Koncem září se v turnovském Biu Ráj promítal dlouho očekávaný film o první vítězné bitvě československých vojáků v zahraničí za druhé světové války – Tobruk. Osobně se domnívám, že tvůrci tohoto válečného filmu selhali na všech frontách a svou bitvu o umělecké ztvárnění tohoto velkého národního tématu prohráli na celé čáře – po stránce scenáristické, režijní, herecké i trikové (ta je přímo trapná). Dialogy nejapně napodobují otřelá klišé amerických válečných filmů a šetřilo se i na výstroji – kostýmy jsou z nejlevnějších materiálů.
Nicméně film o vítězném nasazení Československého 11. pěšího praporu – Východního pod velením generála Klapálka (jehož poválečné osudy podobně jako i mnoha ostatních vojáků z libyjské pouště jsou hrozivé a deprimující) přitáhl do turnovského kina velkou řadu mladých lidí, což u filmů tohoto ražení nebývá obvyklé – zkrátka téma Tobruku vzbudilo velký zájem u naší nastupující generace.
Není proto překvapující, že i školní parlament turnovského gymnázia navrhuje, aby se zdejší gymnázium pojmenovalo po generálu Aloisi Liškovi, rodáku z Malé Skály, který velel v roce 1944 obléhání Dunkerque (kde bylo na 13 000 německých vojáků). Aloisi Liškovi bylo po mnoha bojích odepřeno na základě americko-sovětských dohod realizovat svůj největší sen: Polní maršál Montgomery mu na sklonku války nemohl vyhovět, a tak generál Liška se svou československou brigádou nesměl vjet v květnových dnech se svými tanky do bojující Prahy. Po únorovém převratu se mu podařil útěk zpátky do Anglie, a tak se naštěstí vyhnul osudu ostatních spolubojovníků jako byli Píka, Klapálek, Skokan (!!), Brixi, Jebavý (ze Semilska) a mnoha dalších, a sice popravě nebo Jáchymovu. Do vlasti se už nikdy vrátit nesměl, i když ho sžíral nesmírný stesk. O to větší, že nacisté se krutě mstili i na jeho rodinných příslušnících. Jeho bratra i syna umučili na pochodu smrti. Na to se často zapomíná: Rodinní příslušníci našich zahraničních vojáků byli krutě nacisty v protektorátu pronásledováni – i oni často skončili buď v koncentráku, nebo na popravišti. (To byl případ i generála Svobody – jeho syn byl za protektorátu umučen.)
My, kteří jsme usedali do školních lavic na přelomu padesátých a šedesátých let, můžeme snadno potvrdit, jak důkladně tehdy byly před námi zamlčovány těžké a kruté osudy všech našich vojáků. Ti stateční se nacházeli pouze mimo naší zemi – převážně jen v tehdejším Sovětském svazu. „Příběh opravdového člověka“ nebo „Jak se kalila ocel“ – to byla díla, v nichž jsme měli my, studenti tehdejší „SVVŠ“, hledat odpověď na otázku, co to je hrdinství nebo lidská statečnost. V naší vlastní zemi se hrdinství nekonalo, nebylo povoleno, jen s výjimkou Julia Fučíka, protože jeho statečnost byla přímo úměrná k lásce k Sovětskému svazu. (Ale nezapomeňme, jeho „Reportáž psaná na oprátce“ je vskutku kniha mimořádných kvalit!)
Zkrátka pro generaci dnešních padesátníků či už šedesátníků bylo v době mládí nesmírně obtížné najít si takové životní vzory, které by v nás vzbuzovaly úctu a respekt. Ti „povolení“ hrdinové, kteří byli oficiálně potvrzeni z úředních vládnoucích míst, byli často pak jen předmětem našeho vtipkování a naší skepse.
Takhle je třeba rozumět volání studentů ze školního parlamentu turnovského Gymnázia. Jakkoli je samotný název „Gymnázium“ názvem dostatečně úctyhodným, je třeba zároveň vzít v potaz, že by se mělo využít každé možnosti a příležitosti, jak vyrvat z útrob zapomnění jména všech těch, o nichž se muselo dlouhých čtyřicet let jen mlčet a kteří i po tolika letech v nás všech, v příslušnících všech generací, vzbuzují přirozený respekt. A to i bez posvěcení oficiálních míst.
Autor: Petr Kučera
Související články (celkem 50)
- ČAS JSOU PENÍZE. ALE PLATÍ TO I V TURNOVĚ?
- MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ
- K+M+B+2011: NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE NEBOLI TŘÍKRÁLOVÉ ZASTAVENÍ
- NA DVEŘE KLEPE SILVESTR ANEB KOKTEJL PRO OSAMĚLÁ SRDCE
- WILLIAM BEARDMORE Z DALIMĚŘIC – ZAPOMENUTÝ DĚLNÍK NAŠÍ STÁTNOSTI
- VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA
- JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?
- POZDNÍ LÉTO, BABÍ LÉTO, INDIÁNSKÉ LÉTO
- PROSÍM JEDNOHO TURKA S INDIÁNKEM ANEB KŘÍŽEM KRÁŽEM TURNOVSKÝMI KAVÁRNAMI A CUKRÁRNAMI
- KÉŽ, LAVIČKO, KÉŽ BYS PROMLUVILA…
- VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!
- KADEŘNICKÉ SLUŽBY JENOM PRO ŽENY?
- APRÍLOVÉ MARGINÁLIE
- TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK: MEZI POLITIKOU A MÝTEM
- VALENTÝN – ZAMILOVANÍ OPEŘENCI A ČESKÁ PRINCEZNA. CO ŘÍKAJÍ LEGENDY?
- TŘESKUTÉ MRAZY A UŠI STALINOVY
- MIKULÁŠ PŘICHÁZÍ. CO VŠECHNO O NĚM VÍME?
- GLOSA: MOJE MALÁ OSLAVA LISTOPADU
- ACH, TY TITULY