JAK SE NA VRCHHŮŘE PÁLILA REAKCE ANEB MALÝ PŘÍSPĚVEK K ČARODĚJNICÍM

0

(1954) Když jsme v těch letech jako malí kluci postávali před začátkem vyučování před školou, jeden druhému jsme narazili čepici mezi oči a zvolali: „Alois Jirásek napsal Temno!“ Na to „Temno“ jsme se pak šli podívat do kina, protože slavný román byl právě zfilmován. Antonín Koniáš (1691-1760) v něm vylamoval prkna v podlaze, pod nimiž Čeští bratří měli schovanou zakázanou Bibli kralickou a jak známo, pak je za to tvrdě pronásledoval. Zakázané knihy končily na hranicích. Traduje se, že Koniášovi padlo za oběť 30 000 knih.

Ve stejnou dobu, kdy jsem jako malý chlapec sledoval v setmělém sále turnovského kina řádění inkvizitora Koniáše, seděl „za velkou louží“ v malém městečku ve státě Illinois začínající mladý povídkář Ray Bradbury a psal knížku, která ho pak proslavila – 451 stupňů Fahrenheita (a která shodou okolností před měsícem znovu vyšla v nakladatelství Baronet). Její děj se odehrává v budoucnosti, která je silně ovlivněna masovými médii. Požárníci už požáry nehasí, ale zakládají, aby tak zbavili povrchní společnost  knih, které by mohly být nebezpečné. Hlavní hrdina je hasič, který chápe své povolání jako poslání – chrání společnost před škodlivým vlivem knih a věděním v nich ukrytým. Ale nakonec začne přemýšlet, jestli je to, co dělá, opravdu správné.  Z domu zločinců – majitelů knih – ukradne několik knížek a doma si je potají přečte. Tím se celý jeho život změní (na vysvětlenou: 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž se papír vznítí a hoří).

Ve stejnou dobu, kdy Bradbury svou sci-fi knížku dopsal, byl na turnovském náměstí k františkánskému klášteru (sídlu dnešní České pošty) přistaven náklaďák. Milicionáři do něho vyhazovali z oken knihy z klášterní knihovny, která tam vznikala několik století. Odvezli je do sběrných surovin a spálili. Začala „čistka“ všech knihoven v našich zemích, jejímiž hlavními strůjci byli sovětští poradci. Hlavní správa tiskového dohledu (nechvalně známé HSTD) vydala oficiální seznamy zakázaných knih, a to i na regionální úrovni, jejichž prostřednictvím si místní pohlaváři vyřizovali účty s bývalou intelektuální elitou. Obsahovaly zákaz kompletního díla 312 autorů a dalších 899 titulů. Takto postižena byla samozřejmě i tehdejší Městská lidová knihovna v Turnově.

 

Jak už to tak bývá, tupá nenávist ke všemu, co překáží a vadí, měla i svou odvrácenou komickou stránku, vlastně velmi absurdní. Někteří místní občané, obzvláště ti, kteří měli „máslo na hlavě“ a „škraloup“ z období bývalého Protektorátu, třeba byli členy Národního souručenství nebo Vlajky, popadli do rukou tyto nové „libri prohibiti“ a když se na Vrchhůře pálily „čarodějnice“, házeli je do ohně volajíce, že pálí reakci. Tím si vyžehlili svůj pošramocený profil. Mnozí z nich se pak stali nadšenými obdivovateli nových pořádků, protože v těch starých protektorátních si počínali všelijak…ehm.  (Protektorát uštědřoval všem knihovnám, tedy i turnovské, nemilosrdné rány. Odhaduje se, že v období okupace zmizelo nenávratně z českých knihoven přibližně 3,5 milionu knih. A navíc – likvidace knih mnohdy představovala i následnou likvidaci autorů.)

 

A tak, hodláte-li se zúčastnit televizní ankety „Kniha mého srdce“, mějte na paměti, že si svobodně můžete zvolit takovou, která je vám dle vašeho naturelu nejbližší, aniž vám do toho někdo seshora bude „kecat“.  Dneska už v žádné knihovně, tedy ani v turnovské, zvláštní fondy zakázané literatury, které by končily ve stoupě nebo na hranici, neexistují, což je v našich zemích úkaz nový a nevídaný. Po tolika zkušenostech…

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.