JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?

0

Projdete-li se od nádraží Palackého ulicí a Hloubkou až na náměstí, uvidíte téměř třicet obchodů se šatstvem a textilem nejrůznější provenience, zcela nových i těch „z druhé ruky“. Ale je nemálo kolemjdoucích, kteří hledají i něco více. V té záplavě nabízeného šatstva se ohlížejí i po něčem trochu jiném, touží po něčem neotřelém a jedinečném, co by harmonicky utvářelo a podtrhovalo jejich originalitu, tedy originalitu člověka jako takového, tvora to společenského. Jaké k tomu mají v Turnově možnosti? Nabízejí se dvě. Mohou jednak navštívit salon Vestimento módní návrhářky Miloslavy Vrzalové na Trávnicích nebo hned pod radnicí v Dvořákově ulici Atelier Mileny Malichové.

Oba salony mají jedno společné – spojuje je exkluzivita nabízených látek, utkaných netradičními technikami, a to jen v minisériích.  Ve Vestimentu se o jejich osobitý a vzletný střih starají dámské i pánské krejčové. Takové modely bývají pak předváděny na módních přehlídkách – tu nejbližší pořádá jejich autorka Miloslava Vrzalová 23. října v Severočeském muzeu v Liberci k 20. výročí založení své značky MV Boutique. Rovněž Milena Malichová a její Atelier uspořádaly v minulých letech několik přehlídek na Střelnici formou komponovaných pořadů, které si našly četné příznivce.

Když jsem se s oběma módními autorkami dal do řeči, vysvitla z rozhovoru jedna pozoruhodná věc: Po dokonalém střihu, perfektní krejčovské práci a kvalitních materiálech touží především ženy, poptávka po ušitých pánských šatech „na zakázku“ již není. A pokud by někdo z té mužské poloviny snad ještě zatoužil po šatech ušitých na míru, má k tomu jen jedinou možnost – obrátit se na OP Prostějov, který sice zbankrotoval, ale v zakázkovém šití hodlá přesto pokračovat i nadále. To však představuje tak nákladnou záležitost, že si něco takového může dovolit jen úzká vrstva těch nejbohatších. Ostatní už tuto možnost nemají, takže jim nezbývá, než si sednout před plazmu, dívat se na filmy pro pamětníky a jen vzdychat, jak to Oldřichovi Novému a Adině Mandlové kdysi slušelo.

 

Poslední pánský krejčí v Turnově zemřel před třemi lety. Otakara Karbana z Ohrazenic si dodnes hodně lidí pamatuje. Měl krejčovskou dílnu v Hluboké ulici a šil pánské šaty. Své řemeslo zdědil po otci. Byl velmi oblíben a velmi vážen, protože „krejčovinu“ ovládal dokonale. Na tom, co dělal a uměl, si velmi zakládal.

 

Kdo dneska chce poslat svého syna nebo dceru vyučit se pánským (dámským) krejčím (krejčovou), musí se obrátit na Střední školu gastronomie a služeb v Nové Pace. Tam se na tento obor letos přihlásilo pouze 16 žáků, tedy lépe řečeno žákyň, chlapce tam mají pouze dva. V sedmdesátých letech minulého století měli pro tento obor otevřeny tři třídy, a ani to nestačilo, takový býval o krejčovské řemeslo zájem. Zajímavostí může být skutečnost, že právě v těch letech nad ideologickou neposkvrněností lidu našeho bděl na pražském Hradě Vasil Biĺak, který byl původně sám vyučený pánský krejčí. Svému oboru se „zaplaťbůh“ nevěnoval, protože na výučním listě, který v raném mládí získal v Hradci Králové, měl od svého mistra připsanou poznámku: „Nepouštět na saka!“

 

Tragédií naší doby ovšem je, že dneska by takovou poznámku na výuční list už nikdo nepřipsal. Tedy – abyste rozuměli: Já nemám na mysli pouze výuční list a výhradně jen umění krejčovské. Čím dál více tradičních řemesel strádá na úbytě. Vzbudit o ně mezi mladými lidmi patřičný zájem není snadné a ještě mnohem nesnadnější je přesvědčit je, aby u oboru, kterému se vyučili, pak také zůstali a věnovali se mu, až školu opustí. Říká se přece: Ševče, drž se svého kopyta! Ale stojí to někomu ještě zato?

 

Petr Kučera

p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.