„Srdce plné lásky, vzpomínky plné úsměvů“… Tato slova dala rodina na smuteční oznámení své milované manželce, mamince, babičce, tchyni a tetě, paní Janě Adamové. Ano, tak jsem ji poznala i já osobně na konci sedmdesátých let při vysílání tak dobře známého „rozhlasu po drátě“. Zde působila společně s Ivanem Macháčkem jako hlasatelka již od roku 1972. Tvrdé období normalizace jako by nedosáhlo do této mediální oblasti. Vysílání bylo kultivované a na úrovni. Díky těmto dvěma hlasatelům nebylo zcela politicky poplatné době.
Bylo tak úlevné pro mou mladou duši, začínající ve své profesi v oblasti kultury, potkávat osobnosti, které si dokázaly udržet morální kredit. A mezi ně patřila také Jana Adamová. Její srdce bylo opravdu plné lásky pro své nejbližší, pro svou rodinu, ale zároveň dokázala dát podporu také mladé někdy hodně vývojem doby zklamané ženě. Toho jsem si nikdy nepřestala vážit, stejně tak jako starostlivé pediatrické péče jejího manžela Jaroslava mému mladšímu synovi. Ano jsou zde i vzpomínky plné úsměvů. Úžasný smysl pro humor, nadhled a dodání optimismu. Cítím proto ve svém srdci souznění pro motto rodiny.
Jana byla nesmírně pracovitá a činorodá žena. Vedle vzorné a neúnavné péče o svou rodinu, dokázala být celoživotně aktivní v oblasti kultury mnoha počiny. Od roku 1972 byla členkou Pěveckého sboru Antonín Dvořák. Milovala hudbu, sborový zpěv, výtvarné umění, poezii, divadlo. Díky svému grafickému vzdělání zanechala v kronikách pěveckého sboru a dalších institucí celou galerii pozvánek na koncerty a kulturní akce. Její grafické studio mělo renomé a stala se mimo jiné autorkou loga vozu Škoda GARDE.
Moderovala a recitovala na řadě koncertů Pěveckého sboru Antonín Dvořák. Já osobně jsem s Janou měla možnost recitovat na vernisážích výstav manželů Jana a Jaroslavy Solovjevových. Nezapomenutelné bylo uvedení první básnické sbírky Jana Solovjeva Vůně domova v turnovském divadle. Následovaly Večery Na Sboře a společná recitace s Alfrédem Strejčkem za hudebního doprovodu Štěpána Raka. Vše je zachyceno v kronikách knihovny nebo v archivu kameramana Milana Mlejnka.
Nesmírně jsem si Jany Adamové vážila také za její občanské postoje a podporu kulturního života v našem městě. Působila dlouhá léta v komisi kultury a v komisi občanských záležitostí. Za všechny její aktivity udělil starosta města Tomáš Hocke Janě Adamové medaili starosty v roce 2020. Pandemie koronaviru zdržela toto předání až do června roku 2021.
Zůstane mi v srdci vzpomínka na poslední setkání a rozhovor s Janou při gratulaci jejímu Jaroslavovi dne 9. ledna tohoto roku. Tolik nesmírné lásky a péče, tolik smyslu pro humor a krásné vzpomínky. To manžel Jaroslav dával své manželce Janě a bylo to tak lidsky silné.
Bohužel zdravotní stav Jany Adamové se zhoršil a několik posledních dní života strávila v péči interního oddělení Nemocnice Turnov. Primářce MUDr. Bartošové a celému týmu rodina děkuje za příkladnou péči a chápavou podporu.
Ráda bych své osobní rozloučení a vyznání Janě Adamové zakončila básní, kterou tak ráda recitovala, básní Jana Solovjeva:
„Jsem modlitbou i díkůvzdáním
jsem písní, kterou vítr zpívá
jsem vyznáním lásky
jsem všechno i nic, jsem životem bez konce,
který věčně trvá, i když vnějšek tvaru
se přemění a zmizí…. „JSEM“.
Zanechávám tu stopu v blátě času
pár zrnek naděje …. „
Paní Jana Adamová zemřela v úterý 30. ledna 2024 ve věku nedožitých 86 let. Poslední rozloučení se koná v pondělí 5. února 2024 ve 14.00 hodin ve v turnovské smuteční síni.
Čest její památce.
Eva Kordová