Turnovské Staročeské řemeslnické trhy jsou se svojí průměrnou desetitisícovou návštěvností nadregionálním fenoménem. Letos se v sobotu 30. a v neděli 31. května uskutečnil 29. ročník, a nebýt koronavirové pauzy, bylo by ročníků už přes třicet. Takhle nás jubilejní 30. ročník čeká na konci května 2027. My se už nyní můžeme těšit jak na kvalitní řemeslné výrobky, tak na bohatý kulturní program, který by mohl být podle prvních náznaků retrospektivou těch nejzajímavějších účinkujících z minulých let. Ale to nebudeme předjímat.
Zkusili jsme se letos zamyslet nad tím, jak se za tři desítky let proměnil vkus kupujících a jak se posunulo samotné řemeslo, případně atmosféra trhů. Zeptali jsme se návštěvníků, pořadatelů i samotných výrobců.
Postřeh ředitele turnovského muzea Jana Prostředníka: „Neumím úplně pojmenovat, jak se proměnila nabídka výrobců, to bych nechal na muzejních etnografech. Zkusím to tedy sám za sebe. Před deseti lety jsem si u Obročníků koupil kožený opasek. Slouží dodnes. Letos jsem si ale udělal radost a koupil si opasky hned dva – a to u nového mladého výrobce, který je tu letos poprvé, protože jsem ho chtěl podpořit. V minulosti jsme nakupovali hlavně proutěné zboží a něco do domácnosti, každé dva roky si také koupím nový slamák. Obecně bych to asi shrnul tak, že si raději koupím sice dražší, ale kvalitní zboží. Mám pak záruku, že mi bude dobře sloužit.“
To potvrzuje i místní výrobce koženého zboží Arnošt Möller, ke kterému se vrací stálí zákazníci, kteří si u něj v minulosti koupili pouzdro na doklady, mobil nebo právě opasek. S nadsázkou komentuje, že pro řemeslníky by bylo možná lepší, kdyby jejich výrobky tolik nevydržely…
Doubravka Fišerová, keramička z nedalekého statku v Arnošticích, přiblížila, že měla dříve pocit, že její výrobky kupuje hlavně střední a starší generace, v poslední době ale přicházejí ke stánku hlavně mladí lidé. „Každý výrobce keramiky má svůj styl, který se někomu může a jinému nemusí líbit. Právě ten rukopis je podle mě důležitý. Já využívám ve zdobení i ornamenty, snažím se to ale dělat lehkou, nenásilnou formou. To je právě, myslím, současný trend – mladí dnes nechtějí komplikované zdobené krajáče a hrnky, ale vzdušné, lehké věci.“
Jedněmi z tradičních účastníků turnovských trhů jsou Tilajcsikovi z Veltrus, kteří prodávají proutěné zboží; pán navíc vždy přímo na místě zájemcům předvádí svůj um. „K nám už přichází další generace se svými dospělými dětmi nebo vnuky. V sobotu hned ráno jsme měli u stánku nával, lidé říkali, že chtějí vidět plný stánek včetně novinek. Máme tady stálé zákazníky a není výjimkou, že třeba najednou koupí pět košů pro celou rodinu. Snažíme se mít každý rok novinky, letos to byly ošatky ze speciálního barevného proutí, které si sami pěstujeme,“ uvedla paní Tilajcsiková. V neděli už jste je ale u stánku nepotkali. Přestože do Turnova přijeli s plnou dodávkou, všechno zboží v sobotu vyprodali.
Michaela Havelková, muzejní etnografka, byla na trzích se svými malými dětmi, a tak není divu, že se poohlížela po originálních hračkách. Velmi zdařilých výrobků tu byl k mání bezpočet. „Myslím, že dnes lidé na trhy přicházejí hlavně proto, aby si udělali radost a koupili si něco buď praktického, nebo jen tak pro potěšení. Já si takhle pro sebe kupuji originální šperky. Hodně mých známých tady nakupuje dárky, a to i na Vánoce. Jestli se mění vkus? To úplně nevím, myslím si ale, že lidé dnes oceňují originalitu, za kterou jsou ochotni si i připlatit. A tím je náš trh specifický – kvalitní nabídkou přímo od výrobců, kteří vám k věci řeknou i její příběh.“
Jedním z vyhledávaných stánků na letošních trzích byla i keramická dílna Adél z moravského Kunštátu. Ta se prezentuje čistou keramikou laděnou do béžové barvy s jednoduchými motivy. „Jsem tu podruhé a máme skvělé ohlasy od kupujících. Někteří u nás nakupovali vloni a už dopředu se ptali, jestli tu budeme. Nedá se říct, že by u nás nakupovala spíše mladá generace, oslovujeme všechny. V našem případě jde o nepodbízivý doplněk do bytu, který můžete mít celý život,“ říká tvůrce.
O shrnující pohled jsme požádali emeritní ředitelku muzea a etnografku Vladimíru Jakouběovou, která má na starosti výběr řemeslníků. O kulturní program se stará Marcela Beranová, tisková mluvčí muzea. Obě dámy zastupují pořadatele – Spolek přátel Muzea Českého ráje.
„V lednu jsem měla přihlášených tři stovky řemeslníků, z nichž jsme vybrali zhruba polovinu a k tomu ještě asi třetinu obměnili, aby byla nabídka zajímavá i pro stálé návštěvníky. Jak sleduji trendy, hodně podobných akcí se dnes mění na ryze komerční záležitosti. My si ale stojíme stále za svým a budeme i nadále nabízet to nejlepší, co v naší zemi je. Podle ohlasů návštěvníků si neustále ověřujeme, že je to správná cesta. Turnovské Staročeské trhy jsou dnes již opravdovým fenoménem v celé republice, a to neříkáme my, abychom se chlubili, ale samotní prodejci a výrobci tradičního zboží.“
Jak Vladimíra Jakouběová doplnila, vývoj není jen otázkou vkusu, ale lidé dnes spíše nakupují praktické, užitkové věci. Změnil se i charakter například kožedělné výroby: „Dnes narazíte na ručně šité boty nebo luxusní kožené designové kabelky. Víte, že když si něco podobného koupíte, máte doma originál, žádnou sériovou výrobu. Dalším trendem jsou jednoduché, vzdušné výrobky, a to ve všech oborech. Řemeslníci to vědí a svoji nabídku tomu přizpůsobují. A kupující to oceňují.“
Po koronaviru měli pořadatelé strach, protože hodně hlavně starších tradičních výrobců skončilo. A ti mladší spouštěli e-shopy. Obávali se, že by to mohl být pro tohle pojetí trhů konec. Ukázalo se ale, že i když mají dnes prakticky všichni řemeslníci e-shop, tak je pro ně důležité přijet a prodávat na místě. A třeba i to dražší zboží pak doprodat přes internet. Přímý lidský kontakt zkrátka nejde ničím nahradit.
„Další věcí byl prodej přes platební terminály. Všichni se tomu bránili, karty brali jen jedinci. Dnes je mají téměř všichni a nikdo nereptá. Papírové peníze jsou i na takové akci, jako jsou naše trhy, na ústupu. A z čeho mám velkou radost, je proměna nabídky občerstvení. Žádné opečené buřty, ale krajové speciality a pochoutky, které je radost ochutnat.
Když to shrnu – pokud i nadále budou lidé požadovat kvalitu, budou si chtít koupit domů něco jiného, než je běžně v obchodech, a budou ochotni si za to připlatit, mohou tu staročeské trhy v tomto pojetí bez problému fungovat další desetiletí,“ uzavřela Jakouběová.
…
…
…
…
…
…
…
…
…
…
…
…
…
…