Letos uplynulo patnáct let od smrti známého turnovského fotografa Jaroslava Hajflera. Řemeslu se Hajfler učil ještě u soukromníka, v Lochmanově ateliéru v Turnově a později, chtěl-li po roce 1948 ve své práci pokračovat jako člen nového lidového družstva Fotografia, musel ještě absolvovat školu v Hradci Králové. V turnovské provozovně „mezi mosty“, Leninově, dnes Palackého ulici, pak denně vytvářel dokumentární, portrétní i skupinové fotografe, podobizny svatebčanů, novorozeňat, jubilantů i třídy absolventů turnovských škol. Vedle toho byl ale také vnímavým dokumentaristou veškerého života kolem sebe. Fotografoval zdejší krajinu, díky své intuici zachytil nejen mnoho zajímavých objektů a scenérií ve městě a jeho okolí, které časem navždy zmizely například kvůli překotné výstavbě továren a panelových sídlišť.
Zachytil i osobnosti regionu, lidi, kteří se proslavili například v malířství, literatuře, sochařství, muzice, ale i sportu. Snad nejznámější se stala jeho fotografie diskaře Ludvíka Daňka, kterému se na turnovském stadionu podařilo v roce 1964 vytvořit nový světový rekord. Ta rázem obletěla celý svět, protože nikoho jiného nenapadlo, že právě tady k tak významné události dojde.
Přesto vše si troufám říci, že Jaroslav Hajfler zůstal skromný. Nejdříve jsem jej poznal při mých prvních amatérských fotografických začátcích, mnohem více pak při mém působení v tehdejším týdeníku Rozvoj. Společně jsme se tak setkávali na řadě výročních městských i okresních konferencí, z nichž si tehdejší soudruzi přáli dokumentaci. Hajfler, chtěl-li nadále provozovat své řemeslo, nemohl odmítnout. Často mi při těchto příležitostech poradil v technických záležitostech i volbě záběrů, několikrát se přede mnou dokonce ani netajil ze své „radosti“ z „neodmítnutelné“ zakázky, snad jen proto, že znal mé rodiče a mně z nějakého důvodu důvěřoval.
Jeho archiv byl za desítky let doslova obrovský, avšak naprosto přehledně uspořádaný. Ten jsem obdivoval až mnohem později, když jsme po roce 1996 začali v tehdejších Denících Bohemia (Krkonošských novinách) pravidelně vydávat stránku Spolku rodáků a přátel Turnova. Jarka, nejen jako zakladatel rodáckého spolku, ale také pamětník a dokumentarista mnoha událostí, nám poskytl nespočet snímků ze starého Turnova. Často se stávalo, že jsme třeba získali zajímavý písemný materiál o nějaké významné události a Jarka nám během necelého dne k ní přinesl potřebný snímek. Také dokázal neuvěřitelně dlouho a trpělivě naslouchat dohadování některých členů výboru či redakční skupiny, až pak zavrtěl hlavou. „Kdepak, hoši, takhle to nebylo,“ začínal obvykle svoji připomínku. A pak, jako bych jej slyšel dnes, vysypal množství vzpomínek a argumentů, které do sebe naprosto zapadaly. I ti nejzarytější diskutéři pak pod jejich tíhou obvykle kapitulovali. Bohužel, jak to bývá u fotografů, často se nedochová mnoho jejich portrétů, protože oni vždy stojí na druhé straně objektivu svého aparátu. K velké smůle se navíc po Hajflerově náhlém odchodu nepodařilo před zkázou zachránit ani jeho mnohaletý archiv. Takže rodině i rodáckému spolku na něj zůstala jen řada vzpomínek. Naštěstí trvalých a moc pěkných.
Za Spolek rodáků a přátel Turnova Otakar Grund, press.grund@tiscali.cz
ŘÁDKY Z PROJEKTU ČEŠI ČESKÉHO RÁJE
Jaroslav Hajfler (*1924) se narodil v Hubálově v tehdejším mnichovohradišťském okrese. V pěti letech se s rodiči přestěhoval do nedaleké Doubravy a odtud v roce 1936 do Turnova. V roce 1938 se stal učedníkem u zdejšího mistra-fotografa v dnešní ul. 5. května. „Můj otec byl za první války fotografem u letectva,“ vzpomíná. „Fotografování si přinesl i do civilu, a tak jsem už od útlého věku zažil onu magickou éru plynových fotopapírů, skleněných negativů, kopírování za svitu petrolejových lamp. Pořád mám před očima, jak nad tatínkovou miskou s vývojkou říkám: tak už obrázku vylez, vylez…“
Za léta strávená s fotoaparátem Jaroslav Hajfler nashromáždil rozsáhlý archiv. Jsou v něm záběry, které by měl potíže určit i leckterý pamětník a znalec Českého ráje. Bylo na nich vše. Úplná dokumentace výstavby nových mostů přes Jizeru, bourání Feštrova pivovaru v centru města, jakož i stavba nového sídliště na Výšince nebo silničního průtahu městem nebo toulky Českým rájem. „Celý život jsem prožil s fotoaparátem na krku,“ říkal, „nebral jsem to jako zaměstnání. Asi bych těžko mohl být něčím jiným. Pořád mám to mrazení v zádech, když se ve vývojce začínají zjevovat první kontury nového obrázku,“ dodává fotograf, který, když v roce 1968 zažil vstup spojeneckých armád do Československa na dovolené v Jugoslávii, byl jedním z prvních, který se s rodinou vrátil zpátky domů. „Víte, já kdybych alespoň jednou za týden neviděl Trosky, asi bych se zbláznil,“ dodává. (Zaznamenáno v rámci projektu v únoru 1997.)
Dovětek: Při našich četných rozhovorech jsme se oba s chutí probírali jeho precizně uspořádaným archivem. Přál si, aby i po jeho odchodu dál sloužil veřejnosti. Odešel uprostřed práce, ještě „ten“ den dopoledne jsme spolu fotografovali, večer potom přišla ona zpráva z nejsmutnějších. Škoda, že ani za 15 let, které uplynuly od jeho skonu, nebylo naplněno jeho přání, aby jeho archiv žil dál. Pro badatele a historiky mohl být bezednou studnicí faktů, námětů a inspirace.
Pavel Charousek
Související články (celkem 33)
- ZA VÁCLAVEM ŠOLCEM: O PRÁVNÍKOVI, KTERÝ JEZDIL LÉTA S NÁKLAĎÁKEM…
- ZA VÁCLAVEM FEŠTREM
- VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA!
- NEJSEM NA MALOVÁNÍ EXISTENČNĚ ZÁVISLÝ, A PROTO V TOMTO SMĚRU SVOBODNÝ, ŘÍKÁ VÁCLAV ŽATEČKA
- VÁNOČNÍ PŘEMÍTÁNÍ O ODCHODECH A ZAVŘENÝCH DVEŘÍCH
- ODEŠEL BUKOVINSKÝ PÁBITEL
- ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC
- DANA A VÁCLAV FEŠTROVI
- POKUD JSOU V TÉTO ZEMI KOMUNISTÉ LEGÁLNĚ, TAK JÁ JSEM TADY ILEGÁLNĚ, ŘÍKÁ SERGEJ SOLOVJEV
- PAN HOROLEZEC
- „PRVNÍ REPUBLIKA A VLASTNĚ I MONARCHIE NÁM DALY DOBRÝ ZÁKLAD,“ ŘÍKÁ DALIBOR CIDLINSKÝ
- PROCESTUJEŠ PŮL SVĚTA A PAK MUSÍŠ KONSTATOVAT: MÁME SE V ČESKU DOBŘE. HODNĚ DOBŘE, ŘÍKÁ IVETA HOLBOVÁ MELÍŠKOVÁ
- HOROLEZECTVÍ JE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE
- „ZÁKLADEM VŠEHO TVŮRČÍHO DĚNÍ JE DOBŘE ZVLÁDNUTÉ ŘEMESLO,“ ŘÍKAL JIŘÍ NOVÁK…
- S MÍLOU HOLASEM O ŽIVOTĚ, PSECH, DIVADLE A MLADÝCH LIDECH
- OBČAN ZAJÍC
- O LIDECH, KTEŘÍ SPJALI SVŮJ ŽIVOT S JEDINOU KULTURNÍ PAMÁTKOU
- IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI
- Z DARŮ NEJVĚTŠÍHO POLISTOPADOVÉHO ČESKÉHO MECENÁŠE BUDE TURNOV ŽÍT DALŠÍ DESÍTKY LET