…PST! NEPŘÍTEL NASLOUCHÁ

0

70. výročí 15. března 1939V našem městě dnes žije už jen několik málo přímých pamětníků dne, kdy po podepsání mnichovské dohody v září 1938 došlo osudného 15. března 1939 i k okupaci tzv. „zbylého území“ (Hitlerem nazývaného Restgebiet),  tedy i Turnova. Z útržkovitého vzpomínání lze poskládat malou mozaiku drobných, už zapomenutých kuriozit, kterým se ve svém vzpomínkovém článku budu věnovat především, neboť celkový historický obraz období druhé světové války v naší zemi je již dokonale podán v mnoha tisících publikací. Pokud jde o náš region, tak například v knížce „Živé nás nedostanou“, kterou si lze vypůjčit v městské knihovně.

Když byla československá armáda v říjnu 1938 rozpuštěna, odešli vojáci i z kasáren v Turnově.  V našem městě našlo útočiště přes pět tisíc lidí, kteří museli po „Mnichovu“ opustit tehdejší Sudety. Zbylé muniční sklady, zásoby a celý inventář kasáren, to všechno si rozebrali místní občané. Všichni věděli, že k záboru zbylého území Čech asi dojde co nevidět.

 

n200903112155_zap_129_09_okupaceA tak 15. března 1939 se za hustého sněžení valil jak na motorkách, tak i na lyžích Hlubokou ulicí Hitlerův  wehrmacht rovnou do turnovských kasáren, kde ale nezůstalo vůbec nic, co by mohlo posílit jeho výzbroj. Jak se záhy ukázalo, okupační vojsko dorazilo nejen s puškami na zádech, ale i s přesnými seznamy „nežádoucích“ turnovských občanů.  Pár dnů po jeho příchodu došlo k zatýkání, především Sokolů a představitelů turnovské inteligence, hlavně středoškolských profesorů. Před budovou dnešní ZUŠ na náměstí stál otevřený náklaďák, do kterého všichni zatčení museli nastoupit. Na náměstí byla v tu chvíli spousta lidí, ale nikdo netušil, kam je vezou, takže jim všichni kolemstojící mávali na cestu. Do Turnova se nikdo z nich zpátky už nevrátil, ani po válce.

 

Podobně tomu bylo i s turnovskou židovskou komunitou. Židovští občané byli přinuceni stavět silnici z Borku na Trosky, která slouží dodnes. Proto by tam měla být alespoň pamětní deska, za jakých okolností k té stavbě silnice, po níž se dodnes projíždějí auta domácích i výletníků, došlo. Všichni tito lidé chodili každý den ráno na nákupy s židovskou hvězdou na kabátě spolu s ostatními Turnovany. Jednoho dne, když místní přišli do města, neviděli ani jednoho, kdo by měl na kabátě židovskou hvězdu. Proboha, kam se všichni poděli?, ptali se, ale nikdo neměl sebemenší tušení, co se vlastně stalo. Jednu noc zkrátka všichni Židé z Turnova beze stopy zmizeli.

 

n200903112156_zap_130_09_okupaceGestapo mělo svou síť donašečů. Příběh jednoho z nich je opravdu neuvěřitelný. Každý, kdo tehdy vlastnil rádio, musel si na něj zavěsit upozornění: „Pamatuj, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá smrtí“. Samozřejmě, že se našlo hodně odvážných, kteří chtěli poslouchat Londýn nebo Moskvu, aby se dozvěděli, jak postupuje fronta. K tomu bylo zapotřebí mít v rádiu zabudované krátké vlny. Rozkřiklo se, že tyhle služby tajně poskytuje radioopravář na Trávnicích. Když k němu pak nějaký důvěřivec zašel, radioopravář mu do rádia krátké vlny zabudoval, ale pak zvedl telefon a oznámil ho. Pro takového nešťastníka pak přišlo četnictvo a předalo ho gestapu.

 

n200903112156_zap_131_09_okupaceV průběhu války zesilovalo bombardování německého území ze strany spojenců. Proto četné turnovské objekty sloužily jako vhodné zázemí pro raněné německé vojáky z fronty. Třeba v Podháji nebo v budově dnešního gymnázia, která sloužila jako vojenský lazaret. To se týkalo i mládeže. Hodně hotelů v Turnově poskytovalo zázemí pro německou mládež, tzv. Hitlerjugend, aby byla uchráněna před sílícím bombardováním německých měst. Vzpomínka jednoho z turnovských  pamětníků je opravdu svérázná. Jako ubytovna pro Hitlerjugend sloužil i hotel Modrá hvězda, kde byli příslušníci HJ vystaveni tvrdé disciplíně vojenského režimu, byť šlo ještě o adolescenty, vydané napospas nacistické ideologii. V zimě tihle mladíci chodili pravidelně bruslit na kluziště, kde je dnes házenkářské hřiště a Ouvínovo Fitcentrum. K jejich „povinnostem“ patřilo i otužování, a tak za mrazu bruslili na kluzišti zásadně v krátkých kalhotách, i když měli promodralá lýtka chladem. Tím se odlišovali od ostatních místních kluků, kteří do nich proto jakoby omylem různě vráželi nebo před ně najížděli, takže je záhy všechny z kluziště vyštípali. Mladí otužilci se pak ve městě už víc raději neobjevovali.

 

n200903112211_zap_132_09_okupaceNejsmutnější a nejtragičtější šestiletou kapitolu v dějinách města uzavřel až 8. květen 1945, kdy válka skončila berlínskou kapitulací hitlerovského Německa. V našem městě se odehrála také. Německé vojsko v turnovských kasárnách bylo připraveno je opustit jen za předpokladu, že je předá do rukou představitelů vítězných mocností, tedy v našem případě příslušníkům československé armády, čímž měl být garantován jeho přesun směrem na západ. Ve městě se odbojářům podařilo sehnat z řad důstojníků naší armády tři parlamentáře, plk. Randáka, npor. Kučeru (mého otce) a plk. Rajniše. Na ulicích liduprázdno, všechny domy zavřené, když tito tři muži kráčeli opuštěným městem směrem do kasáren. Z oken a všech pater kasáren namířené kulomety, když do nich vstupovali. Došlo k tvrdému vyjednávání, při němž německá strana sama zneškodnila ranou pažby mezi oči jednoho ze svých vyjednavačů, který svým fanatismem dohodu blokoval. Parlamentáři zaručili svými životy bezpečný odchod německého vojska na nádraží a jeho odjezd směrem na západ, to se týkalo i lazaretu, což se opravdu zdařilo. Když vlak s německým vojskem odjel i se všemi raněnými z fronty, lidé vyběhli ven na ulice a začala revoluce, která pak vyvrcholila příjezdem Rudé armády. Ale to už je jiná kapitola.

 

Petr Kučera st.

p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.