„Hele, nepřeháníte to na TvA náhodou s tou Benátskou nocí?“ napsal jeden čtenář na redakční e-mail. Přeháníme. Letos obzvlášť. Kdyby ale v turnovském divadle a na Sychrově koncertovala Londýnská filharmonie nebo se v divadle uskutečnilo představení s Alainem Delonem v hlavní roli, „bláznili“ bychom na TvA úplně stejně. Jistě, toto srovnání může pro někoho hodně pokulhávat, ale to, co dokázali Pavel Mikez a spol. z malé lokální rockové přehlídky na Žluté plovárně (a já zažil první ročníky Benátské!) za ty roky udělat, to si zaslouží víc než pár článků.
Za Mikezem nikdo nepřišel a nedal mu hromadu peněz s tím, ať „tady něco udělá“. Benátská do evropských rozměrů narostla postupně „zezdola“ a jako taková zaslouží obdiv a uznání i když třeba nejste vyznavači tvrdého rocku. Sdružení Český ráj zatím jen v myšlenkách připravuje cosi, co by se mohlo jmenovat „Patriot Českého ráje“. Bude to cena určená někomu, kdo Český ráj někam výrazně posunul, kdo dal o našem kraji vědět, kdo ale přesto pevně stojí rozkročený v kraji kolem Trosek. Navrhnu Pavla Mikeze! „A pozdravujte všechny ve vaší krásné zemi.“ „Ahoj Malá Skálo.“ Tak se letos s diváky loučili lídři Krokusu i The Sweet, chlápci, co sjezdili svět a vystupovali na megafestivalech a stadionech pro desetitisíce lidí…
V posledním díle reportáží a článků o letošní Benátské noci si přečtěte příspěvek spolupracovnice redakce TvA, jinak vysokoškolské studentky a jednou možná i novinářky Zuzany Kolářové, která je jen o něco starší, než festival… (pch)
JAK JSEM VIDĚLA OSMNÁCTINY BENÁTSKÉ NOCI
I když jsem vyrostla především na folku, postupem let jsem se naučila poslouchat hlavně rock a také jezdit na tento festival. Vzhledem k tomu, že se letos Benátská stala plnoletou, nemohla jsem si tento ročník nechat ujít.
Tentokrát se začínalo už ve čtvrtek. Na tzv. Coca cola stage, což byla jedna ze čtyř, respektive pěti scén, byl připraven program, který začal v pět odpoledne a končil kolem druhé ranní. Bylo to takové zahájení pro nedočkavce, takže bylo jasné, že i já se tam přijedu podívat. Ze začátku nebylo u pódia moc lidí, ale postupem večera se areál pomalu plnil, takže na Turbo, kteří vystupovali kolem deváté, už bylo plno. Návštěvníci chodili převážně v holinkách, protože se odpoledne přes Český ráj přehnal pěkný liják. Nicméně, v podvečer už bylo hezky, sem tam sice nějaká kaluž, ale to fanouškům vůbec nevadilo a vesele se dostávali do festivalové nálady. Dvě jména, která mě na čtvrteční večer přilákala nejvíce, byla Kamil Střihavka a No Name. A nutno podotknout, že ani jedno nezklamalo. Kamil Střihavka společně s Leaders hráli pecky, jako Když se snáší déšť nebo Kowboy z Teplic a nezapomněli ani na nejznámější píseň, což je bezesporu Země vzdálená. „Bezejmenní“ kluci ze Slovenska sice zvučili přes půl hodiny, protože je zlobila technika, ale dlouhé čekání publiku vynahradili strhujícím vystoupením, které bylo nejen skvělé hudebně, ale i pohybově. Frontman kapely Igor Timko je znám svými kreacemi a i zde předvedl skvělou „taneční“ show. Čtvrteční program potom uzavíral Aleš Brichta se svojí kapelou.
Jelikož pro mě páteční program nebyl až tak zajímavý, sledovala jsem hlavně dění mimo areál. Na tzv. hlavní štráse vyrostlo během pátku mnoho stanů, kde se dělo mnoho věcí. Byly zde stánky se suvenýry především rockového zaměření, kde jste si mohli zakoupit vše od bot po kožené náramky. Samozřejmě zde bylo i plno stánků s jídlem a pitím. Podávala se oblíbená česnečka, klobásy, čínské nudle, halušky a spousta jiných festivalových pochoutek. Co se pití týká, samozřejmě vítězilo pivo, ale mohli jste si vybírat i z šesti druhů mojita, nebo si dát jednoduché a dobré cuba libre. Stánek, který byl asi nejvíce obklopen lidmi, byl ten, kde jste si mohli nechat potetovat tělo, a to nejen na pár dní. Zde šlo o opravdové tetování. Při pohledu na útrpný výraz jednoho z odvážlivců jsem byla ráda, že svou „kérku“ už pár let mám a raději jsem pokračovala do areálu. Tam byla taková ta festivalová klasika. Za zmínku ale určitě stojí stánek Jacka Danielse, který byl opravdu stylový. Celý dřevěný s barem stylizovaným jako stage – a nejen to. Byl zde i originální fotbálek, houpací křesílka, dřevěné sudy a samozřejmě dobré pití. Přiznám se, že mě opravdu nadchl.
Nejvíc jsem se těšila na sobotu. Program byl plný mých oblíbenců. Už ve dvě hodiny přišel na hlavní scénu Tomáš Klus společně s Jirkou Kučerovským. Tomáš je známý tím, že je každé jeho vystoupení jedinečné, protkané velmi vtipnými a trefnými improvizacemi. Díky tomu, že je zároveň i herec, tak jeho kontakt s publikem je opravdu ukázkový. Hodinový koncert, během kterého si umělec v zápalu výkonu trochu naštípl kytaru, utekl jako voda a nezbývalo, než se s tímto sympatickým písničkářem rozloučit. Loučil se opravdu stylově, a to písničkou, kterou vždy věnuje svému vzoru, kterým je Karel Kryl – Malčik. Další zajímavou formací, která ve slunečném odpoledni vystupovala, byla kapela Nightwork. Kluci předvedli, že se nebojí vůbec ničeho. Například předcvičovali aerobic nebo zpěvák Vojta Dyk zpíval árie. Hit Globální oteplování s nimi zpívalo celé publikum, stejně jako Máju nebo nejnovější písničku Slunce v duši. Celý den jsem se pohybovala mezi hlavní Oresi scénou a AP Auto scénou. Poslechla jsem si Michala Hrůzu, Ewu Farnou nebo Annu K., která i přes vážné onemocnění přijela a vystřihla úžasný koncert. Bylo sice vidět, jak jí každá píseň zmáhá, ale zároveň jak jí vystupování před lidmi psychicky pomáhá..
Protože mi ho maminka pouštěla od útlého dětství, zašla jsem i na koncert Mira Žbirky. Ten pro mě, společně s Tomášem Klusem, byl naprostou špičkou sobotního dne. I když je Mekymu už víc než padesát, vždy mi na jeho koncertech naskakuje husí kůže. Jeho hlasový fond by mu mohl leckterý mladý zpěvák závidět. Když zpíval Baladu o pol’ných vtákoch, tajil se dech. Dokonce měl s sebou i malé překvapení v podobě zpěvačky Marthy, která si s ním zazpívala duet Čo bolí, to prebolí. Areálem pulsovala ta pravá festivalová nálada, sluníčko už pomalu zapadalo za okolní kopce a lidé se připravovali na vrchol tohoto dne, koncert kapely Kabát. Před nimi ale ještě vystupovali MIG 21. Jirka Macháček se zase obnažoval, lezl po konstrukci a vždy, když do davu zakřičel „I love you“, ozvalo se hromové „Fuck you!!“, jak si umělec přál. Prostě svérázné vystoupení se vším všudy, jak jsme od „migů“ zvyklí. Úderem půl desáté začala opravdu „pekelná show“ kapely Kabát. Naprosto vyčerpávající výkon podali všichni členové a většina lidí s nimi odzpívala celý set, který zahráli. O závěr tohoto večera se postaral zpěvák Petr Kolář, který si nějak neuvědomil, že už by měl po hodince končit a i když mu to pořadatelé přišli říct, snažil se koncert natáhnout, jak to jen šlo. Sobotní večer překvapil hodně znatelným ochlazením. Kdo měl bosé nohy v sandálech jako já, asi celkem trpěl, nicméně stačilo zajít k maloskalským hasičům na svařené vínko a rázem bylo člověku tepleji.
Neděli tradičně zahajovala Dívčí válka a celkové tempo tohoto dne bylo o mnoho poklidnější, než v pátek a v sobotu. I já jsem se uchýlila ke klidnějšímu programu, a tak jsem navštívila pouze tři koncerty a zbytek času korzovala mezi stánky se suvenýry a jídlem. První bylo vystoupení Xindla X. Velmi osobité a příjemné vystupování tohoto zpěváka bylo to pravé pro nedělní slunečné odpoledne. Pohodově naladěné publikum s ním zpívalo jak Dysgrafika, tak i novou písničku, kterou nazpíval se zpěvačkou Olgou Lounovou, Láska v housce. I tento den se počasí vyvedlo, bylo opravdu hodně velké teplo, a protože už byl poslední den, lidé byli velmi unavení. A tak se každý pomalu přesouval, kam zrovna chtěl, žádné rychlé přesuny jako předcházející dny. Další zpěvák, kterého jsem si chtěla poslechnout, byl Marek Ztracený. Jeho vystoupení bylo v tzv. Wigwam stage, což byla scéna ve stanu, kde bylo o poznání chladněji než venku na sluníčku. Marek předvedl takový výkon, který ani nenadchnul ani neurazil. Pomalu jsem se tedy přesunula na, pro mě závěrečný koncert tohoto festivalu, a tím bylo vystoupení kapely Mandrage. Do kluků celé vystoupení pálilo slunce o stošest, takže mají můj hluboký obdiv, protože tempo a nasazení bylo opravdu strhující. Publikum si zatančilo na písničky, jako jsou: Hledá se žena, Už mě víckrát neuvidíš nebo Punk rock song. Že se ničeho nebojí, dokázali předposlední punk rockovou cover verzí písničky Pretty women.
Taková tedy byla moje Benátská noc. Každý jezdí na Malou Skálu z trochu jiného důvodu, někdo hlavně popít s kamarády, jiný vyloženě za hudbou, ale všichni dohromady jsme pak stejně na jedné vlně. První den jsou ještě všichni nerozkoukaní a pomalu se dostávají do festivalového života. V sobotu večer už jsou ale všichni plní dojmů a odvázaní, takže se nebojí zdvihnout ruce nad hlavu a vyloudit ze sebe nějaký ten taneční krok. Závěrečný den tohoto maratonu bývá velmi klidný, lidé jsou k sobě solidárnější a ohleduplnější než na začátku, každý už pomalu balí svých pár švestek, sbírá své unavené tělo a těší se domů na sprchu a teplou měkkou postel. I tak jsem si ale jistá, že se za rok, na devatenáctinách Benátské noci, sejdeme zas!
Zuzana Kolářová
Související články (celkem 52)
- VÝTEČNĚ! TAKY NĚCO PRO 50+
- ŽIVOT JAKO JEDEN VELKÝ ROCK’N’ROLL
- BENÁTSKÁ! 2017, FESTIVAL ZAČÍNÁ, VÝHERCI VOLNÝCH VSTUPENEK
- BENÁTSKÁ! POŘADATELÉ SE PŘIPRAVUJÍ NA JEJÍ ČTVRTSTOLETÍ
- SETKÁNÍ NA BENÁTSKÉ! TOM JONES I DAN BÁRTA SE POTKAJÍ S FANOUŠKY (VÝHERCI SOUTĚŽE TVA)
- BENÁTSKÁ! 2016 – NEJVĚTŠÍ HUDEBNÍ FESTIVAL V REGIONU. SOUTĚŽ O VSTUPENKY!
- OHLÉDNUTÍ ZA 23. ROČNÍKEM FESTIVALU BENÁTSKÁ
- JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH HUDEBNÍCH FESTIVALŮ V ČR – BENÁTSKÁ! – SE HLÁSÍ O SLOVO (SOUTĚŽ O VSTUPENKY)
- BENÁTSKÁ! 2014 JE MINULOSTÍ
- VZHŮRU NA BENÁTSKOU! VÍTĚZOVÉ DRUHÉHO KOLA SOUTĚŽE O VOLNÉ VSTUPENKY
- ZADARMO NA LETOŠNÍ BENÁTSKOU!? JE TU JEŠTĚ JEDNA ŠANCE!
- LEGENDÁRNÍ IVAN KRÁL SE CHYSTÁ NA BENÁTSKOU! SOUTĚŽ O VOLNÉ VSTUPENKY!
- ANI SKANDINÁVCI BENÁTSKOU NOC NEOCHLADILI, NIGHTWISH JI NAOPAK PŘIVEDLI DO VARU
- NA BENÁTSKOU NOC ZADARMO, LETOS NAPOSLEDY
- NA BENÁTSKOU NOC ZADARMO? POSLEDNÍ MOŽNOST!
- JE LIBO VOLNÉ VSTUPENKY NA BENÁTSKOU NOC?
- TŘI MAGICKÉ NOCI A DVA KONCERTY. MALÁ SKÁLA, SYCHROV, LIBEREC, VESEC U LIBERCE – SOUTĚŽ O VOLNÉ VSTUPENKY!
- MALÝ PRŮVODCE BENÁTSKOU NOCÍ 2012
- BENÁTSKÁ NOC 2012: TŘETÍ (POSLEDNÍ) KOLO SOUTĚŽE O VOLNÉ VSTUPENKY