Kdo z nás se někdy nestal 1. dubna obětí aprílových žertíků, někdy i těžšího kalibru! Mně kupříkladu po několik let volal 1. dubna jakýsi pan Hroch ze zoologické zahrady v Tróji, že mají nový přírůstek – šimpanze, jestli se s ním nechci vyfotografovat. Jednomu známému, který se jmenoval Kohoutek, vždycky onoho data ráno někdo zavolal, představil se jako Kuřátko a zeptal se, jestli je doma taky Slepička. A v rodině mých přátel se táta vždycky ráno podíval z okna a překvapeně zvolal: Jé, koukejte, sněží! A zbytek rodiny sborově odpověděl: Apríl!
Všeobecně se má za to, že se v našich zemích „apríl“ usídlil již na přelomu 16. a 17. století, běžně se nejstarší zprávy o aprílu u nás připisují Bartoloměji Christeliovi (1624-1701), členu Tovatyšstva Ježíšova, pozdějšímu rektorovi Klementina. Kromě sbírek duchovních písní je jeho nejznámějším dílem Zodiacus laetofatalis z roku 1690, sbírka meditací ke každému dni v roce, jejíž náplní je v barokním duchu trvalá připomínka smrti. Aby však autor čtenáře neodradil od četby, objevují se v textu také satirické pasáže a první duben je k takovému odlehčení jako stvořený.
Po původu tohoto zvyku rozšířeného dnes ve většině světa marně pátralo mnoho historiků a etnografů. Hypotéz jsou desítky, ale žádná nepůsobí příliš pravděpodobně. Tak třeba v německých zemích se někdy za původ aprílových žertů uvádí měnová reforma naplánovaná na 1. duben 1530. Právě po ní utrpěli spekulanti obrovské ztráty, což většinu lidí nesmírně potěšilo.
Dneska je obvykle možné vyvádět někoho aprílem až do večera, někde se dodnes podle starého zvyku musí s žerty přestat v poledne. Někde lze zase aprílové žerty provozovat i poslední dubnový den.
Takže si teď přečtěte, jak „aprílem neaprílem“ vyvedl policisty jakýsi Jirka Kuřátko ze Zdic, protože sám byl slabý, již starý a špatně se pohyboval:
Večer si šel Jirka Kuřátko lehnout, když mu jeho manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi´s tam nechal rosvíceno!“ Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. Vidí ale, že jsou tam i zloději a kradou mu věci. Zavolal na policii, kde se ptali, jestli má nějakého zloděje i v baráku. Jirka řekl, že ne, ale že někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně odvětil, že momentálně nemá nikoho, koho by tam poslal. Tak ať se zamknou v baráku. Že hned jak to půjde, někoho k nim pošle. Jirka Kuřátko zavěsil. Sedl si, napočítal do třiceti a znovu vytočil číslo policie. „Dobrý večer, před chvílí jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, oba jsem je zastřelil!“ a zavěsil. Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, v závěsu i sanitka a nad hlavou helikoptéra. Zloděje chytili při činu a hned je zatkli. Náčelník říká Jirkovi Kuřátkovi: „Říkal jste, že jste je zastřelil!?“ A Jirka na to: „A vy jste zas říkal, že nikoho nemáte!!“
Vskutku vyvedený apríl, pokud se to dá vůbec tak nazvat… A co vy? Nechcete nějakým příběhem přispět do diskuse?
Petr Kučera
Související články (celkem 50)
- ČAS JSOU PENÍZE. ALE PLATÍ TO I V TURNOVĚ?
- MILOŠ VOTRUBEC Z KRAJÍŘOVY ULICE – LYRICKÝ MALÍŘ TURNOVSKÉHO POJIZEŘÍ
- K+M+B+2011: NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE NEBOLI TŘÍKRÁLOVÉ ZASTAVENÍ
- NA DVEŘE KLEPE SILVESTR ANEB KOKTEJL PRO OSAMĚLÁ SRDCE
- WILLIAM BEARDMORE Z DALIMĚŘIC – ZAPOMENUTÝ DĚLNÍK NAŠÍ STÁTNOSTI
- VAŠE STAROSTI NA MOJI HLAVU – CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE STAROSTA
- JE TO PRAVDA ODVĚKÁ, ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA – ANEB KDE ŠIJEŠ, MŮJ DRAHÝ?
- POZDNÍ LÉTO, BABÍ LÉTO, INDIÁNSKÉ LÉTO
- PROSÍM JEDNOHO TURKA S INDIÁNKEM ANEB KŘÍŽEM KRÁŽEM TURNOVSKÝMI KAVÁRNAMI A CUKRÁRNAMI
- KÉŽ, LAVIČKO, KÉŽ BYS PROMLUVILA…
- VÝROČÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY, ZAJÍMÁ TO JEŠTĚ NĚKOHO? DOUFEJME, ŽE ANO!
- KADEŘNICKÉ SLUŽBY JENOM PRO ŽENY?
- APRÍLOVÉ MARGINÁLIE
- TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK: MEZI POLITIKOU A MÝTEM
- VALENTÝN – ZAMILOVANÍ OPEŘENCI A ČESKÁ PRINCEZNA. CO ŘÍKAJÍ LEGENDY?
- TŘESKUTÉ MRAZY A UŠI STALINOVY
- MIKULÁŠ PŘICHÁZÍ. CO VŠECHNO O NĚM VÍME?
- GLOSA: MOJE MALÁ OSLAVA LISTOPADU
- ACH, TY TITULY