MAŠÍN (glosa)

0

Vypadalo to, že mají víc životů než jen jeden. Také se zdáli nesmrtelní, pokud si někdo dal tu práci a trochu se obeznámil s jejich životní cestou. Ani jejich charakteristika není jednoduchá. Pro někoho nezlomní a zásadoví hrdinové, pro druhé vrazi a padouši. Nic mezi tím.Když přijdou na přetřes skutky lidí, kteří bojovali v padesátých letech minulého století proti komunismu, diskuze se většinou „smrskne“ právě na ně. Jsou vlajkovou lodí a zároveň Titanikem třetího odboje. A ti, proti kterým bojovali, se jim smějí.

Byli přesvědčeni, že o svobodu se nežebrá, se svobodou se nekupčí, ale má a musí se o ni bojovat.
Na začátku jich bylo pět. Jako od Poláčka. Pak byli dlouho tři. Tuším, že od Remarqua. Dnes už žije jen jeden, Josef Mašín. V USA totiž před několika dny zemřel ve věku 81 let po dlouhé nemoci jeho bratr Ctirad Mašín, člen odbojové protikomunistické skupiny „Mašíni“. Bezmála šedesát let nevstoupil na území své vlasti.

Přesto v ní není lhostejný. Během několika mála hodin se v internetových diskusích a komentářích pod zprávou o jeho úmrtí vyrojilo tolik soudců a mravních arbitrů, až to bralo dech. Tisíce. Pustili se do něj hlava nehlava, jako kdysi německo-sovětská armáda. Pieta nepieta. Nedalo se to dlouho číst. Anonymní výkřiky, zloba, neinformovanost. Nenávist, která by se dala nakrájet, nebo vzít do ruky. Jeho zastánci byli kamenováni (díky možnostem internetových sítí pouze slovem psaným).

 

Jakoby byl jediným, kdo odporoval komunistickému režimu se zbraní v ruce. Jakoby všechny viny na obou stranách měl nést právě on. Nutí to k zamyšlení. A k otázkám. Proč? Moc vybočoval? Možná. Měl vysoké nároky na morálku, či to bylo výchovou? Kdo vlastně stojí o pravdivou odpověď? A proč vlastně tolik emocí?

 

Je totiž s podivem, jak snadno se dnes mávne rukou nad popravami nevinných lidí z té doby, doby raného českého komunismu 50. let 20. století. Nad rozkradením a rozkulačováním. Nad strachem a ohýbáním páteří. Je i nepochopitelné, s jakým klidem dnešní společnost přijímá argumenty o malých, čtyřicet let trvajících chybách, které byly udělány v zájmu celku. O třískách, které létají, když se kácí les. A že těch třísek bylo. Je s podivem, že kati káží o morálce. Zcela beztrestně.

A pak se někde objeví zmínka o členech této odbojové skupiny a je zle. Národ se rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Vrazi. Hrdinové. Hrdinové. Vrazi.

 

Pár věcí je ale, zdá se, nasnadě. Například, že díky lidem jako byl Ctirad Mašín víme, že svoboda není jen duté slovo.  Že v Čechách jsme vždy měli problém s určením, kdo je či není symbolem vhodným pro přídomek hrdina. A také to, že bez informací, které by byly zproštěny zavádějící agitky, pravdu hledat nepůjde. Tedy, pokud opravdu chceme hledat.

 

Bohuslava Charousková

bohuslava.charouskova@seznam.cz

 

Ctirad Mašín (11. 8. 1930 – 13. 8. 2011). Nejstarší ze tří dětí legendárního bojovníka proti německé okupaci, generála Josefa Mašína. Nemá cenu rozepisovat více.  Pokud máte zájem, doporučuji několik knižních titulů:

* Čtyři české osudy

* Zatím dobrý

* Cesta na severozápad

* Jenom ne strach

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.