Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Není v zemi renomovanějšího profesionálního či amatérského pěveckého sboru či smyčcového tělesa, které by ji nemělo na programu. Hraje se prakticky všude – na náměstích, pod širým nebem, v kostelích a na různých veřejných prostranstvích. Patří k českým Vánocům stejně jako ozdobený stromeček, betlém, kapr či svátečně prostřený Štědrovečerní stůl.
Ředitel turnovské Základní umělecké školy a sbormistr Pěveckého sboru Antonín Dvořák Bohuslav Lédl „Rybovku“ dává už více než dvě desetiletí. Posledních deset let tato legendární skladba uzavírá turnovské Vánoční řemeslnické trhy. Někteří lidé na podvečerní sobotní náměstí přicházejí speciálně kvůli ní.
„Pravdou je, že tuhle klasiku chce mít na repertoáru každý pěvecký sbor. Hráli jsme ji všude, kde si to lze představit. Nejraději to máme kvůli akustice v kostelích, ale i vánoční trhy už neodmyslitelně patří k místům, kde vystupujeme. Kromě našeho sboru nás doprovází různě obměňovaný Orchestr přátel J. J. Ryby, který se schází právě k tomuto účelu. K přátelům, kteří s námi tuto skladbu uvádějí, patří i náš přední operní pěvec, emeritní sólista Opery Národního divadla Luděk Vele. Byli jsme moc rádi, když před lety na spolupráci s námi kývl,“ přibližuje Lédl. Jak dodává, veřejnou prezentaci tohoto díla bere především jako službu. Službu lidem, aby se o Vánocích zastavili a zaposlouchali se do muziky vytvořené před dvěma staletími, která má posluchačům stále co říci.
„S touto skladbou jsme toho zažili už docela hodně. Třeba vloni na turnovském náměstí začalo v závěru drobně sněžit, že jsme ji museli zkrátit, protože koncertní nástroje nemohou zmoknout či navlhnout, letos drobně pršelo celé sobotní odpoledne, a tak jsme obsazení orchestru rovnou zúžili, aby se muzikanti vešli na pódium. Před lety jsme se ve Svijanech trefili do nejstudenějšího dne celé zimy. Byla tak hrozná zima, že se vůbec nedalo hrát. Myslím, že nejméně jednou jsme ji pro naprostou nepřízeň počasí museli odvolat, což mně bylo moc líto, protože takhle skladba k tomuto času prostě patří,“ doplnil Bohuslav Lédl.
Stejně tak to vnímá jeho žena Eva, která je sólistkou turnovského pěveckého sboru. „Já mám k této skladbě vztah od malička. Chodili jsme na půlnoční do kostela v Železném Brodě, pak jsem zpívala na kúru ve sboru a když jsem byla na konzervatoři, začala jsem ji zpívat sólově. A tak je to dodnes. Rybovka patří k tomu předvánočnímu shonu jako pevný bod, kdy by se lidé mohli na chvíli zastavit…
Ale jeden nápad bych měla, a to konkrétně k Vánočním trhům v Turnově. Rybovku dáváme tradičně na samý závěr, někdy se do toho ale dost nepříjemně pletou stánkaři, kteří již sklízejí zboží, jindy někdo začne vynášet odpadkové koše, možná bychom mohli začít o hodinu dříve, když ještě stánky tak nějak fungují, přispělo by to podle mého k celkové atmosféře…“
A VÝZVA NA ZÁVĚR
„Nově jsem upravil tradiční české koledy do jazzové podoby a lidé na to reagují pozitivně, je to taková směsice tradičního a nového. Tak si říkám, pokusit se takto upravit i Českou mši vánoční. Je to pro mě velká výzva, ale nechávám si zadní vrátka, kdyby se to náhodou nepovedlo, je to přece jen klasika,“ uzavírá s úsměvem Bohuslav Lédl.
ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ „HEJ, MISTŘE“ JAKUBA JANA RYBY
Bylo už o ní napsáno a řečeno mnohé, stala se doslova symbolem českých Vánoc a zaznívá nejen u nás, ale i v zahraničí. Příznačnými jsou pro celou skladbu pestrý rytmus a krátké, dobře zapamatovatelné motivy vyvěrající z lidové melodiky. Nejedná se ani tak o mši v pravém slova smyslu, jako spíše o vánoční kantátu založenou na pastorálních motivech.
Jakub Jan Ryba (1765-1815) od roku 1788 působil jako učitel v Rožmitále pod Třemšínem. Je autorem více než 1 100 skladeb různého rozsahu a forem, mimo jiné i přibližně třiceti mší. Nejznámější z nich je Česká mše vánoční z roku 1796, která se díky své radostné náladě stala neoddělitelnou součástí Vánoc a holdem k oslavě narození Ježíše Krista. (Viz také ZDE)