BENÁTSKÁ NOC 2008 ANEB SUBJEKTIVNÍ PRŮVODCE FESTIVALEM

0

Jistě, objektivně lze napsat, že do Malé Skály letos přijelo přes 16 tisíc lidí, kteří zde prožili intenzivně tři dny svého života. Hudba zněla ze čtyř podií, vystoupilo na 130 kapel většinou rockového žánru. Poměrně malá obec v Českém ráji se proměnila na pulsující okresní město se stovkami aut a několika tisíci stany. I ti tradiční bezdomovci, patřící již ke koloritu, letos tábořili jako obvykle u Boučkova statku. Zvládnout takovou masu lidí ve věku od 1 do 80 let, to chce pořádnou dávku organizačních schopností. Nicméně: Kromě drobných incidentů, několika odtažených aut a asi tří vykradených stanů se sem lidé přijeli hlavně bavit. A v tom je hlavní smysl těchto letních, prázdninových akcí… Esoteriku tady nehledej.

Samozřejmě, Maloskaláci občas cedí nadávky skrz zuby, někteří z obce na pár dnů zmizí. Jsou ale i tací, kteří před svůj dům vystrčí stůl, zapálí plynové hořáky a pečou a smaží. Ono, nasytit takovou masu lidí, to je kumšt a centrum obce i část samotného areálu festivalu se každoročně promění v jednu velkou jídelnu. Služby toho druhu tady fungují bezvadně, výběr je široký, i vegetarián něco sežene. Jaký rozdíl od turisticky vyhledávané Zlaté stezky Českého ráje…

Letos poprvé pořadatelé vykupovali kelímky od piva za korunu. Je ale fakt, že večer se jich stejně většina válela po zemi. Kdo ale viděl areál ve dvě v noci a potom ráno kolem deváté, viděl dvě různá místa. Bohužel perfektně uklizené prostory lidi během dne zaplní nepopsatelným svinčíkem. Co dělat, některé našince nepředěláš, tady asi pomůže jen trpělivost a pravidelný úklid…

A atmosféra obecně? Když vidíte vedle sebe pod pódiem zpívat patnáctileté kluky, dvacetileté holky a šedesátiletého mladíka, co víc si přát. Škoda, že ta pospolitost většinou za branami festivalu končí…

Je to různé, někdo si sem chodí užívat, teenageři zajedou pro první zkušenosti všeho druhu, jiní přijdou z nedostatku jiné nabídky, ale věřím, že většina lidí na Malou Skálu jezdí hlavně za muzikou. To je i můj případ. A že u toho ještě fotografuji, to jen proto, že prostě nemohu jinak. Fotografování je pro mě natolik přirozené, jako řízení auta nebo klapání do počítače. Prožít pár prázdninových dnů na Benátské noci, to je pro člověka, který muziku vcelku podrobně sleduje nějakých třicet let, jako živá voda. Samozřejmě, že si každý vybírá, co ho zajímá, co si chce připomenout nebo osvěžit, či omrknout novinky. A tak je to i se mnou. Zajímá-li vás to, pojďte se vydat na malou procházku. Jestli vám k něčemu bude, nevím, mně ale rekapitulace určitě poslouží k utřídění myšlenek a za čas také vzpomínek.

n200807282050_rep_214_08_benatska

n200807282050_rep_215_08_benatska

n200807282051_rep_216_08_benatska

 

Pátek 25. července

Ewa Farna. Jistě víte, o kom je řeč. Mladičká dívenka. V zákulisí skoro nepostřehnutelná, nesmírně přívětivá a vstřícná. Trocha nejistoty ještě zůstala i na podiu, některá gesta trochu přeháněla a přitom se po očku dívala, jak to působí na diváky. Ale muzika výborná, hlas příjemný, kapela šlapala. Mám obavu, že Aneta Langerová a spol. budou mít možná za čas co dohánět. Nebo ne?

Arakain. Hm. Dobrý, pro fotografa fotogenický, ale když tuhle kapelu sleduji pár let, je to hodně stejné. Stejně dobré, ale stále to není na hvězdu večera v hlavním čase. Ale o to těm klukům asi sotva jde…

n200807282051_rep_217_08_benatska

n200807282051_rep_218_08_benatska

n200807282052_rep_219_08_benatska

n200807282052_rep_220_08_benatska

n200807282052_rep_221_08_benatska

n200807282053_rep_222_08_benatska

n200807282053_rep_223_08_benatska

n200807282053_rep_224_08_benatska

n200807282054_rep_225_08_benatska

Martina Jandová žije v Německu. Je dcerou slavného tatínka, tak možná i proto. U našich sousedů si vybudovala slušné renomé. Die Happy se dá poslouchat. Když na Malé Skále dělala Martina a spol. předskokana legendárním Scorpions, přijel se na ní podívat její otec. Bylo příjemné sledovat, jak z dcery nespustil oči a pohupoval se v rytmu…

Jaroslav Uhlíř. Přiznávám, že když jsem ho viděl přijíždět do zákulisí, říkal jsem si, co blbne, aby ho nevypískali. To byl tedy, přátelé, omyl. Na hlavní scéně zněl tvrdý rock a tady se zpívaly písničky z pohádek a filmů od Vrchního prchni, přes Tři veterány po Vratné lahve. A když jsem potom viděl mladého kluka v odrbané bundě a řetězem na krku, jak společně zpívá s vedle stojícím padesátníkem písničku pro děti v mateřince: Krávy, krávy, jaký máte hlas… no to bylo na zamáčknutí slzy. Když někdo umí, tak prostě umí. Bez světel a pyrotechnických efektů, postarší chlapík za elektrickým pianem sám na pódiu, před ním stovky lidí… A byli jeho! Pro mě jeden z vrcholů letošní Benátské.

n200807282054_rep_226_08_benatska

n200807282054_rep_227_08_benatska

n200807282055_rep_228_08_benatska

Doga. Hm. Když jsem je před lety viděl poprvé, hodně mě dostal ten tah na branku kytaristy a zpěváka v jedné osobě. Letos si dokonce zahrál na vězně za mřížemi než se proměnil v popudlivého chlapíka, který rtuťovitě lítá, hraje a neustále komunikuje s diváky. Doga nezklame, je to standard jako Arakain. Obě kapely patří na každou dobrou rockovou přehlídku.

Walda Gang. Když před dvěma lety kamarád mého fotografického kamaráda Romana vykládal, že chystají něco, co bude lidi bavit, že tam budou tančit pupkáči a budou se hrát písničky od táboráků v rockovém podání, a že našli dvojníka Waldemara Matušky, jen jsme se smáli. Vloni Walda Gang hrál na Benátské poprvé. A byl to šok. Hospodský rock toho nehrubšího zrna. Letos dokonce před podiem plály ohně a létaly dělbuchy. Není divu, že o tuhle kapelu se perou pořadatelé pivních slavností, neurazí a vždycky strhnou… nejlíp vidět a slyšet na vlastní uši a oči.

Waltari. Jen mírně zasvěcen jsem sledoval podmanivého zpěváka a vnímal muziku. Letos byla Benátská jako vždy hlavně česká, ale i trochu britská, trochu finská a hodně slovenská. „Od finských Waltari si seženu cédéčko, myslím, že je co poslouchat,“ říkal jsem si, když jsem uháněl areálem na hlavní scénu fotit své oblíbence – Divokýho Billa. „Jak ti to šlape, jak ti to šlape, chlape…“ (Svatá pravda). Ano, na český bigbít bez obezliček slyším. Tahle kapela je pro mě nástupcem Mišíků, Prokopů i Hladíků (o to víc mě mrzí, že jsem letos nestihl vystoupení Ládi Mišíka a spol., to se fakt nedalo…).

n200807282055_rep_229_08_benatska

n200807282056_rep_230_08_benatska

n200807282056_rep_231_08_benatska

A po Billovi přišli Lordi. A já byl prakticky nepřipraven. Že vystupují v oblečcích někde mezi Pánem prstenů a Hvězdnými válkami, to jsem věděl. Když jsem ale na ně v zákulisí narazil poprvé, být to na samotě v lese, tak odhazuji foťáky a prchám. Fakt povedený příšery. Fuj tajbl! Bylo to až směšné, jak ale byli všichni nesmírně milí, na autogramiádě se podepisovali holkám na břicha, ochotně pózovali… Na pódiu už mě tolik nedostali, fotky jsou sice efektní, ale vyjmenuji tak pět kapel, které metal hrají stejně dobře a slavní asi nikdy nebudou. Lordi, to je super nápad ve správnou chvíli. Jak je vidět, ještě pořád nápad s trochou štěstí stačí. A pak že je jen všude korupce a zavřená vrátka na petlici…

Páteční noc pro mě na Malé Skále končila vystoupením turnovských Debillheads. Jako patriot jsem pyšný. Kluci už dávno vystoupili z regionu Českého ráje, nabitý prostor před pódiem a skvělá atmosféra. Na Debily už dávno jezdí lidi z daleka (pro pořádek: v pátek na vedlejší scéně hráli také turnovští Nothingam a týž den od 14 hodin Outcry).

Sobota 26. července

Dal jsem si pauzu a směr Malá Skála nabral až v podvečer. Vstřebat spoustu kapel hrajících po poledni, to už je opravdu nad mé síly a časové možnosti, možná je to škoda, člověk má objevovat, tak omluva všem najednou…

n200807282057_rep_232_08_benatska

n200807282057_rep_233_08_benatska

n200807282058_rep_234_08_benatska

Ondřej Hejma a Žlutý pes. Je příjemné tohohle chlapíka vidět a slyšet. Vždy si vzpomenu na jednu Folkovou noc na Frýdštejně před lety, to když byla „Sametová“ novinkou…

Byl jsem se podívat i na synovi známého otce. Na „Uvolněte se, prosím“, se dívám pravidelně, muziku Davida Krause jsem ale ještě nezkousl (chystám se ale na to). Synové známých otců to ale mají těžší než my ostatní…

Meky Žbirka. Má srdeční záležitost. Písničky z jeho prvního alba mám rád dodnes. Jsem pyšný na to, že náš rodinný přítel Honza Kořínek, který šéfuje Mekyho kapele (a začíná vypadat jako Ježíš na kříži), Mistra přesvědčil, aby zase hráli „Mám čierny deň…“ Přiznávám ale, že když Žbirka v sobotu spustil hitovku z Růžové zahrady, raděj jsem se vydal jinam. Svoji ikonu si ráčím v mysli uchovati neposkvrněnou.

n200807282058_rep_235_08_benatska

n200807282058_rep_236_08_benatska

n200807282059_rep_237_08_benatska

n200807282059_rep_238_08_benatska

n200807282059_rep_239_08_benatska

n200807282100_rep_240_08_benatska

Ivan Hlas je příjemné připomenutí hanspaulské scény, když jsem v Praze chodil pravidelně na Bluesberry a Krausberry. Fanánek Hagen a Synové výčepu? Ano, Tři sestry mohu. Vzpomínám na jejich památný koncert v Ohrazenicích na Pyrámu před víc než deseti lety. Pořídili jsme tehdy „pirátskou“ nahrávku, dodnes ji někde mám na kazetě. Vážím si Fanánka, jak se čelem postavil k smrti Františka Sahuly. Koncert v nové sestavě to byl prý na Benátské vůbec první. Však mě také jejich manažer požádal, jestli bych nepořídil nějaké foto. Bohužel na to hlavní, skupinové na podiu, nedošlo. Fanánek během produkce postupně vypil dvě lahve Fernetu a nějak si nedal říct… Však byl také asi hodinu nato kouzelný při autogramiádě, když se zásadně podepisoval jen na ženská ňadra…

n200807282100_rep_241_08_benatska

n200807282101_rep_242_08_benatska

n200807282101_rep_243_08_benatska

Mig21 se zpěvákem a skvělým hercem Jirkou Macháčkem. Ten se nezaviněně ocitl v nezáviděníhodné roli. Po tragické smrti bubeníka skupiny Chinaski kapela zrušila všechna nasmlouvaná vystoupení, tedy i to, které mělo přijít právě po Migu. Macháček a spol. svoji roli ale uhráli noblesně, když by přišlo na to, ani by možná ten večer z podia neodešli. Kdo jste nějakou dobu Mig21 neviděli a neslyšeli, zajděte, super!

n200807282101_rep_244_08_benatska

n200807282102_rep_245_08_benatska

n200807282102_rep_246_08_benatska


Potom ještě na skok na Petra
Muka (je stále takový smutný…, no jiné už to asi nebude). A potom už jsem se dočkal. Kde bych si před skoro třiceti lety mohl myslet, že ty skvělý holky z Girschool, které vyřvávaly z kotoučáku B51 na našem středoškolském internátě někdy uvidím živě. Těšil jsem se, obavy ale byly značné. Vloni jsem totiž zažil velké zklamání z odvaru kdys skvělé Suzi Quatro. Druhé zklamání v řadě, to by bylo neštěstí. S Girschool to ale dopadlo dobře. Už jen přípravy na vystoupení. To k bicím přišla postarší, hodně korpulentní dáma. Dát ji na hlavu šátek a opásat květovanou zástěrou, mohla by v Česku na trhu prodávat přebytky ze zahrádky. Co ale za chvíli tahle ženština za bicími předvedla, to bylo strhující. Ano, Girschool jsou už postarší dámy, ale daly rychle zapomenout na loňský koncert své vrstevnice. Dokázaly si zachovat vše, co znám ze starých desek. Vrátil jsem se s nimi do báječných středoškolských let. Už jsem ani nedoufal, dík!

n200807282102_rep_247_08_benatska

n200807282103_rep_248_08_benatska

n200807282103_rep_249_08_benatska

n200807282103_rep_250_08_benatska

n200807282104_rep_251_08_benatska

n200807282104_rep_252_08_benatska

A ze střední školy zase do reality. Přiznávám, že popík moc nemusím, tak jsem se na hlavní hvězdu sobotního večera ani moc netěšil. Kim Wilde je ale přece jen jméno, a když ji můžete vidět z pár metrů… Pěkné, i nějakou tu melodii znám z rádia. A fotka jak drží ohnivou kouli, se taky docela povedla…

n200807282105_rep_253_08_benatskaŠkwor. Jo. V sobotní noci dokázali mistrně zužitkovat velkoplošnou projekci, šlapající, hodně tvrdá kapela si zaslouží příště hlavní scénu v dobrém čase!

Neděle 27. července

„Kdo tě líbá, když né já… Mám v kapse jeden frank…“ Spousta lidí možná chtěla z Malé Skály zmizet už v neděli ráno, ale zůstali. Vidět a slyšet Olympic naživo, to stojí za to. A ještě před tím Vypsaná fixa, která se z odpoledních časů, jak stoupá její obliba, posouvá na hlavní scénu do podvečera a taky dvě slovenské perly: Horkýže Slíže a No Name. K oběma mám vřelý vztah, muzika, choreografie vystoupení, nahodile nenahodilé efekty, radost z hudby a radost z odezvy diváků. A jak dokáže publikum strhnout zpěvák No Name, to je vidět na fotografickém tryptichu, ale ještě lepší je to v reálu. Zážitek. Jo, a v neděli jsem ještě fotil Vildu Čoka. Neviděl jsem ho už nějakou dobu, jestli to ale bylo ještě o muzice nebo o vizuální show, to vám tedy nepovím. Fotilo se to ale báječně, a to prý Vilda ještě před koncem skočil z podia do publika…

n200807282105_rep_254_08_benatskaPane Suchý, já vám už čtyřicet let píšu dopis a ještě jsem ho nedopsal. Chtěl jsem vám poděkovat za to, jak mě vaše písničky tahaly z bryndy, jak mi stále dělají dobrou náladu. Nemohl byste mi dát kus papíru, já bych se jen podepsal a potřásl vám pravicí?“ „Jo, pane, podepisovat se nemusíte, potřeseme si pravicí a podíváme se dlouze do vočí, tam to bude napsaný.“ Tak tahle dojemná scénka se odehrála při autogramiádě dalšího nedělního vystupujícího, legendárního Jiřího Suchého. A ten návštěvník? Inu, široké je spektrum lidí, co na Benátskou přicházejí…

n200807282105_rep_255_08_benatska

n200807282106_rep_256_08_benatska

n200807282106_rep_257_08_benatska

n200807282106_rep_258_08_benatska

n200807282107_rep_259_08_benatska

n200807282107_rep_260_08_benatska

n200807282107_rep_261_08_benatska

n200807282108_rep_262_08_benatska

n200807282108_rep_263_08_benatska

Pan profesor a jeho žáci. „Dobrý podvečer Malá Skálo, zahrajeme vám něco z nových písniček, něco z 90. let, něco z 80. let, něco ze 70. let a taky ze 60. let. Furt jsme ještě tady!“ Tak uvedl vystoupení Olympicu Petr Janda. A stalo se, jak řekl. Příjemný závěr. Příště prosím, pane Mikez, ve stejném duchu Katapulty!

n200807282108_rep_264_08_benatska

n200807282109_rep_265_08_benatska

n200807282109_rep_266_08_benatska

Co by to bylo za festival bez diváků. Chodil jsem mezi nimi, povídal si a fotil. Na fotky se podívejte už bez komentáře. Snad jsem vás jím moc neunavil, ale prostě jsem musel tu vstřebanou energii nějak vydat…

n200807282109_rep_267_08_benatska

n200807282110_rep_268_08_benatska

n200807282110_rep_269_08_benatska

n200807282110_rep_270_08_benatska

n200807282111_rep_271_08_benatska

n200807282111_rep_272_08_benatska

n200807282113_rep_273_08_benatska

n200807282113_rep_274_08_benatska

n200807282113_rep_275_08_benatska

n200807282114_rep_276_08_benatska

n200807282114_rep_277_08_benatska

n200807282114_rep_278_08_benatska

Snímek na úplný závěr. Konferenciér hlavní scény Jiří Pomeje a tvůrce a hlavní organizátor festivalu Pavel Mikez se svými dětmi. Prý jim Benátskou pomalu předává…

200807282115_rep_279_08_benatska

Související články (celkem 52)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.