„Nemyslel jsem si, že tohle někdy zažiju,“ říká k poslednímu roku fungování v době koronaviru.
Turnov v porovnání s dalšími českými městy stejné velikosti má až nadstandardně vybudovanou síť sociálních služeb. Po roce 1990 tady jako v jednom z prvních míst v regionu vznikl stacionář pro hendikepované děti, v druhé polovině 80. let začal fungovat dům s pečovatelskou službou pro seniory na Výšince, na začátku 90. let minulého století vznikly penziony v Žižkově ulici a v roce 2002 byl zprovozněn Domov důchodců Pohoda. V letošním roce byl zahájen provoz Alzheimer centra. Ve městě tak funguje ucelený systém péče o potřebné, k čemuž se přidávají ještě některé spolky typu Fokus, Slunce všem či Náruče. I tahle fakta se poté odrážejí v celorepublikových anketách na téma kvality života v jednotlivých místech v zemi.
Zdravotně sociální služby Turnov (ZSST): Penziony pro seniory na Výšince a v Žižkově ulici, terénní pečovatelská služba, centrum denních služeb, Domov pro seniory Pohoda a domov se zvláštním režimem – Alzheimer centrum. Dohromady 115 zaměstnanců, starajících se o seniory, kteří mají možnost závěr života prožít ve svém městě, v místě, kde většinou prožili celý život. Město Turnov za to samozřejmě platí, domovy důchodců jinde většinou zřizují kraje či přímo stát, v Turnově je část nákladů na bedrech rozpočtu města. Letos je to zprovozněním Alzheimer centra již zhruba 21 mil. korun ročně formou příspěvku ZSST, a dotace státu je ještě vyšší.
O Zdravotně sociálních službách Turnov bylo v posledních letech poměrně hodně slyšet. Celkem čtyřikrát zde obdrželi prestižní značku kvality, jedná se dokonce o jednu z prvních organizací, která získala tuto cenu s maximálním počtem hvězd v pečovatelské službě. ZSST obdržely i českou značku kvality v sociální oblasti, kterou uděluje přímo ministr hospodářství. A k tomu je tu hned několik ocenění pro zdejší pečovatelky na celostátní i krajské úrovni.
„Když jsem sem v roce 2007 na základě výběrového řízení nastoupil, chybělo k dokonalosti poměrně hodně věcí,“ říká ředitel ZSST Jaroslav Cimbál. „Pro poskytování potřebných služeb chyběl vozový park, bylo třeba sehnat dotace na nákup nových automobilů, počítačová síť byla v plenkách, připojení na síť měla tehdy jen ředitelka a ekonomka, v jednotlivých spravovaných domech bylo třeba udělat hodně oprav a úprav. Město právě dostavělo Střelnici, takže dalších peněz nebylo nazbyt, nicméně bylo třeba zásadně navýšit platy ošetřovatelek a zdravotních sester, které tu pracovaly mnohdy na hranici životního minima. Chyběly polohovací postele, v některých pokojích byly dokonce jen válendy,“ popisuje Cimbál.
Do suterénu budovy v ulici 28. října prosakovala voda, sklepní prostory byly vlhké a nedalo se zde nic umístit. Podařilo se ale najít takové technologie oprav, že bylo možné závady odstranit. „Postupně se do spolupráce zapojoval zřizovatel – město Turnov. Musím na tomto místě zmínit bývalou vedoucí odboru správy majetku Ludmilu Těhníkovou, která nám moc pomohla. Poté došlo na oplocení budovy domova důchodců, instalován byl kamerový systém, vybudován nákladní výtah s dotací MPSV a proběhla řada větších či menších investic, které vyústily v podání projektu na Alzheimer centrum a jeho výstavbu,“ vypočítává vedoucí ZSST.
Tou nejzásadnější změnou k roku 2007 byl ale podle něho nový zákon o sociálních službách, který začal platit právě tento rok. Byl to převrat ve financování sociálních služeb. Co dříve platit stát, tak dostali do rukou hendikepovaní a senioři a ti si měli za získané peníze nakoupit služby. „Z počátku to někteří bohužel pochopili jako příspěvek ´pro vnoučata´ a dost dlouho trvalo, než lidé tento nový systém přijali,“ vysvětluje J. Cimbál s tím, že dnes už se nikdo nepozastavuje nad tím, že si sám vybere služby, které chce, aby mu byly poskytovány, a za ně potom také zaplatí.
„Po celou dobu jsem se snažil, aby vedoucí jednotlivých úseků měli ty nejlepší podmínky ke své práci, které potom přenášeli na své podřízené a ti potom na klienty. To je pro mě zásadní, z toho se potom odvíjí kvalita péče. Náš domov důchodců, to je ještě stále zařízení velikosti, kde se většina lidí zná, proto myslím, že se nám podařilo zachovat zde rodinnou atmosféru, ve které se dobře žije klientům i zaměstnancům,“ doplňuje Cimbál.
K tomu samozřejmě přispěla celá řada společenských, kulturních a sportovních akcí, které měly vliv na to, že se zde uživatelé mohli cítit maximálně spokojeně. To je bohužel v současné době nemožné, epidemie koronaviru omezila vzájemné setkávání, přerušit činnost musel i oblíbený Klub aktivních seniorů, který sídlí v penzionu v Žižkově ulici.
Je to tak. Poslední rok s námi se všemi zahýbala pandemie koronaviru. Není ale vše jen černobílé, i tady byly chvíle, na které možná jednou budeme vzpomínat. „Loňské jaro bylo výjimečné. Neměli jsme ochranné pomůcky a ani informace. Jezdil jsem po republice a zoufale sháněl roušky. Pak přijeli motorkáři, vlastně ani pořádně nevím odkud, a přivezli nám dezinfekci, zastavovali se tu lidé a nosili doma šité roušky, vedení města nám pomáhalo s distribucí ochranných prostředků, opravdu výjimečná doba. A do toho naše pečovatelky a sestry, které jezdily do práce s karimatkou a spacákem, připravené na to, že kdyby nás zavřeli, zůstanou zavřené s našimi klienty, protože je nemůžou opustit. Nemyslel jsem si, že tohle někdy zažiju. Moc děkuji všem zaměstnancům a desítkám lidí, kteří nám pomáhali. Cítili jsme tehdy obrovskou morální podporu,“ říká s dojetím v hlase ředitel ZSST.
A rok se sešel s rokem a situace je bohužel velmi podobná. V něčem ale jiná. Všichni klienti domova důchodců již byli očkováni, stejně tak i zaměstnanci, kteří o to projevili zájem. V polovině března zde nebyl nikdo pozitivní. „Kdyby se tak stalo, museli jsme vyčlenit zvláštní uzavřené izolované prostory v horním patře domova důchodců. Částečně byly využity v listopadu a prosinci, nejvíce však v lednu, kdy po vánočním rozvolnění byly téměř zaplněny. Nyní se tomu snad už ale vyhneme,“ uvádí Cimbál. A k řešení jsou další věci, na které tu nebyli dříve zvyklí. Mívali zde až dvě stovky žádostí o umístění do domova důchodců, další velký pořadník byl na odlehčovací služby – byl až na půl roku dopředu. „Tady koronavir bohužel hodně věcí proměnil. Ve všech sociálních zařízeních napříč republikou, a Turnov nevyjímaje, zaznamenáváme úbytek klientů. Vir vykonal své. Potom se také pro hodně lidí změnila forma zaměstnání, pracují z domova, a seniory si tak raději nechají v podmínkách, na které jsou zvyklí. Ani Alzheimer centrum nemáme z těchto důvodů ještě úplně obsazené. Já doufám, že i tohle se postupně změní, že ale odešlo hodně lidí, kteří ještě odejít nemuseli, je bohužel fakt, který již nelze zvrátit,“ rekapituluje Cimbál.
Ten v březnu prožívá poslední zaměstnanecké dny, od dubna už bude v důchodu. „Myslím, že by každý ve vedoucí funkci měl odhadnout, kdy je ta doba, kdy by měl uvolnit místo mladším, kteří mohou do oboru přinést nové prvky a vše to, o co jsem se snažil, posunout dál. Já měl štěstí na lidi kolem sebe, moc všem děkuji za spolupráci. Díky vedení města nyní máme téměř dokončený systém péče o seniory, Alzheimer centrum je technicky připraveno na to, že může být za deset let, až skončí udržitelnost projektu, dostavěno o další dvě patra. Doufám, že se podaří jednou postavit v jeho sousedství i sociální bytové domy. A to by bylo za mě asi tak všechno, teď už to bude na těch, kdo přijdou po nás,“ uzavírá Jaroslav Cimbál.
Jaroslav Cimbál (64) žije v Tatobitech. Je ženatý, má dvě děti a dvě vnoučata, kterým doufá, že nyní bude mít více času se věnovat. Z koníčků je tu cyklistika, turistika, malý vinohrad, příroda, je celoživotním chovatelem papoušků. A jak dodává, v knihovně čeká na přečtení ještě řada knížek, takže se v důchodu určitě nudit nebude!