Jsou města, která za něco podobného vydávají desítky milionů korun. V Turnově unikátní „zelené“ údolí Jizery, které město rozděluje na dvě části, tak trochu leží ladem.
V neděli 8. května 2016 se uzavřela jedna poměrně dlouhá etapa v historii Turnova. Vpravdě historický předěl. Dolánky, kde veřejné koupaliště fungovalo od 30. do poloviny 90. let minulého století, nebudou nikdy zapomenuty a ve svých srdcích je mají všechny generace obyvatel města a jeho okolí, které zde trávily každoročně celé léto. Původně se jednalo o plovárnu u jezu a náhonu. Koupaliště se třemi velkými bazény zde bylo postaveno v 60. letech. Areál sloužil s většími i menšími problémy do konce 80. let minulého století. Stále zřetelněji tu byla potřeba koupaliště zásadně rekonstruovat. Namísto toho ale na počátku 90. let tehdejší vedení města areál z dnešního pohledu chybně pronajalo soukromníkovi, který devastaci urychlil. Koupaliště také výrazně poničily povodně.
(Aktualizace: Přidáno stanovisko ODS.)Psát o paradoxu, že významné centrum letního turistického ruchu, které navíc k návštěvníkům není samo o sobě příliš přívětivé (parkování, pěší zóna, otevírací doba obchodů, letos ještě uzavírky a objížďky), neumí nabídnout ani relaxaci a osvěžení v podobě venkovního koupaliště s náležitým zázemím, je v případě Turnova nošením dříví do lesa. Od definitivní likvidace tehdy již notně zdevastovaného koupaliště v Dolánkách uplyne letos právě deset let. Od té doby se město v řešení venkovního koupání nikam významně neposunulo, realizace vysněného sportovního areálu s krytým a venkovním bazénem a zimním stadionem v Maškově zahradě se stále točí v kruhu, ani právě končící zastupitelstvo, resp. vedení města nedokázalo myšlenku k realizaci nijak převratně posunout.
Tento text je reakcí zejména na články v novinách Turnovsko v akci, které na téma bývalého koupaliště v Dolánkách a koupání v Jizeře vyšly v loňském roce (mj. článek „Rekreační areál v Dolánkách? Pouze sen?“). Poté co vloni zastupitelstvo města odsouhlasilo zastavení projektu sportoviště v Maškově zahradě, považuji za nutné nyní, na prahu letní sezony, reagovat, protože zlepšení letní rekreace v Turnově není v dohledu, tak tedy aby se alespoň dále situace nezhoršovala.
Vlastně mě k tomuhle vyprávění přimělo pár drobných zpráv v novinách, jak často návštěvníci dnes tolik populárních aquaparků podceňují možná nebezpečí různých atrakcí, a tak dojde snadno k úrazu nebo utonutí, zvlášť na málo viditelných, či dokonce nepřehledných místech.Prvního plavčíka jsem ve svém životě poprvé viděl, když mi bylo pět let, to je v první půlce padesátých let minulého století, a sice na pražské Vyšehradské plovárně. Třímal v ruce podepřené bidlo, z něhož viselo lano, na jehož konci se v popruzích zmítal naříkající chlapec, který se tak učil plavat. Plavčík měl na sobě pruhované tričko a obvykle nešetřil nadávkami.
Téma koupání v Turnově je po diskusi o možném trasování rychlostní silnice R35 ve veřejnosti hned druhé nejživější. Neexistence veřejného koupaliště ve městě, které si hrdě říká centrum turistického ruchu, bolí. Už proto, že koupaliště patří k základní výbavě každého většího města. A že turisté kroutí hlavami, když na dotaz, kde se v létě mohou vykoupat, následuje jen pokrčení ramen, případně doporučení zajet do Kacanov nebo do kempu v Sedmihorkách, na to už jsme si zvykli. A tento stav bude trvat ještě minimálně několik dalších let. Letos v zimě totiž radnice oficiálně přiznala, že na stavbu koupaliště nemá a ani nebude mít peníze.