VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!

0

Už tři generace se prostřídaly od doby, kdy skončila II. světová válka. Přesto se k tomuto období neustále vracejí i nejmladší historici, stejně jako i mladí umělci generace právě nastupující. Nebylo snad už řečeno všechno? Nebylo už napsáno dost knih? Nebylo napsáno dost vzpomínek? Nebylo už natočeno dost filmů? Vždyť kdosi spočítal, že na filmových plátnech „zahynulo“ víc lidí než v celé této strastiplné válce.

Pravdu asi mají ti, kteří tvrdí, že ještě zdaleka řečeno vše nebylo, což bohužel potvrzuje i nedávné tragické letecké neštěstí, které postihlo Polsko. Když v ruské televizi ukázali film Andrzeje Wajdy Katyň, většina ruských diváků o tomto hrůzném masakru slyšela vůbec poprvé v životě.

Přitom z hlediska „dějin“ šlo o velmi krátké období – pouhopouhých šest let. Jenže asi nikdy v dějinách se v tak krátkém období nenahromadilo mezi lidmi tolik zla, které by si vyžádalo tak vysokou smrtonosnou daň v podobě tolika milionů obětí.

 

Hledáme-li odpověď na otázku, proč se k tomuto období historici neustále vracejí a umělci o něm vytvářejí stále nová a nová díla, pak ji nalezneme asi v holém zjištění, že tato válka nepřinesla lidstvu nic jiného než utrpení nezměrných rozměrů – a to všem zúčastněným stranám.

 

Každá doba má své velké hrdiny a své zbabělce. Ale právě tahle jich měla nejvíc. Dá se do jisté míry říci, že právě tito lidé se stali součástí každodenního života i všech poválečných generací. Jejich činy si neustále připomínáme, vyprávíme si o nich, píšeme o nich, protože právě jimi dodnes poměřujeme životy vlastní, jak svoje, tak i svého okolí.

 

Současné mírové uspořádání Evropy nespadlo jen tak z ničeho nic z nebe, ale bylo vykoupeno nezměrným úsilím, aby v Evropě znovu netekly potoky krve, i když párkrát to v době čtyřicetileté studené války už už bylo na spadnutí. Jako zázrakem se tak nestalo. Především proto, že všichni „zúčastnění“ měli stále v živé paměti, co všechno válka obnáší.

 

Na pomníku padlých v turnovské Skálově ulici stojí psáno: Já vše jsem dala v oběť na bojišti, ty, dcerko svobody, jdi šťastna v život příští. To je řečeno opravdu moc pěkně. Lze k tomu dodat jediné, nejlépe, ocitujeme-li výstižná slova generála Ludvíka Svobody, který o válce věděl své: Mějme neustále a vždy na paměti, jak snadno jsme svobodu ztratili a jak těžce jsme ji pak dobývali zpět.

 

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.