„Zas mi říkal, že má něco pro mě, tohle něco že prý láska je… já však nechci žádnou lásku v domě, přináší jen žal a výdaje“… jo, jo, jen samý žal, trápení a výdaje, ale málo platné, s ní je náhle všechno kolem mnohem krásnější, mnohem zelenější a blankytnější, řeky průzračnější a petrklíče žlutší a voňavější…
Každý frajer na počátku šedesátých let chodil do holičství za Kudrnáčovými hodinami, kde uměli ručním strojkem sestřihnout vlasy na krátký trávník. Byl to velký kumšt a uměli to jenom tam.
Každý frajer musel mít šusťák. Byl to velký problém ho sehnat. Oděvní závody v Prostějově dodávaly do dvou krámů v Hluboké ulici jen bleděmodrý, který byl tuhý a lámal se, a tak někteří odvážlivci zajeli do Prahy, vystáli před Tuzexem tříhodinovou frontu, aby si opatřili šusťák z Itálie, který byl tmavomodrý z hebkého balonového materiálu, opatřený páskem. Zaplatili za něj tuzexovými poukázkami, které se sháněly na černém trhu. Kdo si šusťák opatřil, šel pak na rande. Dívky z SVVŠ (gymnázia) měly zas problémy s učiteli, protože chodily do školy v modrých nebo červených pletených punčochách. O přestávce si tupírovaly vlasy. Studentky šperkařské školy byly o krok dál. Načesávaly si vysoké drdoly, do nichž zaplétaly housku nebo drátěnku na nádobí, aby byl účes efektnější. Sedět za takovou dívkou v biografu a sledovat filmové představení, to bylo hotové utrpení.
Právě biograf na Trávnicích byl místem seznamování a prvních rande. Chlapci ze šperkařské školy se tu brzy začali objevovat v dlouhých vlasech a vytahaných svetrech, protože pocházeli převážně z pražských rodin, a tak věděli, co tam frčí. To už sem tam někdy bylo možné zaslechnout v rádiu i něco od Beatles. Jednou to ve vestibulu opravdu zašumělo, protože jakási dívka se odvážila dorazit do biografu v minisukni. Překvapeným uvaděčkám málem vypadlo eskymo z ruky. Studenti ze šperkařské školy bydleli po privátech, a tak byli mezi sebou i tehdy, když vyučování skončilo. Těšili se větší svobodě. Studenti z SVVŠ (gymnázia) pocházeli obvykle ze spořádaných lékařských rodin nebo od ředitelů různých závodů. Když se profláklo, že dva z vyššího ročníku čekají spolu mimino, byli vyloučeni ze školy. Jeden spolužák se z nešťastné lásky ke studentce knihovnické školy dokonce pokusil o sebevraždu, málem si podřezal žíly. Byli jsme velmi rozrušeni, ale za dva roky jsme mu záviděli, protože kvůli tomu nemusel na vojnu.
Druhé místečko lásky se nacházelo na levém břehu Votrubcova náhonu, kde na cestě na malém paloučku rostly tři buky, mezi nimiž bylo možné zahlédnout i ryzce a lišky. Pod nimi se zelenala svěží tráva prorostlá hebkým mechem, která přímo sváděla k milostným hrám, kolem protékala průzračně čistá řeka. Nejeden ze zamilovaných párů tu zanechal památku: Srdce probodnuté šípem s iniciálami milenců, vyrytými nožem do kůry vzrostlých buků. Ty tři buky tu už rovněž nejsou, podlehly zkáze větru, i když zbytky toho paloučku jsou tu patrné dodnes. Cesta ale už příliš schůdná není, už je jen dobrodružná.
A dnes? Jako bych stále čekal na břehu, čekal a hledal u řeky ty tři buky a díval se, jestli se nad doláneckým jezem z mlh znovu nevynoří ten bělavý březový altán. A jako by mě tady, v údolí neúprosně plynoucího času, smířlivý hlas kolemjdoucího konejšivě hladil a chlácholil, že je to všechno už tak dávno, tak dávno, Hynku, Viléme, Jarmilo…
Autor: PETR KUČERA
Související články (celkem 50)
- ČAS JSOU PENÍZE. ALE PLATÍ TO I V TURNOVĚ?
- MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ
- K+M+B+2011: NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE NEBOLI TŘÍKRÁLOVÉ ZASTAVENÍ
- NA DVEŘE KLEPE SILVESTR ANEB KOKTEJL PRO OSAMĚLÁ SRDCE
- WILLIAM BEARDMORE Z DALIMĚŘIC – ZAPOMENUTÝ DĚLNÍK NAŠÍ STÁTNOSTI
- VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA
- JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?
- POZDNÍ LÉTO, BABÍ LÉTO, INDIÁNSKÉ LÉTO
- PROSÍM JEDNOHO TURKA S INDIÁNKEM ANEB KŘÍŽEM KRÁŽEM TURNOVSKÝMI KAVÁRNAMI A CUKRÁRNAMI
- KÉŽ, LAVIČKO, KÉŽ BYS PROMLUVILA…
- VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!
- KADEŘNICKÉ SLUŽBY JENOM PRO ŽENY?
- APRÍLOVÉ MARGINÁLIE
- TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK: MEZI POLITIKOU A MÝTEM
- VALENTÝN – ZAMILOVANÍ OPEŘENCI A ČESKÁ PRINCEZNA. CO ŘÍKAJÍ LEGENDY?
- TŘESKUTÉ MRAZY A UŠI STALINOVY
- MIKULÁŠ PŘICHÁZÍ. CO VŠECHNO O NĚM VÍME?
- GLOSA: MOJE MALÁ OSLAVA LISTOPADU
- ACH, TY TITULY