KONEC PLAVČÍKŮ V ČECHÁCH

0

Vlastně mě k tomuhle vyprávění přimělo pár drobných zpráv v novinách, jak často návštěvníci dnes tolik populárních aquaparků podceňují možná nebezpečí různých atrakcí, a tak dojde snadno k úrazu nebo utonutí, zvlášť na málo viditelných, či dokonce nepřehledných místech.Prvního plavčíka jsem ve svém životě poprvé viděl, když mi bylo pět let, to je v první půlce padesátých let minulého století, a sice na pražské Vyšehradské plovárně. Třímal v ruce podepřené bidlo, z něhož viselo lano, na jehož konci se v popruzích zmítal naříkající chlapec, který se tak učil plavat. Plavčík měl na sobě pruhované tričko a obvykle nešetřil nadávkami.

O letních prázdninách jsem odjel do Turnova. Celý červenec a srpen jsem pak trávil na plovárně v Dolánkách, kde jako plavčíci působili manželé Švarcovi, kteří na plovárně měli i svůj letní byt. Jednak prodávali vstupenky a zároveň měli na starosti i šatny na převlékání. Starali se i o občerstvení. Dva manželé, ale sami stačili zvládnout úplně všechno!

n200904161539_zap_176_09_dolankyV létě byla plovárna v Dolánkách nejoblíbenějším místem všech Turnováků. Byla natřená červenou a žlutou barvou, s ochozy z ohoblovaných prken, vystavěná na dřevěných pilířích, mezi kterými byly korce na kanoe.  Postavil ji v roce 1939 inženýr Randák. Ten musel po „Mnichovu“ odejít ze Sudet (z Jablonce n. N.), a tak turnovští městští radní, aby mu pomohli, když v Jablonci po zabrání Sudet o všechno přišel, nabídli mu tuhle lukrativní zakázku, která ho zas postavila na nohy. Jenže inženýr Randák byl smolař, jakkoli skvěle dokázal pracovat se dřevem. Po postavení dolánecké plovárny si zřídil ve městě u řeky velký sklad se dřevem. Jenže v roce 1943 přišla velká povodeň, která celý jeho sklad smetla. Když se vojáci z tehdejšího „vládního vojska“ pokoušeli alespoň něco zachránit, tak se při tom jeden z nich dokonce utopil. Zdrcený inženýr Randák musel začít zas nanovo.

 

Jako na posledního plavčíka, který na dřevěné plovárně v Dolánkách zároveň i bydlel, si pamatuji plavčíka Kučeru ze sedmdesátých let minulého století, kdy už k staré plovárně byly přistavěny i dva bazény. Kučera byl vlk samotář, který původně choval a stříhal ovce kdesi u Loužku, ale protože ovčí vlna šla tehdy stále hůře na odbyt, se vším sekl a šel dělat plavčíka do Dolánek. Byl mohutného vzrůstu a na každého se zubil zpod mohutných vousů. Jednou v létě jsem seděl u Zrcadlové kozy, bylo už hodně pozdě v noci, když za mnou přispěchala rozčílená hospodská, abych doběhl pro Kučeru na plovárnu, ať okamžitě přijde, že se v hospodě schyluje k rvačce. Běžel jsem, co mi nohy stačily, a vzápětí jsem byl s Kučerou zpátky. Ten se jen u dveří do hospody rozkročil a opřel se o ně, vzápětí všichni ztichli a za pár minut byla hospoda prázdná, aniž by plavčík Kučera hnul brvou. Na něho si zkrátka nikdo netroufal.

 

Kučera byl vlk samotář, ale sem tam někdy se nějaký ten kamarád u něho přece jenom stavil. Obvykle se s ním sebral a svou samotu šli zapít k Zrcadlové koze. Tenhle zvyk se mu stal osudným. Jednou v létě Kučera popíjel s kamarádem u Zrcadlové kozy, přebrali, a když se v noci oba vlekli v podroušeném stavu zpátky na plovárnu, tak se jeho kamarád náhle rozhodl, že se zchladí. Rozběhl se a skočil do bazénu. Kučera za ním zoufale stačil ještě zakřičet, že odpoledne vodu vypustil, protože jednou za čas vodu bylo nutné v bazénu vyměnit. Ale už bylo pozdě. Celého zkrvaveného pak svého kamaráda jak poraženého buvola vlekl na zádech parkem nahoru, odkud ho pak sanitka odvezla do špitálu. Ležel tam chudák několik měsíců.

Po té hrůzné události se plavčík Kučera z bytu na dřevěné plovárně vystěhoval a začal jinde a nanovo. Pak už v něm nebydlel nikdo.  Byl to poslední obyvatel nejslavnějšího příbytku v Turnově, alespoň vždycky v létě se to tak říkalo.

 

Jakoby se v této neblahé události, která možná předznamenala i následovné kompletní stržení celého objektu v nedávných letech, zrcadlil neblahý sisyfovský osud skvělého inženýra Randáka, který sice postavil něco, za co mu několik generací Turnováků bylo velmi vděčno, protože jim způsobil bezmeznou radost po řadu letních měsíců, ale kterému zároveň osud nikdy nedopřál vychutnat plody své práce a činorodosti a kterého navíc jakoby osud i trestal říkaje, že veškeré jeho úsilí bylo jen beznadějné a zbytečné. Což je nám všem Turnovákům dodnes líto…

 

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

Výzva red. TvA: Existuje jen velmi málo historických fotografií koupaliště a koupání v Dolánkách. Ani v archivu turnovského muzea, ani v archivu státním mnoho snímků nenajdete. Prosíme pěkně, kdybyste byli ochotni zapůjčit snímky z rodinných archivů, budeme moc rádi (po digitalizaci opět vrátíme).

O tématu také viz článek „Století koupání v Turnově“ – ZDE.

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.