RADOST Z VÝSLEDKŮ VOLEB A PROČ SE KOMENTÁTOŘI MÝLÍ

Předčasné parlamentní volby přinesly pro mne řadu bezvadných zpráv a výsledků. Mám radost, i když mnohdy hořce škodolibou. Nerozumím strachu z nestabilní vlády a jsem si jist, že koalující strany budou známy do týdne a nová vláda bude do dvou měsíců. Slušní občané se za tuto vládu budou asi stydět a česká společnost bude muset ukázat, jak vyspělá je a jestli bude schopna tuto vládu uhlídat. Stejná výzva to bude pro český ústavní systém. Škodolibě se raduji, že budou nyní jiní na tahu, že budou muset ukázat, co opravdu umí, resp. neumí a ti klasičtí a slušní, kteří skončili v opozici, případně mimo parlament, budou mít dost času na konsolidaci, nový začátek, případně otevření témat, která určitě nová vláda svým způsobem vládnutí nabídne.

Radost přenáramná:

1. Debakl Miloše Zemana a jeho strany SPOZ: Nejdůležitější a nejlepší zpráva o stavu naší demokracie – popření všech pravidel ústavních, ale i slušného chování – ať si Klaus a odpůrci V. Havla říkají co chtějí, jím nastavená úroveň nezasahovaní do běžné politiky byla Klausem systematicky przněna a Milošem Zemanem a jeho otevřenou podporou jedné strany a volební kampaní ve prospěch této strany placenou daňovými poplatníky, pošlapána úplně (do neděle jsem si myslel že je to vrchol, ale odstřelení Bohuslava Sobotky rovnou z Hradu, výzva k jeho odstoupení a vůle nepověřit sestavením vlády předsedu vítězné strany) znamená definitivní vyloučení Miloše Zemana ze společností demokraticky smýšlejících lidí. Debakl tohoto projektu je pro mne nejlepší zprávou o stavu naší společnosti. Jestli Andreje Babiše stála kampaň opravdu jen 70 milionů, tak kampaň Miloše Zemana a jeho fanklubu musela stát zhruba stejně, ne-li víc – těch hodně desítek postkomunistických, postjezeďáckých, postkágebáckých, proruských a putinovských milionů vyhozených oknem mne naplňuje blahem.

2. Debakl a definitivní úklid do zapomnění Václava Klause: Václav Klaus od roku 1994, kdy prohlásil reformy v České republice za ukončené, nepřinesl této zemi nic pozitivního. Svým chováním a prosazováním hodnot a vidění světa, se sám ze světa vážně braných a naslouchání hodných politiků vyřazuje. Toto vyautovávání se a dobrovolný výmaz sebe sama z učebnic dějepisu dokonal svým názorovým zakotvením ve volebním programu strany Hlavu vzhůru. Doufám, že až zase nebudou mít novináři vlastní nápady či bude na vrcholu okurkové sezony, že si nebudou chodit pro rady stárnoucího pána, jehož vidění světa sdílí 21 241 občanů naší země, ale třeba Ivana Bartoše, předsedy Pirátů, jehož vidění světa sdílí asi šestkrát víc občanů ČR, konkrétně 132 564.

Radost veliká a škodolibá:

1. Když bych měl možnost výběru: ČSSD 33 % a komunisti 20 % s následnou menšinovou vládou složenou z borců typu Zdeňka Škromacha podporovanou tiše hard core bolševiky (případně s komunisty rovnou ve vládě), anebo výsledek voleb, který se nyní udál, tak beru tyto volby a jsem za to rád. Ještě před půl rokem hrozilo reálně, že Zeman bude jmenovat vládu s komunisty, případně s jejich tichou podporou. První jednání sociálních demokratů s komunisty v den skončení voleb toto jen potvrzuje. To zklamání na levici, že to sami neupečou, uražené a frustrované podupávání a naříkání předsedy Filipa, že to ani teď nedopadlo, když už to bylo tak blízko… balzám!!! Ale vážně: musí se nechat, že Babišovi jeden z jeho dalších podnikatelských záměrů vyšel perfektně. Nejenže zhodnotí svou investici, je-li pravda, že ho kampaň stála zhruba 70 miliónů, během čtyř let čtyřnásobně, ale podařilo se mu sebrat těch důležitých několik procent jak socanům, tak komunistům. Je možné, že tím seznam jeho přínosných činů pro tuto zemi skončil, ale já jsem za to upřímně rád. Samozřejmě si říkám jaká hrůza, Babiš s jeho životopisem kariérního komunisty, jeho nejasná spolupráce se státní bezpečností, další nečitelné uskupení na politické scéně, určitě zcela nevyzrálé, nestabilní, bez jasného programu, další Véčkaři, jen s úplně jiným balíkem peněz atd. Ale ta druhá varianta, že si dnes Hašek s Filipem moderováni Milošem Zemanem na Hradě dělí ústavní funkce a sepisují společný vládní program, resp. podmínky, za kterých komunisti nechají komunisticko-prorusko-zemanovské křídlo v ČSSD vládnout… Prostě radost dvojaká a kyselá, ale veliká. Ještě jedna věc: samozřejmě, že si říkám, jak je to možné, že se našlo tolik lidí, kteří tomuto projektu uvěřili, že jim nevadí minulost Andreje Babiše atd. Když by místo Babiše přišel nějaký extremistický (vpravo nebo vlevo) spasitel a tento vylovil v rybníku nespokojenců (grafy přesunu voličů neznám, ale jsem si jist, že Babiš sebral část elektoria i oběma levicovým stranám) 18 % hlasů, bylo by na čase udělat nad ČR křížek. Když by těch 18 % Babiše volilo jen pro jeho podnikatelský úspěch, potažmo jeho bohatství, tak je to pro mne také dobrá zpráva o stavu země, že se úspěch už ne jenom trestá či závidí, ale i oceňuje.

2. Teď radost veliká a škodolibá: Sociální demokraté upečou vládu s Ano a Lidovci a půjde to podle mne velmi rychle. Takže mám škodolibou radost, že jsou sociální demokraté na tahu, že musí spolknout žábu ANO a vstoupit do tohoto zcela nevyzpytatelného svazku. A radost z toho, že Ano bude snad provádět určitou korekci levicových úletů sociální demokracie směrem ke středu, případně doprava. Jestli není Babiš hloupý, tak se nejdříve dohodne z Bělobrádkem, vyjednají si pevný svazek, že jen dohromady a ne jinak, a půjdou se socany vyjednávat se silou 61 mandátů. To je o 11 víc než má sociální demokracie. Dělení ve vládě bude samozřejmě 50:50, ale ve sněmovně bude mít spojenectví Babiše a Bělobrádka ČSSD v hrsti. A proč si myslím, že to bude tak jednoduché? Protože to prostě jinak nejde. Věřím ODS a TOP 09, že si chtějí po tom všem užít opozice. Nevěřím, že by se v ANO našlo 17 poslanců, kteří by podpořili nějakým způsobem ČSSD a KSČM a 14 extremistických hlasů Úsvitu nestačí. Takže základem musí být ČSSD a ANO, ať už vcelku nebo polorozpadlé.

U lidovců jsou už od dob Josefa Luxe dvě věci jisté: Nespolupráce s komunisty a schopnost jít do vlády s kýmkoliv (mimo KSČM). Ochota jít s postkomunistou Babišem a soc. demokraty byla pro jistotu deklarována už pár minut po oznámení výsledků. A u ANO není bohužel jisté vůbec nic, pouze to, že jsou určitě zaskočeni úspěchem, že sami nevědí, co chtějí, jaký mají program, priority hranice, kam až zajít. Že jim nezbude, než přijmout vládní zodpovědnost. A určitě, že se mezi jejími poslanci nachází řada vyprofilovaných osobností, kteří se nenechají řídit jako Agrofert. Domnívám se, že první pnutí v hnutí ANO nastanou ještě před začátkem vyjednávání a jsem přesvědčen, že složení poslaneckého klubu ANO bude po uzavření koaliční dohody jiné, než dnes. Takže většina 11 hlasů je dobrý pufr, až začnou ANO opouštět poslanci, aby hnutí stále mohlo dostát svým koaličním závazkům. Spolknutí žáby v podobě Véčkařů ve vládě před třemi lety poslala pravicové strany dnes do opozice. Těším se na stejný scénář u ČSSD za čtyři roky.

Snaha všech předsedů stran (až na komunisty) je vyšachovat z jednání a vlivu na vyjednávání Miloše Zemana, který se po debaklu jeho strany dostal do těžké defenzívy (úmyslně říkám předsedů stran, protože těch dvacet členů nejužšího vedení ČSSD to zjevně od začátku vidělo jinak). To je možné jen rychlou a nekomplikovanou dohodou. V sobotu jsem byl o tom přesvědčen. Ale po nedělním otevřeném harakiri v sociální demokracii, a vědomém vtažení Miloše Zemana do hry, se ukazuje, že to bude těžší, než se zdálo. Přesto ČSSD nezbude nic jiného, než se rychle dohodnout. Velká říjnová sociálně demokratická revoluce pod taktovkou komunisticko-zemanovského křídla, která začala v neděli výstřelem z Pražského hradu, povede jenom a pouze k rozložení strany a úprku voličů na dlouhou dobu. Nevěřím, že by ČSSD bez Sobotky uhrála na jaře lepší výsledek než tuto sobotu a sociálním demokratům je to jasné. Je neskutečné, jak pedantská je sociální demokracie v demontáži slušných lidí z vlastního čela – ať názorově zcela mimo, považuji Sobotku a prvního odstřeleného Vladimíra Špidlu za slušné lidi (o Jiřím Horákovi, předsedovi do roku 1993 ani nemluvě). Vyplavení splašků na rádoby čistou a netknutou hladinu sociální demokracie je další dobrou zprávou pro očistu našeho politického systému a zároveň důvodem, proč ČSSD nebude mít zájem na dalších předčasných volbách a udělá vše, aby výše zmíněnou koalici rychle upekla.

3. Pád ODS na politické dno a fakt, že se z Libereckého kraje nikdo nedostal za ODS do Parlamentu, by mohla být dokonce radostí přenáramnou: Prostě ODS to dostala spočítané za vše a je to tak dobře, může začít od začátku. Oprostit se od Klause a omezených klausofilů, od mafiánů a kmotrů, klientelistické vazby se zpřetrhají samy. Když se podívám na Liberecký kraj, co může být lepšího než Půta na kraji a žádný poslanec ODS v Parlamentu? Než si podnikatelské podsvětí vytvoří vazby nové, třeba na Babišovo ANO, budou tu další volby, takže dobrý začátek pro klasickou demokratickou očistu. A nové celostátní vedení ODS, v čele například s Jiřím Pospíšilem? Dovedu si v tomto případě představit, že budu za čtyři roky poprvé v životě o volbě ODS uvažovat.

Radost hořká:

1. TOP O9 v opozici: 12% hlasů pro TOP 09 po třech letech vládnutí je dobrým výsledkem, znamená potvrzení místa této strany v politickém systému a potvrzuje synergii TOP 09 a Starostů. Těší mne úspěch této strany v Libereckém kraji. Můj osobní problém je s Miroslavem Kalouskem, který byl podle mne prostě špatným ministrem financí. Největší výzva pro TOP 09 pro následující čtyři roky je stabilizace strany, evropské a komunální volby, ale hlavně hledání nástupce Karla Schwarzenberga. Jestli se toto nepodaří, může podle mne i tato nyní dobře zakotvená strana z naší politické mapy zmizet. Geniální stratég M. Kalousek má nyní dost času na to, vymyslet, kde a jaká bude TOP 09 za čtyři roky. Takže se raduji ze zásadovosti – při současném rozložení sil si nezadat a vyzkoušet si opoziční práci.

2. Radost hořká: Zelení a 3,19 % hlasů: Špatně je, že tam nejsou, dobře je, že mají prostředky na fungování a politiku. Vznikne-li vláda podle výše uvedeného schématu, bude to vláda technokratická a antiekologická. Výborný zdroj munice a čitelné cíle pro politickou bitvu, která by mohla příště přinést parlamentní lavice. S mohutnou pomocí Miloše Zemana a jeho padesát let starými názory na ekonomiku je jisté, že se ekologická bitva znovu otevřeně rozhoří. A to je velká šance a výzva. Jen ji nepromarnit.

Takže opravdu nejhorší zprávou uplynulého víkendu je úmrtí Lou Reeda. Z toho jsem opravdu smutný.

Jan Berndt
(Autor je lékař, pochází z Turnova, dlouhodobě žije v Mnichově)

RADOST Z VÝSLEDKŮ VOLEB A PROČ SE KOMENTÁTOŘI MÝLÍ

Související články (celkem 8)

Autor článku

Komentáře Zrušit psaní odpovědi

Přihlášení

Email *
Jméno
Příjmení