KDO JE TADY VLASTNĚ KRYSAŘ?

0

Už to tak bývá. Přátelé vám radí, ale člověk má svou hlavu a dobře míněné rady nevnímá. Vlastní zkušenost, dalo by se říci. Mám kamarádku, která mně dlouhé měsíce domlouvala, abych se nezabývala tak intenzivně politikou a nerozčilovala se u věcí, které nemohu ovlivnit či změnit. Oponovala a argumentovala jsem tím, že občanskou společnost může tvořit jen člověk informovaný, což pochopitelně znamená mít zvýšený zájem o věci veřejné. A tak jsem dál četla noviny, sledovala zprávy a vedla vnitřní i hlasité monology, občas proložené peprným slovem, kterých měsíc od měsíce přibývalo.

Stejně jako pochybností. Má to cenu? Až u těch posledních loňských podzimních voleb jsem z větší části rezignovala a kamarádku poslechla. Noviny jsme odhlásili, protože o jejich kvalitě a nestrannosti jsem s příchodem nového agro majitele ztratila veškeré iluze a u článků na internetu jsem začala číst jen titulky. Víc nebylo zapotřebí. Tak jsem prožila předvánoční, vánoční a povánoční čas v relativní pohodě a i takovou mediální bombu, jako jmenování nového premiéra, jsem zaregistrovala jen okrajově. Jednoduše klid.

Zásadní chybu jsem bohužel velmi neprozřetelně udělala až v těchto dnech, kdy jsem sledovala (jen na chvilku, abych byla v obraze) zpravodajství ČT 24. A bohužel u toho zpravodajství zůstala. Taková eskalace trapnosti se prostě nedala vypnout. Řeč je o slavnostním defilé budoucích ministrů, kteří byli SMS zprávami neprověřeného kancléře Mynáře pozváni na pohovor k prezidentovi na Hrad.

Televize veřejnoprávní tentokrát věnovala pochodu nominovaných tolik prostoru, že z toho Zeman musel mít skutečnou radost. O to větší, že Sobotka, který tu vládu sestavil, se stal neviditelným. To je pouze můj dohad, ale je bez diskuse, že prezident, o kterém diváci jen tušili, že se skrývá za zdmi paláce Pražského hradu a čeká na ty příchozí nové hvězdy našeho politického nebe, se stal hvězdou též. Bylo to vážně napínavé. Vyhodí, nevyhodí…

Hned první, budoucí ministr financí Babiš byl zachycen kamerami, jak omotán uzenkami peláší na kobereček. Jestli k tomu uzenému daru přidal i výsledky d-testů na darované výrobky, jsem se nedozvěděla, ale už vím, že výsledky, jestli tento hradní dodavatel masných výrobků spolupracoval, nebo nespolupracoval s StB, zapotřebí nejsou. Pro diváka zásadní informace? Babiš je spokojený. Víno prý bylo dobré. Také TV výstup čekatele na resort obrany před připraveným hroznem mikrofonů mě víc než zaujal. Pan Stropnický se totiž občanům svěřil, že byl hlavou státu dokonce odborně zkoušen – a světe div se, obstál. Možná mám sníženou inteligenci, ale do této chvíle nevím, proč Zeman od herce Stropnického chtěl vědět, kolika tanky disponuje naše armáda. A už vůbec netuším, jestli je tato informace tak zásadní pro budoucího ministra obrany naší země. Trochu ironicky jsem si totiž u té TV šou pomyslela, jestli prezidentský odborný dotaz neměl znít, kolik že to má armáda ČR sudlic, cepů, palcátů a řemdihů. Soudím totiž, že bude zapotřebí doplnit stav těchto bojových a tradičních zbraní, neb na nic jiného v tomto resortu evidentně nezbude. Frenetické mávání vojenskou knížkou na kamery, kterou s herecky skvěle provedenou pokorou pan Stropnický předvedl, je myslím možné nominovat na cenu Alfréda Radoka, ale o jeho kompetenci řídit ministerstvo, a to jakékoli, mám velké pochyby. Tak nebo tak, celý výstup budoucího ministranta na mě udělal dojem, že v té snížené inteligenci nejedu sama…

 A tak to defilé pokračovalo a pokračovalo… Chovanec, adept na ministerského náčelníka policie, vlastník diplomu z Plzně a hlavně pro policii opravdový vzor, to soudě dle toho, jak se zachoval při podzimním puči ve své straně. ČSSD musí být velmi kádrově oslabená, když tam nominuje něco takového. Potvrzuje to také další navržený z této politické strany Mládek. Jestli někteří politici umí maskovat hloupost, tak tento také politik má v této disciplíně značné mezery. Asi bych měla mít radost, ale bohužel nemám. Tak jako jsem neměla nervy na to defilé. U Jourové a Jurečky jsem to vzdala…

A PROČ TEN KRYSAŘ V TITULKU?
Četla jsem ji několikrát, tu útlou knihu. Zamotala hlavu kritikům, vykladačům jinotajů a vlastně do dnešních dnů není názor na skutečnost, co všechno chtěl autor svým vrcholným dílem říci, jak u odborné, tak u laické čtenářské obce jednotný. Možná je to i tím, že poprvé vyšla v roce 1915, ale námět autor čerpal ze staroněmecké pověsti z 13. století. A jak šel čas, měnili se lidé, politické kulisy a systémy. A tak se měnil i výklad. Novela Viktora Dyka, mimochodem velkého oponenta T. G. Masaryka, skutečně stojí za povšimnutí.

Ten příběh jistě znáte. Krysař. Záhadný muž s píšťalou je jistými konšeli za úplatu objednán na vypuzení krys, které sužují jejich město. Krysař svůj úkol splní, ale konšelům se odměna vyplácet nechce. Tady už se prameny rozcházejí. Někde se utopí celé město, které následuje Krysařovo pískání, v některých převyprávěných verzích přijde město o to nejcennější – o děti, takže o svou budoucnost. Dyk tento příběh zpracoval velmi osobitě, zamotal do toho lásku, jedinečnost, osamělost a podivínství hlavní postavy. A tím pádem ho vytěsnil z šedi stádnosti těch ostatních protagonistů svého vyprávění.

Jistě, stále jsem se ještě nedostala k tomu titulku, ale už tam budu…
To je tak. Když jsem nevěřícně hleděla na to trapné defilé v televizi, vytanul mně na mysl právě ten Krysař. A pár otázek k tomu. Kdo je vlastně dnes v této zemi tím pískajícím? A jak je možné, že stále dokola jsme svědky toho, jak naše země hledá někoho, o kom si myslí, že vypíská krysy, zaplatí – a nic? Nic vlastně ne, i přes to zaplacení se neustále musíme dívat na trapnost, hloupost, prodejnost, evidentní elitářství a k tomu jsme neustále konfrontováni víc a víc se snižujícími se morálními aspekty naší společnosti, které byly ještě před pár lety nemyslitelné. Jako například uvedu, že politici jako žvýkačku natahují lustrace, že prezident propaguje kouření a chlast. A to jsem vyjmenovala to nejmenší…

Krysař od Dyka je opravdu vrcholné dílo české prózy. Jsou v něm jasně daná pravidla. A s příběhem, i když končí špatně, se lze ztotožnit. Já jsem v ní našla hlavně boj iluzí s realitou. A co nacházím v české politice snad ani psát nemusím, ale když už jsem se tak rozpovídala… Iluze jsem ztratila a realita?
Vypínám televizi.

Bohuslava Charousková
bohuslava.charouskova@seznam.cz

Související články (celkem 70)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.