VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA

0

Projdeme-li se trochu po různých evropských jazycích, tak asi nejhezčí pojmenování pro nejvyššího představitele obce má čeština. A také ruština. V jednoduchém výrazu „starosta“ je obsažena sama podstata tohoto významného úřadu. Je to člověk, který se stará. Stará se buď o blaho svých občanů, nebo o blaho obce, a občané si ho volí mezi sebou proto, že mají za to, že ze všech z nich se bude starat nejlépe, že to bude nejlépe umět. Bude se z nich nejlépe starat o věci veřejné, protože ostatní se umějí starat jen o věci osobní a soukromé – o rodinu, děti, rodiče, dům, zahradu, nebo, chcete-li, o peníze a o svoji firmu. Nebo přinejhorším jen o sebe sama. A kdo neumí ani to, pak mu nezbývá, než vybírat popelnice. Starat se musí chtě nechtě každý – je to základ všeho.

Na počátku 20. století vznikl dokonce filozofický směr – existencialismus – který povýšil starost na nejdůležitější kategorii v životě člověka. Tohle vymyslel dánský filozof Sören Kierkegaard: Ve světě, ve kterém Bůh zemřel, to jediné, co nám umožňuje žít a ještě nás opravňuje k životu, je naše nepřetržitá starost. Kdyby nás žitím starost neprovázela, stal by se život zbytečný, prázdný a nesmyslný – tedy absurdní. Starost mu dává naplnění. Lidé, kteří se stále o něco nebo o někoho starají, mají naši úctu. Řekne-li se o někom, že je starostlivý, je to velká pochvala. Když se o někom řekne, že žije bezstarostným životem, vnímáme to jako něco nepatřičného nebo nanejvýš jen jako výsadu mládí – jak léta přibývají, přibývá i starostí. A řekneme-li někomu: nestarej se kamaráde, máme tím na mysli úplně něco jiného, totiž aby dotyčný nebyl zvědavý a nestrkal nos do věcí, do kterých mu nic není. Jenom si s tím hezkým slovem zahráváme a nepatřičně ho využíváme, protože chceme být slušní a nechceme poslat „zvědavce“ někam.

Ono hřejivé starání slovo „primátor“ pro představitele velkých měst už neobsahuje – je to zkrátka primus – první mezi ostatními, nic víc, nic míň.

 

Ani v ostatních jazycích tak hezké pojmenování s tolika druhotnými významy už nenajdeme. Nejrozšířenější jsou různé tvary odvozené od německého „Bürgermeister“ – což je mistr mezi občany. Vzpomeňme si na našeho dřívějšího „purkmistra“ nebo na polského „burmistrza“, na holandského „burgomastera“, italského „borgomastero“. Přitom starosta obce, nikoli města, se německy nazývá jinak, je to „Gemeindevorsteher“– představený obce, nebo někde je to dokonce „Gemeindedirektor“, tedy přímo ten, kdo nařizuje, a basta!

 

Angličané mají pro starostu obce výraz, který v nás Češích evokuje vojenskou šarži. Je to „mayor“ nebo „lord major“ – tedy prostě někdo, kdo je víc! Víc než ostatní! I Francouzi někdy používají výraz „bourgmestre“, ale oblíbenější a běžnější je „le maire“ (le mér), což evokuje hřejivé „la  mere“ (la mér) – tedy matku. Nejlépe se přece umí o všechno postarat matka, ale jestli tenhle výraz má původ tady, to opravdu nevím.

Zkrátka asi v žádném jiném jazyce kromě češtiny (a ruštiny) nenalezneme obdobný výraz, který by tak dobře vystihoval podstatu věci a tolik ťal do živého.

 

Proto až budou na podzim komunální volby, nezapomeňme si připomenout, že volíme ty, kteří se dle našeho uvážení dokážou nejlépe starat, že volíme ty, kteří budou mít nejvíc starostí, pokud jde o blaho naše i o blaho celé obce. Kéž by tomu tak bylo!

 

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Comments are closed.

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.