LETEM SVĚTEM BENÁTSKÉ NOCI 2009

Víc než 16 tisíc lidí přijelo podle pořadatelů o posledním červencovém víkendu na Malou Skálu na 17. ročník hudebního festivalu Benátská noc. Na čtyřech pódiích se vystřídalo na 120 kapel, v doprovodném programu byla neckyáda na Jizeře i fotbalový zápas rockerů s diváky. Na rozdíl od předchozích let, kdy bylo většinou tropické vedro, tentokrát festival poznamenaly rozmary počasí tak typické pro letošní léto.

Den před zahájením se areálem prohnala větrná smršť provázená silným deštěm. Plocha se proměnila nejdřív ve velké jezero a posléze v oraniště. Jen s vypětím sil a za pomoci balíků slámy se pořadatelům podařilo areál udržet v uspokojivém stavu. Bohužel sobotní téměř celodenní déšť na mnohých místech zkázu dokonal, nepomohla už ani sláma. Kdo nepřijel s gumáky v batohu, měl smůlu.

Přesto byla atmosféra vynikající, diváci zaslouží obdiv a poklonu. Stejně tak pořadatelé, kteří na počasí nerezignovali a bojovali. I když každý z návštěvníků na festival přijíždí s jinými úmysly, teenageři za prvními zkušenostmi, někoho víc než muzika baví pivo, jiný se přijel poprat (letos ale bylo takových incidentů jako šafránu, zato úrazů a pádů na kluzkém terénu požehnaně), většina lidí přijela za muzikou. Multigenerační hlediště při vystoupení Čechomoru, Walda Gangu či Anety Langerové doplňovaly kohouty na hlavách anarchistů a těžké boty tvrdých hochů od metalu. A vidět vedle sebe zralou, pěkně oblečenou dámu, sedící v davu na ramenou svého manžela a vedle metalovou babičku v černém triku s nápisem Škwor, no to je zážitek. Typický právě pro Malou Skálu.

Pro toho, kdo přijel za muzikou, byla nabídka opravdu pestrá. Často měl člověk pocit, že by chtěl být na dvou koncertech současně. Zvlášť páteční odpoledne a večer. Skvělé bylo třeba „Totální nasazení“, kapela ze Slaného, která se pomalu šplhá do vyšších pater tvrdé muziky, stálice jako Čechomor, Kamil Střihavka, Divokej Bill nebo Visací zámek netřeba představovat, nicméně – Dan Bárta a J.A.R., to bylo strhující. Bárta byl v závěru téměř vyčerpaný, ovace byly spontánní – jednoznačně jeden z vrcholů celého festivalu, a přitom na vedlejší scéně! Na té hlavní excelovala pohledná Finka Tarja Turunen nezvyklou kombinací rocku a operního zpěvu. A komu neseděla náročná muzika, zašel na hospodskou zábavu Walda Gangu, při které se baví každý. V páteční nabídce se neztratily ani tři kapely z Turnovska: Zdvořilý Woody, Outcry a hlavně Debillheads, kteří už definitivně překonali „prokletí“ regionální kapely (plné, zpívající hlediště je toho dokladem).

Sobota 25. července byla ve znamení velkého očekávání. Guano Apes. Německá formace, vracející se několika mála koncerty po čtyřech letech na světová pódia. Strhující a skvělá tvrdší muzika. A mezi tím ještě našlápnutý metalový Škwor (dobrých metalových kapel byla celá řada: Alkehol, Harlej…), křehká Aneta Langerová nebo podmaňující Chinaski, kteří strhli asi největší část sobotního publika. Tabáček řvala celá Malá Skála! Také „oddychová“ neděle, kdy se vyjasnilo, svítilo sluníčko a bahno vysychalo, měla své vrcholy: Mňágu a Žďorp a No Name ze Slovenska na úplný závěr.

Sbohem Benátská noci 2009, kdy se v areálu u Jizery sešly tisíce lidí více či méně zašpiněných od bláta, kdy se tančilo a zpívalo, pilo a blblo. Tři dny muziky uprostřed Českého ráje.