Příspěvek k 92. výročí vzniku republiky ČeskoslovenskéDušičkový čas se blíží. S ním, shodou okolností, i 28. říjen, den, kdy oslavujeme vznik první republiky Československé. Někteří zlomyslníci říkají, že v ten den raději zajdeme na hřbitov uctít památku zesnulých, než na náměstí oslavit tak významný den za slavnostních zvuků kapely. Pravda ale je, že my v Turnově máme jedinečnou a výjimečnou příležitost spojit jedno i druhé. Podivujete se? Stačí zajít s květinou na hřbitov za Mariánský kostel a květinu položit nejen u hrobu blízkých zesnulých, ale i u nenápadného náhrobku vzadu pod schůdky nad vojenským hřbitovem, u hrobu Williama Beardmora. Typicky anglické příjmení, 28. říjen 1918 a Turnov. Jak to jde všechno dohromady? Navíc když se pod jménem tohoto muže skví jen drobný nápis – nositel Řádu Bílého lva. Tuto záhadu objasním v následujícím vyprávění.
William Beardmore spatřil světlo světa v anglickém Oakmooru, hrabství Staffordshire, 3. listopadu 1877. Vyšel z velmi skrovných poměrů, a tak jeho studia na Oxfordské univerzitě zdobila (či musela zdobit) výjimečná skromnost a píle. Bakalářským titulem si posvětil svou dokonalou oxfordskou angličtinu a ta mu otevřela cestu k výuce angličtiny mimo britské ostrovy (ne tedy pouhopouhý fakt, že byl rodilým mluvčím, nelze zaměňovat!). Proč se rozhodl zakotvit právě v tehdejší rakousko-uherské monarchii, to už se sotva dozvíme, faktem ale zůstává, že si počátkem 20. století otevřel jazykovou školu v Jablonci nad Nisou. Protože jeho škola na tehdejší poměry velmi dobře prosperovala, mohl si záhy koupit dům nedaleko od Jablonce – na Daliměřicích v Turnově. Se svou o sedm let starší ženou Mary tu našel druhý domov.
Když vypukla 1. světová válka, bylo s ním zacházeno jako s poddaným nepřátelského státu a byl konfinován – tj. vykázán na místo policejně schváleného pobytu – tedy na Daliměřice do Turnova – s ohlašovací povinností. Vznik republiky Československé v roce 1918 pro něho znamenal nový začátek života, doposud poznamenaný ústrky a přezíráním rakousko-uherských úřadů. Protože již velmi dobře ovládal češtinu, získal v roce 1919 odpovídající místo ve zpravodajské službě tehdejšího ministerstva zahraničních věcí – v propagačním a informačním oddělení.
„Slibuji na svou čest a svědomí, že ČSR budu vždy věren a její vlády poslušen.“ Zůstal jí věren plných devatenáct let – nepřetržitou službou ve prospěch republiky až do jejího rozpadu v roce 1938. Počátkem třicátých let si nechal vystavět známým turnovským architektem Kobosilem vilu na svém pozemku v Daliměřicích pro chvíle práce i odpočinku. Všechna svá nejlepší léta zasvětil neúnavnému propagování československých věcí ve světovém tisku. Svými statěmi v předních evropských listech postavil hráz proti sílící nenávistné propagandě nastupujícího Hitlerova nacismu a Horthyovského Maďarska vůči tehdejší ČSR. Především – působil jako národohospodářský dopisovatel pařížského listu New York Herald Tribune jakož i týdeníku The Central European Observer. V těchto listech propagoval například Pražské vzorkové veletrhy, československý průmysl zpracovávající drahokamy, české granáty především (vždyť byl spjat s Turnovem, do kterého pravidelně zajížděl na sobotu a neděli), referoval o sokolském hnutí, jakož i o každodenním životě v tehdejší ČSR – nezapomínejme: Evropská veřejnost v těch letech většinou vůbec netušila, kde se naše republika vlastně nachází! Jeho zpravodajství, které podával světovému tisku svou vybranou oxfordskou angličtinou, osvětlovalo skutečnou pozici ČSR na politické mapě tehdejší Evropy.
V těchto letech se stal prvním překladatelem děl T. G. Masaryka do angličtiny a pro encyklopedii Britanicca vytvořil obsáhlé heslo Czechoslovakia. To byl hlavní důvod, který vedl prezidenta E. Beneše k rozhodnutí udělit v roce 1937 Williamu Beardmorovi u příležitosti jeho šedesátých narozenin Řád bílého lva IV. třídy. Rozpad republiky po Mnichovském diktátu a odjezd E. Beneše do Anglie uzavřel tuto nejvýznamnější kapitolu jeho života. Po Hitlerově vpádu následovala dvouletá internace do Německa a pak znovu – jako britský státní příslušník – byl vykázán na Daliměřice do Turnova s ohlašovací povinností na policii. Příjezd prezidenta E. Beneše do republiky po skončení II. světové války byl pro W. Beardmora dalším – kolikátým už – startem do nového života. Opět začal s plným nasazením pracovat jako publicista ve zpravodajském oddělení ministerstva zahraničních věcí pro zdar „věcí československých“. Rezignace E. Beneše na prezidentský úřad po únorovém převratu 1948 znamenala pro W. Beardmora definitivní konec všech nadějí: V roce 1949 požádal o odchod do důchodu. Natrvalo se usadil v Daliměřicích, kde v neobyčejně skromných poměrech žil deset let a kde si přivydělával jako korektor a domácí učitel angličtiny. Jeho život se tu uzavřel v roce 1959.
Vznik republiky Československé 1918 nebyl jen dílem šťastné souhry okolností a umožněn politickými aktivitami jen několika mimořádně schopných a nadaných lidí. K jejímu vzniku a zdárnému rozvoji přispívaly svým entusiasmem tisíce lidí, jak doma tak i v zahraničí. A to je právě případ i Williama Beardmora – dnes už zapomenutého dělníka naší první státnosti.
Dovětek: W. Beardmore žil všechna ta léta v Daliměřicích se svou ženou Mary, která česky nemluvila, ale která se jako ošetřovatelka nezištně starala o nemocné z okolí. Beardmorovi měli dva syny, kteří byli za války v Anglii – sloužili u pozemního vojska. Mladší z obou se do ČSR po válce vrátil, vystudoval zde Akademii výtvarných umění a natrvalo se tu, podobně jako před tím jeho otec, usadil. Zemřel před deseti lety. Zůstal bezdětný. Řád Bílého lva, jehož nositelem byl jeho otec, byl v roce 2001 vrácen do Kanceláře prezidenta republiky.
Petr B. Kučera
A závěrem: William Beardmore byl s Turnovem spjat nejen svou tvorbou (své překlady vypracovával převážně v Daliměřicích), ale i svým naturelem – zde bylo jeho útočiště jak v dobách dobrých, tak i zlých, v dobách plného uznání i v dobách přezírání a ústrků. Byl by proto víc než vhodným kandidátem na udělení čestného občanství města Turnova in memoriam.
Související články (celkem 50)
- ČAS JSOU PENÍZE. ALE PLATÍ TO I V TURNOVĚ?
- MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ
- K+M+B+2011: NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE NEBOLI TŘÍKRÁLOVÉ ZASTAVENÍ
- NA DVEŘE KLEPE SILVESTR ANEB KOKTEJL PRO OSAMĚLÁ SRDCE
- WILLIAM BEARDMORE Z DALIMĚŘIC – ZAPOMENUTÝ DĚLNÍK NAŠÍ STÁTNOSTI
- VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA
- JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?
- POZDNÍ LÉTO, BABÍ LÉTO, INDIÁNSKÉ LÉTO
- PROSÍM JEDNOHO TURKA S INDIÁNKEM ANEB KŘÍŽEM KRÁŽEM TURNOVSKÝMI KAVÁRNAMI A CUKRÁRNAMI
- KÉŽ, LAVIČKO, KÉŽ BYS PROMLUVILA…
- VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!
- KADEŘNICKÉ SLUŽBY JENOM PRO ŽENY?
- APRÍLOVÉ MARGINÁLIE
- TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK: MEZI POLITIKOU A MÝTEM
- VALENTÝN – ZAMILOVANÍ OPEŘENCI A ČESKÁ PRINCEZNA. CO ŘÍKAJÍ LEGENDY?
- TŘESKUTÉ MRAZY A UŠI STALINOVY
- MIKULÁŠ PŘICHÁZÍ. CO VŠECHNO O NĚM VÍME?
- GLOSA: MOJE MALÁ OSLAVA LISTOPADU
- ACH, TY TITULY