Ve středu 19. října proběhl v turnovské synagoze slavnostní pietní akt, který vedl rabín David Maxa. Následného položení Kamenů zmizelých se před Epsteinovou vilou zúčastnila i Katherine Kral z USA, která je potomkem rodiny Epsteinů. Na tuto akci přiletěla z Ameriky, aby mohla kameny položit na místo, kde její předci žili.
Při příležitosti položení Kamenů zmizelých, německy Stolpersteine, pan rabín zavítal na zdejší gymnázium. Před třídou zaplněnou studenty dějepisných seminářů proběhla velmi zajímavá přednáška na téma: Destrukce a obnova židovského života v Liberci a Libereckém kraji spojená s diskuzí. Jak rabín uvedl, v židovství je diskuze velmi důležitá. Jednotlivé strany vzájemně sdílejí otázky a odpovědi, což podle židovské tradice vede k rozšiřování moudrosti.
Rabín studentům vysvětlil i zásadní myšlenku pokládání Stolpersteinů, kterou je připomenutí míst, kde žili lidé, kteří se stali oběťmi nacistické diktatury, kteří byli perzekuováni, a nakonec transportováni do koncentračních táborů, kde byli zavražděni.
Beseda začala zajímavým momentem, kdy pan rabín ze své tašky vytáhl flakon s francovkou a položil otázku, co vše tento flakon může znamenat. Studenti měli různé odpovědi. Nikdo však nevěděl, že logo francovky je dílem židovského umělce Lea Heilbrunna, který byl zavražděn v Terezíně. Na tomto příkladu rabín připomněl, že spousta běžných věcí, které používáme, v sobě skrývá příběhy, které si na první pohled neuvědomíme. Zde naznačil i jakousi paralelu ke Stolpersteinům. Nejde o to je položit, ale je třeba se zamyslet nad jejich příběhy, abychom zkusili zapátrat, co se vlastně dělo, že to byli lidé jako my, ve věku každého z nás, kteří ze dne na den byli zbaveni svých práv, a nakonec i práva na život v tomto městě, v dalších městech i kdekoli jinde. Jedná se o smutné poselství těchto příběhů, které se snaží tento projekt odhalovat.
Na jednu z otázek, jak se stal David Maxa rabínem, vyprávěl svůj životní příběh. David Maxa také studentům vysvětlil, co obnáší povolání rabína v dnešní době i v kontextu historie.
Diskuze proběhla i na téma antisemitismu. Pan rabín se rozpovídal i o památníku „Jad vašem“ i o dalším památníku v Jeruzalémě, který zde byl zřízen bezprostředně po druhé světové válce. Došlo i na otázku šoa, proč se to vůbec stalo, což je otázka, která se klade dodnes. Jak je možné, že to Bůh dovolil, aby se to stalo? Na tuto otázku odpověděl David Maxa slovy jiného rabína: „Kde byl člověk? Kam zmizela lidskost?“ Poukázal, že nikdo, 
nikdy a nikde není proti něčemu takovému imunní. A jak praví přikázání v Tóře: Člověk se nemá přidat k většině, když páchá zlo. Nenávist je jedna strana mince a druhou stranou mince je lhostejnost. Nenávist profituje, když lidé mlčí.
Za zajímavou otázku označil pan rabín dotaz, týkající se aspektů židovské kultury či historie, které jsou běžně mylně vykládány.
V rámci besedy zaznělo množství poučných židovských anekdot, vládla zde velmi dobrá atmosféra, a kdyby bylo více času, diskutovalo by se déle.
Ve 12.30 hodin začal v synagoze v Krajířově ulici slavnostní pietní akt, ve kterém rabín pronesl modlitbu za pokojné spočinutí zesnulých El male rachamim. Všech 16 kamenů s mosazným povrchem se jménem, datem narození, rokem 
a místem násilné smrti jeho nositele v nacistickém koncentračním táboře bylo rozloženo na místě bývalé bimy (důležité místo uprostřed synagogy). Pan rabín zdůraznil, že slovo Stolperstein pochází z německých slov stolpern, která znamená „zakopnout“, a stein, což je v překladu do češtiny „kámen“.
„Tento název nám sděluje něco velmi podstatného o účelu těchto předmětů. Kolemjdoucí by o ně měl zakopnout, nikoliv 
nohou, ale zrakem, chvíli postát a zamyslet se při pohledu na jména lidí, která připomínají. Židovská tradice klade velký důraz na připomínání jména. Jméno totiž není pouhé slovo sloužící k rozlišování jednoho člověka od druhého, ale má hlubší význam, který definuje podstatu jeho nositele. Tím, že připomínáme jméno zesnulého člověka, odlišujeme ho od pouhého čísla či položky v tabulce a potvrzujeme, že jeho život má cenu, i když již není mezi námi na tomto světě. Tím, 
že dnes umisťujeme kameny zmizelých za turnovské Židy, zajišťujeme, že jejich jména nebudou zapomenuta. Těm, kteří byli zavražděni a ponecháni bez místa posledního odpočinku, dnes umisťujeme památník na místě, kde žili své životy. Dáváme tak najevo, že měli své místo v tomto domě a v tomto městě a že jej v naší paměti budou mít navždy. Věřím, že kromě toho všichni doufáme, že se Stolpersteiny stanou mementem toho, co dokáže lidská nenávist, když se spojí s lhostejností.“ Krásný hudební doprovod zajistili učitelé zdejší základní umělecké školy Šárka Košťálová (housle) a Petr Kostka (kytara).
Následně byly položeny kameny rodiny Epsteinů v Žižkově ulici a rodiny Laveckých v Hluboké ulici. Kameny svých předků vložila do připraveného otvoru v chodníku před Epsteinovou vilou paní Katherine Kral. Zároveň zde promluvila ke studenům a dalším účastníkům pietního aktu. (Rozhovor s Katherine Kral bude po zpracování uveden na webových stránkách synagogy www.synagoga-turnov.cz)
V Hluboké ulici, po položení kamenů členů rodiny Laveckých, se se všemi účastníky pan rabín rozloučil jednou myšlenkou z Talmudu, podle které, když jeden člověk zachrání život druhého člověka, tak je to to samé, jako kdyby zachránil celý svět.
Další kameny byly položeny před domy v ulicích Sobotecké, Tázlerově a Antonína Dvořáka.
Poděkování patří všem, kteří se důstojného pietního aktu účastnili a všem, kteří přispěli na zhotovení Kamenů zmizelých bývalým turnovským spoluobčanům. Poděkování patří i pracovníkům Technických služeb Turnov za asistenci.
V letošním roce se jednalo o druhou etapu položení Stolpensteinů. Celkem je nyní v ulicích města položeno 32 Kamenů zmizelých.
Eliška Gruberová, Turnovské památky a cestovní ruch, p. o.
Foto TvA, na gymnáziu a v synagoze TPCR
Pro připomenutí: Před válkou žilo v Turnově přes 100 židovských obyvatel, jejichž počet se ještě zvýšil po zabrání pohraničí v roce 1938. Z 550 Židů, kteří byli z Turnova odvezeni transportem v lednu 1943, se po válce vrátilo pouhých 19 přeživších. Kameny zmizelých, německy Stolpersteine, jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, které se umisťují do chodníku před domy obětí holocaustu. Otcem této myšlenky je německý umělec Gunter Demnig, který chtěl touto cestou vytvořit všem dostupné miniaturní pomníky.
Nacisté během druhé světové války vyvraždili podle odhadů asi šest milionů evropských Židů, tedy dvě třetiny celé populace. V českých zemích tehdy žilo kolem 120 tisíc osob židovského původu, z nichž se na 80 tisíc z koncentračních táborů nevrátilo.