DO KOMUNÁLNÍ POLITIKY JSEM VSTOUPIL SPÍŠ NÁHODOU, ŘÍKÁ MILAN HEJDUK

0

Není pan neznámý, i když se mi při našem rozhovoru snažil tvrdit opak. A jak by také mohl být – málokdo zanechal za posledních dvacet let v Turnově takovou stopu jako on. Možná je trochu kontroverzní, dominantní, jak je libo. Osobně jsem se s ním před naším rozhovorem neznala, ale slyšela o něm mnohé. Konečně, tak už to v Čechách bývá zvykem. Na to, co slyším, já ale moc nedbám. Nicméně jsem si řekla, že je na čase se trochu seznámit a možná trochu s ním seznámit i vás. Pan (ne)známý Milan Hejduk.

* Začnu tradičně. Pocházíte z Turnova?
Ano, narodil jsem se tady, žiji tu stále. Mám zde od dětství stejné kamarády i silné rodinné kořeny. Neumím si představit, že bych žil jinde.

 

* Jste ze známé turnovské rodiny plné osobností. Mělo to na váš život nějaký vliv?

Již oba mí dědové byli hodně známí. Jednoho z nich, pana učitele Emila Hejduka, si pamatuji jen jako malý klučina, když o mě na své krásné zahradě pečoval. Druhý, který zase pomáhal turnovskému fotbalu, mě mohl vychovávat daleko déle. Věnoval mi veškerý svůj čas a vyplňoval určitou mezeru po přetížených rodičích.  Současně věřím, že i můj táta byl jako profesor gymnázia pro mnoho mladých tím správným učitelem i člověkem. A to nemluvím o mamince, která jako gynekolog-porodník znala snad celý Turnov a pro ženy a maminky pracovala s extrémním nasazením… Bohužel tu už nikdo z nich není a já si často při své práci na městě říkal, jak by věc řešili oni. Co by vůbec říkali tomu, kam mě osud zavál a zda by se mnou byli spokojeni.

 

* Zavál vás až na post starosty, navíc ve velmi mladém věku. Jak jste se vůbec do komunální politiky dostal?

Komunální politika rozhodně nebyl můj životní cíl. V roce 1989 jsem skočil roční vojnu a vlastně jsem nic neuměl. A přesto jsem zažil neopakovatelnou etapu svého života. Po relativně krátkém, ale pro mladého, nezkušeného člověka velmi poučném působení v řídicích funkcích ČSAD Semily jsem po rychlém rozhodnutí odešel podnikat. Společně s kamarádem jsme založili cestovní kancelář zaměřenou na zimní olympijské hry v norském Lillehammeru. Přes dva roky jsme pracovali na tom, aby na velmi úspěšné hry odjelo fandit co nejvíc Čechů i Slováků. Nakonec jsme připravili i plné zázemí pro desítky novinářů, oficiálních představitelů sponzorů, pro handicapované sportovce a hosty olympijských výborů. Překvapivě jsme vše zvládli věcně i finančně. Zároveň jsem získal neocenitelné zkušenosti z privátní sféry, díky kterým jsem daleko lépe chápal pocity a snahy těch, kteří nemají nic jistého a musí usilovně pracovat, aby se uživili, anebo řídí své privátní firmy a zaměstnávají druhé. Pro jednání s podnikateli firmami nebo řediteli velkých firem ve městě to byla neocenitelná škola.   

 

* A ta politika?

Souběžně s podnikáním jsem v porevoluční době překvapivě uspěl za Sokol Turnov ve volbách do prvního polistopadového městského zastupitelstva. Práce pro město mě postupně začala bavit. Navíc pokud máte zájem a potřebný čas, tak není zas tak těžké mezi 27 zastupiteli vyniknout. Už 20 let totiž sleduji obecnou pravdu –  třetina zastupitelů na tu práci osobnostně vůbec nemá, třetina chytrých a schopných brzy zjistí, že na ni nemají čas a že je to často ani nebaví, a teprve ta poslední třetina pracuje naplno ve prospěch města.

Počátky mého působení coby zastupitele a posléze místostarosty na vedlejší úvazek se prolínaly s výše zmiňovanou olympijskou etapou. Jak se stupňovala časová náročnost povinností na městě, tak jsem se musel rozhodnout. Kolegovi jsem proto sdělil, že z úspěšné cestovní kanceláře odcházím…

A dnes již jen jako úsměvnou vzpomínku dodávám, že jsem mohl být místostarostou již od roku 1990. Ale ve volbách jsem prohrál o jediný hlas s panem Kunetkou. Ten hlas byl můj, který jsem dal v tajné volbě konkurentovi, protože se mi zdálo nefér hlasovat pro sebe, a zbabělé se zdržet. On mně to však pozitivně vrátil tím, že ty úplně první přelomové roky po boku pana starosty Šolce udělal velký kus práce. A když už nevydržel každodenní ohromný tlak a odstoupil, tak ukázal na mě, abych to po něm převzal. Tehdy jsme ještě byli na stejné lodi. Pro mě bylo tehdy zásadní, že mi dal čas alespoň trochu komunálně zmoudřet. Zmoudřel jsem třeba i v tom, že jsem nikdy nevstoupil do žádné politické strany.

201103171125_zap_84_2011_hejduk

 

* Po dalších několika letech jste se stal starostou. Tím jste byl i v době, kdy do Turnova začal nezištně investovat peníze pan Horáček. Závratné částky. Jak s odstupem času hodnotíte toto období? Nezačali brát lidé tok peněz jako samozřejmost?

Ta doba byla stejně neuvěřitelná, jako mnoho jiných pozitivních věcí, které jsem na radnici zažil. Zmíním se snad jen trošku o zákulisí. Pan Horáček měl v regionu pár stěžejních kontaktů. Pracovní záležitosti a to, co se týkalo rozvoje regionu, jsem s ním konzultoval a obstarával já. Skoro nikdo neví, že mám osobní archiv naší pravidelné vzájemné korespondence, která týden po týdnu mapuje celé období. I z ní vyplývá, jak jsem se současně snažil, aby se při svých návštěvách Českého ráje znovu cítil jako doma a nejen jako v místě, kde snad užitečně utrácejí jeho celoživotní finanční výdělky. Tohoto úkolu se velmi dobře ujali manželé Šolcovi a paní Špačková, starostka Karlovic. Komunikoval jsem s ním nicméně asi nejvíc ze všech a mám na to krásné vzpomínky.  Pochopitelně, kde jsou peníze, jsou i nespravedlivé pomluvy, nabalují se podvodníci, lobbisté stavebních firem nebo subjekty s nesmyslnými požadavky, které naoko zahalují do hezkých slov. Navíc se z přemíry snahy o velké investice můžete dopustit vážných chyb. Tohle vše opravdu nebylo lehké pro město i samotného mecenáše ustát. Naštěstí pan Horáček na doporučení blízkých založil nadaci, která část toho tlaku převzala na sebe. Ale obávám se, že kdyby na podzim 2002 nečekaně nezemřel, tak by se to jen stupňovalo…

 

* A ta samozřejmost, s jakou k darům někteří přistupovali?

Nevím, jestli lidé brali pomoc pana Horáčka postupně jako samozřejmost, já ale dodnes cítím určité nedocenění jeho velkorysosti. I já mám zatím dvě věci, co mu osobně dlužím. Maškovku a sochu na Střelnici.

 

* Samolibý, arogantní. Podobnou charakteristiku občas slýchám na vaši adresu. Vnímáte i vy, že nepatříte mezi osobnosti se zcela pozitivním profilem?

Každý člověk má nějaký způsob, nebo dejme tomu model chování. Moje zásada byla mluvit přímo a otevřeně a říkat nahlas i nepopulární věci. Neschovávat se za podřízené. Nebál jsem se osobně oponentům postavit a do očí jim říct, co si myslím. Nebál jsem se ukazovat na vychytralé jedince, kteří chtějí přes město prosazovat své osobní zájmy. Měl jsem i odvahu na nepříjemné věci, kdy jsem musel přiznat, že opravdu nějaké rozhodnutí města ubližuje menšině, která ho napadala. Ale že to musíme udělat, a navíc rychle, ve prospěch většiny. Je proto přirozené, že se nemohu líbit každému. Navíc v mé době starostování byla v Turnově opozice na vrcholu svých sil. Nedovedete si představit, kolik jsem musel ustát extrémně tvrdých nefér útoků, trestních oznámení a jiných podpásových ataků, nebo jen projevů přehnaně silného opozičního chování. A na tohle všechno čekala média, jejichž většinový styl práce je často povrchní, zkreslující a hlavně bulvárně laděný.

Já si ale myslím, že jsem jiný. Pohybuji se ve veskrze přátelském pracovním a soukromém prostředí. Tady mě lidé znají, a tak pochybuji, že by mě nějak negativně vnímali. Podle mě dnes větší půlka Turnova ani neví, kdo jsem. Lidem to je úplně jedno, protože mají svých starostí dost. Navíc jsem už mnoho let mimo radnici, takže kdo se dnes do mě naváží, tak už není moderní…

* Na radnici jste působil dvě celá volební období ve funkci starosty, před tím mnoho let ve funkci místostarosty. Velká porce, vezmu-li v potaz dobu, která byla v postatě startovací pro nově se rodící demokracii. Z čeho máte radost, když se ohlédnete?

Chtěl jsem vytvořit silné, soběstačné město, hrdé centrum Českého ráje. Výzvou pro mě byly takové přeměny, o kterých město desítky let jen snilo a nedokázalo je naplnit. Mám to neuvěřitelné štěstí, že až do mé smrti budu chodit kolem mnoha dokončených projektů, které vznikly díky úsilí týmů lidí, které jsem řídil. Mohu také svým dětem ukázat, že po tatínkovi něco v rodném městě zůstalo.

Měli jsme hodně času i peněz, a navíc životní šanci v podobě pana Horáčka. Za mě se úplně přeměnil Turnov. Máme funkční náměstí a novou radnici, mnoho potřebných objektů pro důchodce, úplně jinou nemocnici, skvostný městský hrad Valdštejn a opravené moderní školní budovy. Těší mě všechny nové silniční obchvaty i přeměny centrálních ulic, moderní čistírna odpadních vod i hrozně dlouho a těžko prosazovatelné zkrášlení naší sokolovny. Jsem pyšný, že se nám podařilo postavit nádhernou smuteční síň a ve výčtu bych mohl ještě pokračovat dlouho.

Nejraději mám však stavby, které stojí jen díky mé tvrdohlavosti a beze mě by nikdy nebyly. Kdybych tři roky nevykupoval pozemky u Ohrazenic a nepřesvědčoval zastupitelstvo, nebyl by dnes Grupo Antolin, který dává práci stovkám lidí. Zbyl jsem také poslední na radnici, kdo tvrdil, že se nemá objekt horních kasáren už konečně dobourat a stále trval na jeho zachování. Beze mě by určitě neměli na všech okrajích města tolik inženýrských sítí a asi by nikdy nestála Střelnice v dnešní podobě. 

Byli jsme i neskutečně blízko k prosazení okresu Turnov, kdyby tehdy nepadla vláda, došlo by k naplnění emancipace našeho města. A také si myslím, že jsme byli úspěšní u na první pohled neviditelných věcí, jako jsou pravidla pro podporu místní kultury, sportu i okolním obcí. To bylo ve své době průlomové. Základem všeho bylo postupné vytvoření městského systému desítek organizací a všech vazeb s radnicí, které je dnes stále shodné a funkční.

 

* Jsou ale i kroky, které jsou dodnes vnímány veřejností negativně. Třeba koupaliště v Dolánkách.

Takový je bohužel smutný osud opravdového milovníka Dolánek, pro něhož to v dětství bylo přirozené místo trávení volného času. Samozřejmě vnímám velmi zažité tvrzení: Zavezené koupaliště = Hejduk. Pravda je jinde. Dolánky vybydleli nájemci z počátku 90. let a doničily opakované povodně. My stáli před rozhodnutím, co dál. Lidé si nikdy nepřipustí, že existuje nějaký stavební úřad, který stavět koupaliště v aktivním záplavovém území jednoduše nedovolí. Co však na každého dosud fungovalo, byl můj přímý dotaz: Představte si, že je přesto stavba povolena. Vezmete své rodinné úspory a postavíte si dům v Dolánkách pod jezem? Každý mi řekl, že je to hloupost. Tak proč by město mělo za velké peníze všech svých obyvatel učinit něco podobného? Rozhodnutí ohledně zavezení koupaliště bylo proto jasné a nebylo to rozhodnutí pouze Hejduka, ale po opakovaných jednáních rozhodnutí celého zastupitelstva. Bylo i myšlenkově správně navázané na blížící se výstavbu krásného nového koupaliště v Maškovce. A bylo to navíc zadarmo po dohodě se staviteli obchvatu. Že to s novým koupalištěm bude nakonec časově jinak, to jsme samozřejmě v tu dobu nevěděli.

 

* Jak to vůbec se sportovištěm v Maškově zahradě vidíte?

Za tímto projektem je mnoho práce. Nákup pozemku, archeologický průzkum, změna územního plánu, mnoho studií až po schválený projekt pro územní řízení. Dlouho jsme se však s panem Horáčkem nemohli shodnout na finální podobě areálu. On ho chtěl větší, než bylo pro Turnov normální. A když jsme shodu našli, nečekaně zemřel. Jeho náhlý odchod byl neuvěřitelně bolestivý. Z lidského i finančního pohledu. Vždyť jen pár dní před smrtí proměnil část svých cenných papírů v jednu miliardu korun a připravoval její převod na účty své nadace. Ztratili jsme mnoho měsíců na přípravě řešení a nakonec chybělo jen několik málo dní, možná dokonce hodin. Já říkám, že to nebyla ani smůla, to byl prostě osud.

 

* Kdybyste byl dnes na radnici, Maškovku byste realizoval?

 Ohromné peníze, které pan Horáček vložil do Maškovky, má město ve své moci. Má morální povinnost naplnit jeho přání a pracovní úsilí všech odborníků i nás na radnici, které jsme do ní doposud vložili. Přesto poslední čtyři roky vedení města bez výsledku a ne příliš usilovně hledalo cesty, jak s tímto projektem naložit. Rozprodat nejlepší pozemek v Turnově na markety, které mohou být jinde, by bylo trestuhodné. Jsem naštěstí přesvědčen, že šance postavit v Maškovce postupně během mnoha let rekreační a sportovní areál tady stále je a je vysoká. Nahrává tomu dohoda nového vedení města, které s Maškovkou pohnout chce, a rychle. A já se jim v tom budu snažit pomáhat.

 

* A co Koňský trh? 

Zkusím heslovitě: Pro mě citlivé téma, protože z tohoto místa pochází má rodina, zde stál náš rodový dům, dosud zde vlastníme pozemek v areálu pily. Jde o prostor pasivní záplavové zóny, jednou tu nicméně bude druhé centrum města s obchody a byty. Chyba mnou vedeného města byla, že jsme nekoupili areál dnešní elektrárny, kde místo většiny objektů mohlo být zelené území, lépe průtočné při velké vodě. Koňský trh je také místo, kudy věřím, že povede potřebný městský silniční okruh. Osobně jsem přesvědčen, že tohle místo jednou bude chloubou Turnova.

 

* Jak hodnotíte současné vedení města?

Mohu hodnotit již pátý rok. Nevnímáme uměle vyvolané aféry jako za mě. Paní starostka je mimořádně pracovitá a reprezentativní osobnost. Finanční síla města je momentálně v takové kondici, že Turnov je připraven na velké investice a určitě se jich nemusí bát. Nevidíme zásadní havárie na majetku a systém řízení města je mnoho let zaběhlý a funkční. Důkazem všeho byly právě loňské komunální volby. Turnované osazenstvo radnice zvolili velkou většinou prakticky v nezměněné podobě. To vypovídá o všem. Jsem přesvědčen, že zejména pánové Špetlík, Zikuda a Hocke jsou aktuálně velkou nadějí na posun města ještě lepším směrem. A pro mě je nyní nejdůležitější, že nám město pomáhá při Čisté Jizeře, jak nejlépe umí.

201103171125_zap_85_2011_hejduk

 

* Kritika žádná?

Jsem stoprocentně přesvědčen, že si dnešní vedení radnice uvědomuje všechny horší stránky z minulého období, na jejichž vylepšení dostalo další čtyřletou šanci. A z vlastní zkušenosti vím, že bez detailních informací je nefér příliš kritizovat, ale pár věcí tedy naznačím.   

Na můj vkus bylo po mém odchodu zpomaleno tempo postupu přeměny města až příliš. Jen namátkou, kde mělo být dosaženo viditelnějších výsledků: Městský dopravní okruh, přesun základní školy k nádraží, řešení Maškovky, přeměna Havlíčkova náměstí jako dalšího přirozeného centra města, přeměna parků a údolí Stebénky a mohl bych pokračovat. Složité věci se musí řešit krok za krokem a cílevědomě. Na to musíte mít, řekl bych, určitou pracovní povahu, velké zkušenosti a také tým lidí, který táhne za jeden provaz. To městu podle mě v minulých letech hodně chybělo.

Vedení města by mělo také najít větší odvahu k výraznější obměně klíčových lidí na radnici a v některých městských organizacích. Když jsem začínal, zformovala se na radnici postupně garnitura skvělých lidí. Pak po více než deseti letech většinou výborné spolupráce jsem však nenašel sílu jim jednoduše říct: Nezlobte se, člověk nemůže dělat tuto práci až do důchodu, je zapotřebí změna. Já jsem za sebe tu sílu měl, nebo by ji třeba měli jednou voliči a bylo to ku prospěchu věci. Netvrdím, že ti lidé pracují špatně. Jen se mi zvenčí zdá, že nepřinášejí nic převratného, že týmu chybí nadšení něco neobvyklého dokázat, přinášet novinky. Stačí se také občas podívat, jaké podklady dostávají zastupitelé na svá jednání, a to naštěstí nevidíme podklady na jednání rady města. U státní správy to je lehčí, tam mají své jasně předem dané postupy a předpisy. Ale u samosprávy velmi často z podkladů cítím nižší odbornost, povrchnost a pocitové návrhy řešení bez detailní tvrdé práce. Dnes tedy považuji malou obměnu důležitých lidí za určitou brzdu chodu radnice i celého městského systému. Myslel jsem si, že paní starostka, která to také tak samozřejmě kdysi cítila a nebyla se všemi tak spojená a zavázaná jako já, bude mít větší odvahu. Na druhou stranu je nutno přiznat, že je úspěšná personální obměna extrémně složitým krokem…

 

* …všechno?

Město by mělo zastávat silovější pozice, neustupovat před každým. Nelíbí se mi, jak v poslední době ustupují ve školství před Libereckým krajem, či u porodnice před atmosférou vyvolanou zevnitř nemocnice. Dohodnou s krajem společnou práci vedoucí až ke stěhování škol v Turnově, prezentují ji navenek jako super úspěch, čtyři roky neudělají zásadnější posun, a pak na návrh kraje celou skvělou myšlenku šmahem zruší. Aktuálně pak nechápu, jak mohou jen konstatovat problémy a relativně v klidu připustit zavření porodnice z naší turnovské vůle. A obecně platí, že musí vedení města víc získávat politické body na kraji, ministerstvech, v parlamentu. Bez nich se dostaví úspěchy jen obtížně. I proto jsem třeba z pozice mnohaletého předsedy vydupal ze země dnes velmi politicky úspěšné hnutí starostů Libereckého kraje.

 

* Po svém působení na radnici jste z dlouholetého spíše čestného předsedy Rady sdružení Vodohospodářského sdružení Turnov přešel do formy placené funkce a spustil akci Čistá Jizera. Akce je to poměrně kritizovaná, město občas připomíná rozbombardované Drážďany a dopravní kolapsy jsou každodenní realitou. Také vám dopravní omezení spojená s Čistou Jizerou tak lezou na nervy?

Tohle si při naší práci vůbec nemůžu připustit, jinak to totiž nejde udělat. Ale postupně. Když jsem odcházel z postu starosty, tak jsem nechtěl programově přestoupit do mnou založeného a dobře rozjetého vodohospodářského sdružení připravujícího Čistou Jizeru.  A to přestože šlo v podstatě o můj nápad – spojit pět měst a rozjet stavební akci v podobě rekonstrukce kanalizací velkého rozsahu. Noví starostové mě ale oslovili a chtěli, abych dotáhl do konce něco, co jsem si vymyslel. A tak jsem nakonec tu hozenou rukavici zdvihl a společně s kolegy se do toho pustil.

Pochopitelně už dopředu jdete do takovéto akce s tím, že vnímání veřejnosti nebude, alespoň navenek, v průběhu stavby pozitivní. Před stavbou nás sice každý chválil za dotační stamiliony, během ní je to logicky opačně a nakonec každý mlčí a je rád, že už to skončilo. Jsem však přesvědčený, že většina lidí chápe tuto akci jako smysluplnou a potřebnou. Odráží se to i v tom, že jsme v těch pěti městech očekávali desítky stížností a útoků, které budeme muset řešit, ale nestalo se to. Dnes už máme za sebou výsledky v podobě nových, krásných ulic v každém městě, desítky kilometrů kanalizačních trubek, jednu čistírnu a dva velké vodojemy. Chybí nám jen půl roku a bude hotovo. Jednou snad někdo docení, co se podařilo. Jde o největší dotaci, která kdy do regionu putovala, ve většině měst jde o největší investici všech dob. Čistá Jizera má obrovský pozitivní dopad na životní prostředí. Vím však současně, že stavba zkomplikovala tisícům lidí život. Proto všem děkuji jménem celého našeho týmu hlavně za trpělivost a ochotu snášet různá omezení v každodenním životě. 

 

* Děkuji za rozhovor.

Bohuslava Charousková

bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.