VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA!

0

Letos uplynulo patnáct let od smrti známého turnovského fotografa Jaroslava Hajflera. Řemeslu se Hajfler učil ještě u soukromníka, v Lochmanově ateliéru v Turnově a později, chtěl-li po roce 1948 ve své práci pokračovat jako člen nového lidového družstva Fotografia, musel ještě absolvovat školu v Hradci Králové. V turnovské provozovně „mezi mosty“, Leninově, dnes Palackého ulici, pak denně vytvářel dokumentární, portrétní i skupinové fotografe, podobizny svatebčanů, novorozeňat, jubilantů i třídy absolventů turnovských škol. Vedle toho byl ale také vnímavým dokumentaristou veškerého života kolem sebe. Fotografoval zdejší krajinu, díky své intuici zachytil nejen mnoho zajímavých objektů a scenérií ve městě a jeho okolí, které časem navždy zmizely například kvůli překotné výstavbě továren a panelových sídlišť.

Zachytil i osobnosti regionu, lidi, kteří se proslavili například v malířství, literatuře, sochařství, muzice, ale i sportu. Snad nejznámější se stala jeho fotografie diskaře Ludvíka Daňka, kterému se na turnovském stadionu podařilo v roce 1964 vytvořit nový světový rekord. Ta rázem obletěla celý svět, protože nikoho jiného nenapadlo, že právě tady k tak významné události dojde.

Přesto vše si troufám říci, že Jaroslav Hajfler zůstal skromný. Nejdříve jsem jej poznal při mých prvních amatérských fotografických začátcích, mnohem více pak při mém působení v tehdejším týdeníku Rozvoj. Společně jsme se tak setkávali na řadě výročních městských i okresních konferencí, z nichž si tehdejší soudruzi přáli dokumentaci. Hajfler, chtěl-li nadále provozovat své řemeslo, nemohl odmítnout. Často mi při těchto příležitostech poradil v technických záležitostech i volbě záběrů, několikrát se přede mnou dokonce ani netajil ze své „radosti“ z „neodmítnutelné“ zakázky, snad jen proto, že znal mé rodiče a mně z nějakého důvodu důvěřoval.

Jeho archiv byl za desítky let doslova obrovský, avšak naprosto přehledně uspořádaný. Ten jsem obdivoval až mnohem později, když jsme po roce 1996 začali v tehdejších Denících Bohemia (Krkonošských novinách) pravidelně vydávat stránku Spolku rodáků a přátel Turnova. Jarka, nejen jako zakladatel rodáckého spolku, ale také pamětník a dokumentarista mnoha událostí, nám poskytl nespočet snímků ze starého Turnova. Často se stávalo, že jsme třeba získali zajímavý písemný materiál o nějaké významné události a Jarka nám během necelého dne k ní přinesl potřebný snímek. Také dokázal neuvěřitelně dlouho a trpělivě naslouchat dohadování některých členů výboru či redakční skupiny, až pak zavrtěl hlavou. „Kdepak, hoši, takhle to nebylo,“ začínal obvykle svoji připomínku. A pak, jako bych jej slyšel dnes, vysypal množství vzpomínek a argumentů, které do sebe naprosto zapadaly. I ti nejzarytější diskutéři pak pod jejich tíhou obvykle kapitulovali. Bohužel, jak to bývá u fotografů, často se nedochová mnoho jejich portrétů, protože oni vždy stojí na druhé straně objektivu svého aparátu. K velké smůle se navíc po Hajflerově náhlém odchodu nepodařilo před zkázou zachránit ani jeho mnohaletý archiv. Takže rodině i rodáckému spolku na něj zůstala jen řada vzpomínek. Naštěstí trvalých a moc pěkných.
Za Spolek rodáků a přátel Turnova Otakar Grund, press.grund@tiscali.cz                       

ŘÁDKY Z PROJEKTU ČEŠI ČESKÉHO RÁJE
n201509291656_ces_hajfler02Jaroslav Hajfler (*1924) se narodil v Hubálově v tehdejším mnichovohradišťském okrese. V pěti letech se s rodiči přestěhoval do nedaleké Doubravy a odtud v roce 1936 do Turnova. V roce 1938 se stal učedníkem u zdejšího mistra-fotografa v dnešní ul. 5. května. „Můj otec byl za první války fotografem u letectva,“ vzpomíná.  „Fotografování si přinesl i do civilu, a tak jsem už od útlého věku zažil onu magickou éru plynových fotopapírů, skleněných negativů, kopírování za svitu petrolejových lamp. Pořád mám před očima, jak nad tatínkovou miskou s vývojkou říkám: tak už obrázku vylez, vylez…“
Za léta strávená s fotoaparátem Jaroslav Hajfler nashromáždil rozsáhlý archiv. Jsou v něm záběry, které by měl potíže určit i leckterý pamětník a znalec Českého ráje. Bylo na nich vše. Úplná dokumentace výstavby nových mostů přes Jizeru, bourání Feštrova pivovaru v centru města, jakož i stavba nového sídliště na Výšince nebo silničního průtahu městem nebo toulky Českým rájem. „Celý život jsem prožil s fotoaparátem na krku,“ říkal, „nebral jsem to jako zaměstnání. Asi bych těžko mohl být něčím jiným. Pořád mám to mrazení v zádech, když se ve vývojce začínají zjevovat první kontury nového obrázku,“ dodává fotograf, který, když v roce 1968 zažil vstup spojeneckých armád do Československa na dovolené v Jugoslávii, byl jedním z prvních, který se s rodinou vrátil  zpátky domů. „Víte, já kdybych alespoň jednou za týden neviděl Trosky, asi bych se zbláznil,“ dodává. (Zaznamenáno v rámci projektu v únoru 1997.)

Dovětek: Při našich četných rozhovorech jsme se oba s chutí probírali jeho precizně uspořádaným archivem. Přál si, aby i po jeho odchodu dál sloužil veřejnosti. Odešel uprostřed práce, ještě „ten“ den dopoledne jsme spolu fotografovali, večer potom přišla ona zpráva z nejsmutnějších. Škoda, že ani za 15 let, které uplynuly od jeho skonu, nebylo naplněno jeho přání, aby jeho archiv žil dál. Pro badatele a historiky mohl být bezednou studnicí faktů, námětů a inspirace.
Pavel Charousek

Související články (celkem 33)

Zobrazit další související články...
Sdílet

Autor článku

Comments are closed.

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.