MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ

0

Miloš Votrubec (1881-1930) byl významným představitelem krajinářské malby na Turnovsku. Jeho dílo, čítající kolem 830 obrazů (převážně olejů) a značnou řadu kreseb je prodchnuto velkým krajinářským lyrismem i citem a hloubkou barevné kompozice. Byl nejen vnímavým malířem, který odhaloval nevšední krásu v každičké částce svého okolí, ale i též samotářským filosofem, který po sobě zanechal řadu lyrických veršů. Jako člověk byl sužován chorobami, nedostatkem i nepochopením, zlomen válkou, z níž se jako ruský legionář vrátil do rodného Turnova až po strastiplném přesunu z Vladivostoku. Vábila ho příroda, nespoutaná lidskými zásahy, svěží, prosycená sluncem, vláhou a čerstvou zelení.

„Přátelé a známí vídali vysokého, po letech zajateckých útrap trochu nachýleného muže chodit s malířským nářadím po obou březích Jizery, vídali jej v stinných zákoutích říčního údolí před štaflemi nebo jej nalézali zasněného v trávě a zahleděného kamsi do oblak. Tou dobou jej už provázel veselý jezevčík Valdina, k němuž přilnul jako k člověku, jejž rád kreslil a o němž psal i verše, dýšící humorem a vřelou příchylností.“ (J. V. Scheybal).

Pravidelně navštěvoval i vzdálenější Valdštejn a skalní město, nad nímž se pnuly věžovité siluety Trosek a jímavě zbarvoval jejich denní i povětrnostní nálady. Podobně impresionisticky vnímavě zobrazoval i Hruštici, Károvsko, Betlémské a Klokočské skály. Turnov a jeho blízké okolí byly duší jeho malířské tvorby, byly smyslem jeho uměleckého života.

 

n201103081343_vakci_33_011_votrubecRodina Miloše Votrubce pocházela z Turnova. Miloš byl třetím dítětem manželů Votrubcových, narodil se 15. května 1881 v domě číslo 477, který v pozměněné podobě stojí dodnes. Bývala to jednopatrová barokní budova, související s židovskou synagogou a zaklíněná v Palackého ulici do bloku domů mezi úzkou židovskou uličkou Krajířovou a Trávnicemi – někdejším turnovským bělidlem a oblíbeným rejdištěm místní mládeže. Na Trávnicích prožil svoje nejkrásnější léta i Miloš.

 „S okolní mládeží si hrával na plácku před Vorlovým domem, zastavěným později rozložitou budovou kina, a s chutí zabíhal i dál, k Votrubcovu Podkostelnímu mlýnu, k Jizeře a do luk, rozprostírajících se v širokém úžlabí mezi zalesněnou strání turnovského Farářství a mezi strmými opukovými stěnami hruborohozeckými. K těm místům se vracel po celý život a odtud také vytěžil nejvíce svých barvitých, náladových obrazů“. (Scheybal).

 

n201103081343_vakci_34_011_votrubecV tomto roce budeme vzpomínat 130. výročí narození tohoto svérázného malíře – krajináře, navazujícího svým dílem na krajináře Mařákovy školy, kterou obohatil svou nezaměnitelnou zemitostí i příklonem k realistickému uchopení objektu.

Bylo by proto vítané, kdyby na rohovém domě vedle židovské synagogy v Krajířově ulici byla instalována pamětní deska s doprovodným vysvětlujícím textem, která by připomínala kolemjdoucím návštěvníkům tohoto  turnovského umělce samotáře, který své umělecké vidění světa povýšil nad veškeré své statky pozemské.  Zemřel v chudobě a vyčerpán, sužován těžkou chorobou, ve věku necelých padesáti let, ošetřován primářem Panochou v turnovské nemocnici 19. dubna 1930. Pochován byl na velikonoční pondělí za hojné účasti turnovských umělců, přátel a vojáků. Velitelství pěšího pluku v Jičíně zapůjčilo vojenskou hudbu, která mu zahrála na poslední cestě i nad hrobem. Nekrolog za ním sepsal malíř Karel Vik, jeho přítel nejvěrnější. 

 

Petr B. Kučera, p.kuczera@centrum.cz

 

„Má škola je tuze stará, stará její metoda, ať si kdo chce čmárá, všem se směje příroda. Miluju ji starosvětsky, víc než svoji paletu; zradily mne lásky všecky, nezradím já tuhletu.“ (MV)

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.