Ze stromů opadává poslední listí, převážně stále jen mží a večery se prodlužují. Už od mala víme, že bychom se měli v těchto dnech zastavit na hřbitově (2. listopadu – Památka zesnulých), abychom na hrob položili květinu a zapálili svíčku. Proč se ale slaví Dušičky a jaký je jejich význam, ví dnes již málokdo. Zavedl je benediktýnský mnich Odillo v roce 998 ve francouzském klášteře Cluny. Navázal jím na keltský svátek Samhain, kterým v noci z 31. října na 1. listopad začínal u Keltů nový rok – toto období bylo totiž koncem hojnosti, světla a tepla a začátkem nejistoty, zimy a tmy.
Keltové v tuto dobu obětovali bohům a prosili je o to, aby se slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara a vydržely zásoby na zimu. Na konci každého roku také vzpomínali své blízké, jejichž život už skončil. Keltové místo svíček zapalovali malé ohníčky, aby se duše mrtvých mohly ohřát a strávit s nimi noc, protože pouze v tuto noc mizí hranice mezi živými a mrtvými a mohou být krátce spolu. S úsvitem se mrtví vraceli zpět a temná noc pozbývala síly. Začínal další rok. Křesťanská církev svátek převzala a udělala z něj svátek Památky zesnulých – Dušičky. Ještě naše prababičky pekly v těchto dnech zvláštní pečivo, kterému říkaly „dušičky“.
Tento svátek se rozšířil brzy do celého křesťanského světa, téměř do celé Evropy. V USA se slaví svátek mrtvých jako Halloween.
Právě v těchto dnech si víc než kdy jindy uvědomujeme svou pomíjejícnost a dočasnost svého bytí na světě – memento mori. Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy – stojí psáno na nejednom hřbitově. Na tom turnovském u Mariánského kostela čteme nápis: Prach jsi a v prach se obrátíš.
Tento tolik zvláštní čas v sobě obsahoval rovněž i velkou inspirativní sílu pro mnohé umělce, básníky a malíře, a to pro svou nezaměnitelnou atmosféru.
Tento čas byl a dodnes zůstává krátkým pozastavením a nejvhodnější příležitostí k zamyšlení nad pomíjejícností věcí pozemských, což je víc než dobré v naší tolik uspěchané době.
Petr Kučera
O Dušičkách na hřbitově větřík
Vesele si s lidmi zahrává
Radostí snad že to množství lidstva
Pro hřbitov už zase dozrává
Náhlý vánek oči tobě klíží
Snad to matčin prach tě uspává
Neb co upomínka na hry dětské
Bratrův popel s tebou pohrává
O Dušičkách ročně konají se
U zemřelých drahých návštěvy,
A kdo nezná živých žádných přátel,
U mrtvých tu sobě uleví
Jan Neruda
Související články (celkem 50)
- ČAS JSOU PENÍZE. ALE PLATÍ TO I V TURNOVĚ?
- MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ
- K+M+B+2011: NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE NEBOLI TŘÍKRÁLOVÉ ZASTAVENÍ
- NA DVEŘE KLEPE SILVESTR ANEB KOKTEJL PRO OSAMĚLÁ SRDCE
- WILLIAM BEARDMORE Z DALIMĚŘIC – ZAPOMENUTÝ DĚLNÍK NAŠÍ STÁTNOSTI
- VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA
- JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?
- POZDNÍ LÉTO, BABÍ LÉTO, INDIÁNSKÉ LÉTO
- PROSÍM JEDNOHO TURKA S INDIÁNKEM ANEB KŘÍŽEM KRÁŽEM TURNOVSKÝMI KAVÁRNAMI A CUKRÁRNAMI
- KÉŽ, LAVIČKO, KÉŽ BYS PROMLUVILA…
- VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!
- KADEŘNICKÉ SLUŽBY JENOM PRO ŽENY?
- APRÍLOVÉ MARGINÁLIE
- TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK: MEZI POLITIKOU A MÝTEM
- VALENTÝN – ZAMILOVANÍ OPEŘENCI A ČESKÁ PRINCEZNA. CO ŘÍKAJÍ LEGENDY?
- TŘESKUTÉ MRAZY A UŠI STALINOVY
- MIKULÁŠ PŘICHÁZÍ. CO VŠECHNO O NĚM VÍME?
- GLOSA: MOJE MALÁ OSLAVA LISTOPADU
- ACH, TY TITULY