ÚVAHY NEJEN NA LÉTO

0

Rozmrzelost i naštvanost, která obchází Turnovem v souvislosti se zasypáním koupaliště u doláneckého jezu i s  dočasným uzavřením městského bazénu u gymnázia na Výšince kvůli havarijnímu stavu mě  často nenechávají  spát,  pomyslím-li na dobu a okolnosti, za kterých  tehdy  oba objekty, koupaliště i bazén, vznikaly. Hlavní příčinou jejich brzkého chátrání byly dle mého soudu naprosto bizarní poměry let šedesátých minulého století, kdy se budovalo a stavělo úplně jinak a z jiných důvodů, než v dobách předválečné republiky nebo jak se staví dneska. Co tím mám na mysli?

Já sám jako žák deváté třídy základní školy a následně i jako student „SVVŠ“ jsem na stavbě doláneckých bazénů musel odpracovat, nemýlím-li se, sto brigádnických hodin, bylo mi tehdy čtrnáct, patnáct let.

Takových mladíků nás tehdy byla spousta. V rámci výrobní praxe jsme tím každý týden museli prokazovat, že máme blízko k našemu lidu. Tento vztah jsme osvědčovali tím, že jsme třímali v rukou krumpáč či lopatu nebo stáli u míchačky, ačkoli o správné technologii výstavby bazénů jsme neměli sebemenší tušení. Ani na nás nikdo nedozíral, občas sem tam nějaký učitel matematiky nebo chemie, který v tomto ohledu věděl tolik co my, tedy nic.

Kdo na stavbě chyběli, byli kvalifikovaní řemeslníci a dělníci. Podle toho taky celá stavba dopadla, ačkoli, pokud si dobře pamatuji, jsme měli ty nejlepší úmysly, abychom betonovali dobře a mohli se začít brzy koupat. Ano, úmysly jsme měli dobré, ale to bylo tak všechno. Tehdejší doba si zkrátka žádala, aby si studenti své študování pořádně odpykali. Jedna moje vrstevnice, která dneska sedí coby doktorka filozofie na ministerstvu školství, se musela dokonce vyučit při studiu svářečkou, aby odčinila svůj maloburžoazní původ. Sice se úspěšně vyučila, ale pak už nikdy nesvářela. Můj kamarád z dětství, který dneska vyučuje na pařížské Sorbonně, který za mnou v těch letech na léto občas dojížděl a několikrát mi na stavbě dokonce i pomáhal, aby mi „naskočily hodiny“, mi potvrdil, že v Paříži jsou městské bazény v každé čtvrti, zasadil se o to socialistický prezident Francois Mitterand. Je jich tam velká spousta, ale taková hovadina, aby je stavěly nekvalifikované síly, tam nikdy nikoho nenapadla. Stavějí je jen zruční a spolehliví řemeslníci a podle toho to taky vypadá. Jsou v provozu celá léta a bez problémů. Každý den se na dvě hodiny uzavírají, protože se čistí, kontrolují a vyměňuje se v nich voda. To je hlavní příčina jejich bezproblémového fungování.

Když jen pomyslím, jak se udržovaly v letní sezoně bazény v Dolánkách! Voda se vyměnila jednou za léto, nikdo nic nekontroloval, jen sem tam někdy, a to ledabyle. Dětský bazén, který dodnes stojí u doláneckého jezu, byl postaven na sklonku předválečné republiky. Byl postaven zručnými technology, dělníky a řemeslníky tak dobře, že může být  v provozu i letos, malý rozdíl, že?

Zkrátka předcházející doba vlády lidu  po sobě zanechala šlendrián, který se všude ve veřejném prostoru zahnízdil, až na malé soukromé hrady za ploty zahrádek, na kterých si sice každý dal záležet, ale jen na úkor staveb veřejných.

Pamatuji si, že jednou, když jsme bezradně stáli u rozestavěných doláneckých bazénů, šel kolem jakýsi stařičký pán a dal se do hovoru s naším dozírajícím profesorem. Krčil jen rameny, kroutil nechápavě hlavou a smutně mu říkal: No jen jsem zvědavej, co ta dnešní doba těm příštím generacím po sobě asi zanechá… No co myslíte, že by zanechala, jen ten šlendrián?
A ta dnešní? Nelze než doufat, že beton a asfalt poněkud už lepší kvality.

Autor:
Petr Kučera
p.kuczera@centrum.cz

Související články (celkem 50)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.