LIBUŇSKÝ JEMNOSTPÁN, FARÁŘ RON A KOSTELÍČEK NA VALDŠTEJNĚ

0

Antonín Marek je dozajista nejslavnější osobností českého národního obrození, která vzešla z turnovského regionu. Jeho životní cesta je spjata s úsvitem českého divadla, jazykovědy, knihovnictví, překladatelství i poezie. Začtete-li se do jeho životních osudů a zápasů o českou národní svébytnost, neujde vaší pozornosti (z dnešního pohledu) fakt, jak zdatně a chytře dokázal skloubit svou intelektuální činnost s praktickou zdatností hospodáře.

Když se ujal jako nastupující farář z Radnic farnosti v Libuni, jeho přítel Josef Jungmann to  nelibě nesl a varoval ho. Vždyť se bude odteďka jen vláčet po polích, orat po polnostech, zatímco by své síly mohl přece naplno napřít jinam: do překladů Schillerových balad a Shakespearových dramat.

Jenže libuňský jemnostpán si nedal říct a rozhodl se vést celé hospodářství kolem své farnosti se vším, co k takové činnosti patří. Neměl sice už tolik času věnovat se naplno literatuře, zato se mu ale díky jeho praktickým dovednostem začaly do farnosti  hrnout zlaťáky, jak se na dobrého hospodáře sluší a patří. To mu také umožnilo zakládat knihovny (třeba v Turnově) a co víc: pomáhat lidem, které zužovala bída nebo hlad.

Nalezl u něho útočiště Karel Hynek Mácha, když se toulal krajem pod Troskami, a když mu vyčerpaná Božena Němcová poslala prosebný dopis o peněžní příspěvek, mohl jí vyhovět velkorysým finančním darem. V tom je Antonín Marek jedinečný a výjimečný. Jako obrozenecký intelektuál byl díky velkým polnostem zároveň i bohatý a tím se stal prospěšným lidem, kteří sice byli mocni krásného slova, ale v každodenním životě byli bezradní. Sláva libuňského jemnostpána je přímo úměrná jeho praktickým dovednostem a zdatnosti.

n200811011314_zap_471_08_jezisO pár let později žil na protilehlé straně v roubené faře před Hrubou Skálou jiný český vlastenec, farář Václav Ron, a to ve vší skromnosti a beze slávy. Žil jen z milodarů knížete Aehrenthala a z toho, co vybral u farníků.  Celý život veškeré peníze střádal a poctivě ukládal. Pocházel ze staré turnovské rodiny. Tento farář byl dědečkem herce Vojtěcha Rona, který pak v poválečných letech po čtyřicet let stál na prknech libereckého divadla; herec Ron svého dědečka coby vlastence nikdy nezapřel. Jednak i on byl hluboce věřící, a co víc: Vojtěch Ron po celý život sbíral materiály týkající se českého lidového barokního divadla na Liberecku a Semilsku, podle nichž pak psal a rekonstruoval staré náboženské hry. Katolické zanícení herce Vojtěcha Rona, který nedávno zemřel, mělo své kořeny právě u jeho dědečka, faráře z Hrubé Skály.

A tento jeho dědeček, farář Václav Ron, se na sklonku svého života nenápadně zapsal do dějin Turnovska vycházejícího XX. století. Pár let před svým skonem v roce 1903 veškeré své životní úspory, a ty byly nemalé,  věnoval ve vší tichosti na přestavbu a dostavbu kostelíčka sv. Jana Nepomuckého na Valdštejně. Tím umožnil, že už počátkem dvacátého století se tento kostelíček stal poutním místem pro mnoho věřících a pro mnoho turistů je dodnes místem, které významně spoluutváří nezaměnitelný kolorit hradu Valdštejna.

Václav Ron, zapomenutý farář z Hrubé Skály, je pohřben blízko vchodu na turnovský hřbitov, nedaleko hrobu malíře Karla Vika. To je dobré připomenout, nejen proto, že „dušičky“, čas  Všech svatých, právě nastává…

Petr Kučera
p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.