejsou přirozené a prostory, které jsou na něco malé a na většinu věcí velké. Uvědomuji si ovšem, že vnímání architektury je věcí subjektivní a pak, zvykla jsem si na ni. Co také jiného. A když si člověk představí, kolik Střelnice stála, tak ji snad musí nějak přijmout, vzít na vědomí a na milost. A přát ji trpělivé a skvělé poety. A štěstí…
Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz
Související články (celkem 70)
- 14. – 16. BŘEZEN 1939. OKUPACE ČECH, MORAVY A SLEZSKA. A CO S TÍM JAKO DNES?
- ZDÁL SE MNĚ SEN… (PSÁNO K OSLAVÁM VÝROČÍ STÁTNÍHO SVÁTKU 28. ŘÍJNA 2016)
- MARTIN PŮTA: ŘÍKÁ SE, ŽE PRVNÍ MYŠLENKA JE SPRÁVNÁ. JÁ BYCH TO TROCHU POOPRAVIL: PRVNÍ MYŠLENKA, O KTERÉ MÁTE OPRAVDU ČAS PŘEMÝŠLET, JE TA SPRÁVNÁ
- NENÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA, KDY BYCH NEMĚL POCIT, ŽE TAM JE NĚKDO ZBYTEČNĚ, NEBO NEPŘIPRAVENÝ, ŘÍKÁ JOSEF UCHYTIL
- GOLGOTA ČÍHOŠŤSKÁ
- KRTEČEK ZA TO NEMŮŽE
- MŮJ VÁNOČNÍ DENÍČEK
- SHOAH. MUSLIMŠTÍ UPRCHLÍCI. EVROPA. A MY
- II. SVĚTOVÁ VÁLKA, ŠVEJK, JAN HUS A TO OSTATNÍ
- TAK JE TO V TĚCHTO DNECH 37 LET, CO JSTE ZEMŘEL. PANE PEROUTKO
- CO BYSTE TOMU ASI TAK ŘEKL, PANE SPISOVATELI
- NENÍ NEPŘÍJEMNÉ MÍT PENÍZE, ALE NENÍ TO SMYSL ŽIVOTA, ŘÍKÁ ARCHITEKT Z. EDEL
- LIDÉ SI TĚ NĚKAM ZAŠKATULKUJÍ A DÁ HODNĚ PRÁCE PŘESVĚDČIT JE, ŽE NEJSI JEN TA OD DÁLNICE, ŘÍKÁ MARTINA POKORNÁ
- KRVAVÉ ZEMĚ
- TIBET, HORÁKOVÁ A CO JSME PROŠVIHLI
- KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?
- ZAVŘENÁ MĚSTSKÁ SPORTOVIŠTĚ. TO NENÍ NORMÁLNÍ, ŘÍKÁ ZBYNĚK BÁČA
- KDO SE SPOJÍ S KOMUNISTOU, JE KOMUNISTOU TAKY, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ ZASTUPITEL PETR DVOŘÁK
- DOMNÍVÁM SE, ŽE MĚSTO NEDOKÁŽE VYUŽÍVAT POTENCIONÁL, KTERÝ TADY MÁ VE SVÝCH OBČANECH, ŘÍKÁ LUKÁŠ BERNDT