Bohumír Haken (*1926), řečený Mirek nebo také skautsky Išuta, se narodil v Turnově. Jeho rodiče, kteří pocházeli z Jičínska, měli obchod ve Skálově ulici, kde dnes stojí velkoprodejna Achát. Absolvoval potravinářskou školu v Pardubicích a když v padesátých letech obchod jeho rodičů nastupující moc znárodnila, byl dán k dispozici pracovnímu úřadu. V rámci akce „70 tisíc pracovních sil do výroby“ se stal montážním dělníkem v Aeru Semily. Teprve v roce 1955 se mohl vrátit do odvětví, ve kterém vyrůstal a které ho od dětství lákalo, do obchodu. Začínal v železářství a postupem doby se stal vedoucím prodejny sportovních potřeb v Jablonci nad Nisou. V 70. letech byl vedoucím prodejny obuvi v Turnově.
* Pane Hakene, kde vzniklo vaše další křestní jméno Išuta?
„Samozřejmě, že v prvorepublikovém Skautu ve 30. letech. Tehdy jsem poznal opravdovou lásku k naší zemi, přírodě a k Českému ráji. V té době jsem byl přesvědčen, že Turnov je jediným městem na zemi a myslel jsem si, že žádná řeka se nemůže jmenovat jinak než Jizera. Trávili jsme hodně času v přírodě, tábořili v okolí, křížem krážem prochodili Hruboskalské skalní město. Všichni skauti tehdy také chodili do Sokola a ne jinak jsem na tom byl já.“
* V té době jste se seznámil s divadlem?„Kdepak, divadlo, ale loutkové, jsem hrál vášnivě od dětství pro celou ulici. Už můj dědeček, který pocházel z Kozojed na Jičínsku, byl velkým divadelníkem. Moji rodiče pro divadlo moc nebyli, a tak jsem v dědečkových šlépějích pokračoval já. Když jsem se v roce 1948 vrátil z vojny, začal jsem pravidelně docházet do turnovského ochotnického spolku Antonín Marek. Mezi tehdejší pány herce mě přivedl pozdější dlouholetý člen činohry divadla F. X. Šaldy v Liberci a můj velký kamarád Vojta Ron. Hereckou premiéru jsem si odbyl ve hře Mistr ostrého meče, kde jsem hrál katovského pacholka. Byla to má první a snad také poslední němá role. Po ní jsem si zahrál v mnoha inscenacích v souboru, který má v našem městě obrovskou tradici. Vzpomínám na pana režiséra Prádlera a Hubálka, na herce Fialu, Petrnouška, Berana, Josefa a Václava Chundelovy, Bohouška Kalinu, Mílu Holase nebo na paní Červenou, Sajícovou, Drašarovou a Neumanovou. To byly tehdejší turnovské herecké osobnosti.“
* S divadlem jste začal v době, která svobodě projevu příliš nepřála…
„To ano. Ale cenzoři seděli na úřadech a ne ve spolku. Tam se politika nikdy nepěstovala. Možná, že se určitým lidem mohlo zdát, že mezi ochotníky nemůže přijít jen tak někdo, nebyla to pravda. Byli jsme i v těch nejtěžších dobách otevření a když někdo přišel s čistým srdcem a nadšením pro divadlo, byly dveře otevřené. Jenomže hrát divadlo, byť ochotnicky, stojí hodně sil a času, a to se každému obětovat nechce. Za ta léta mám na svém kontě na padesát rolí. V době, kdy jsem bydlel v Železném Brodě, hrál jsem nějakou dobu i tam. A právě odtud mám jednu historku, která mi pomohla v soukromém životě. Hráli jsme tehdy Čapkova Loupežníka. V jedné scéně stojím na balkóně a pode mnou všichni, kteří mě pronásledují. Jeden z nich na mě volá: Ve jménu zákona! Já mu odpovídám: Já vám na zákony s..u. Po této replice následoval vždy velký aplaus. Tehdy byli lidé vděčni za každou drobnou narážku na panující režim a později mě tato replika přinesla i další úspěch. Přestavoval jsem byt a sháněl materiál, což v šedesátých letech nebylo vůbec snadné. Přijdu do komunálu a chci trubky na vodovod, které byly většinou jen pro známé známých. Pán za pultem se na mě tak podívá a říká: Pojďte dozadu, vy jste mi sympatický, vy totiž s… na zákon. Nebo pár dnů po premiéře Deseti malých černoušků jsem pospíchal na vlak do Liberce a nestihl si koupit lístek. Přijde průvodčí a já si v duchu připravuji nějakou výmluvu. Jemu se ale rozzáří oči a říká, jak to bylo báječné, jak se mu hra líbila. Během cesty se ke mně stále vracel a úplně zapomněl, že by mi měl zkontrolovat lístek. A tak jsem jel tenkrát načerno. Tak vidíte, k čemu je divadlo také dobré.“
* Chtěl jste se stát profesionálem?
„To v žádném případě. U mě byl vždy na prvním místě obchod. A připustíte-li, že obchod je také takové malé divadlo, hrál jsem vlastně celý život. Samozřejmě, že v obchodě máte své dobré a špatné dny. Zákazník ale nesmí poznat, že vám zrovna není moc do smíchu. To jsem se vždy snažil vybavit svoji matku, která byla za pultem svého obchodu ve Skálovce bezkonkurenční. Dodnes si někteří Turnováci na její prodavačský a bytostně lidský přístup k zákazníkům vzpomínají.“
* Vraťme se ale k divadlu, vy jste nebyl jen hercem, ale také režisérem.
„Ano. Mám za sebou: Léto, Loupežníka, Lucernu, RUR, Pygmalion a další a další hry. S režírováním jsem začal někdy v 50. letech. Vždy jsem si liboval, když jsem mohl se souborem dělat na scénáři, kde bylo hodně postav. Měl jsem radost, když si mohl zahrát každý člen souboru. Má poslední režie byla v roce 1994. To jsme dávali – pro mě tak symbolického – Mistra ostrého meče. Jestli se ještě k režii někdy vrátím, nevím. Člověk stárne a já měl vždycky pocit, že ty poslední dny před premiérou mě stály roky života, a to vůbec nepřeháním.
Nesmím zapomenout, že od roku 1965 dělám v ochotnickém spolku také kronikáře. Přede mnou tuto důležitou funkci zastával Mistr Karel Kinský. Kroniku má náš soubor vedenou od roku 1863. Nahlížím do jejích stránek často, vždy s posvátnou úctou. Je to obrovský kus historie.“
* V roce 1990 byl znovuobnoven Spolek rodáků a přátel Turnova, tam jste také kronikářem…
„Nejen to. Spolek v našem městě existoval už za první republiky a jsem rád, že jsem se dočkal doby, kdy jeho činnost mohla být obnovena. Staráme se o záchranu starého, mizejícího Turnova, zasazujeme se o to, aby význační rodáci měli na domech, kde žili, pamětní desky, snažíme se udržovat povědomí o naší historii. Proto vždy k výročí 28. října a výročí úmrtí našeho prvního prezidenta Masaryka pořádáme vzpomínkové akce a besedy. Mimo to máme v Praze i Turnově pravidelná setkání s pražskými rodáky, tedy s těmi, kteří žijí v hlavním městě, ale na své rodiště nezapomněli, pořádáme výlety, zájezdy… V současné době máme na čtyři stovky členů, z nichž je asi padesát aktivních, kteří se přímo podílejí na činnosti spolku.“
* Spolku rodáků je často vytýkáno, že nemá zájem, aby se do jeho práce zapojili také mladí lidé. Myslíte si, že je to pravda?
„Myslím, že takhle to není. Vítáme mezi sebou mladé lidi. Pravdou je, že k nám moc nechodí. Jistě, na schůzích je většina lidí v důchodovém věku, to je pravda, ale když nějaký třicátník či čtyřicátník přijde s dobrou myšlenkou a přesvědčí ostatní, nevidím důvod, proč bychom ji nerealizovali. Přizpůsobit se ale musí obě strany. Jednou jsem někde četl, že rodákem se člověk stává až v padesáti letech. Ono na tom něco je. Nejdříve musíte něco prožít, abyste si vážil lidí a věcí okolo sebe. Někdy mám obavu, aby se po nás našli další, kteří tu pomyslnou káru potáhnou dál. Být dobrým rodákem není jen účastnit se schůzí a jezdit na výlety. Je potřeba pro své město něco užitečného dělat.“
* Například?
„Například se snažit o zviditelnění Turnova. Našemu městu stále chybí akce, jako mají například v Jičíně. Chceme-li, aby naše město bylo opravdovým srdcem Českého ráje, musí u nás být lidem příjemně, musí tu být útulno, aby se sem rádi vraceli. Tady nám bohužel dělá vrásky na čele vzrůstající motorizace. Turnov je, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, velkou dopravní křižovatkou. Proto se musíme my, občané, zasadit o radikální, smysluplné a co nejrychlejší řešení dopravní problematiky. Potom se třeba splní sen mnoha Turnováků a z Hluboké ulice bude pěší zóna a na náměstí bude znovu stát kašna. Nic ale nepřijde bez práce a zadarmo. Nemám rád lidi, kteří jen nadávají a nic nedělají. Letos jsme například oslavovali 135. výročí založení Sokola v Turnově. Málokdo ví, že Sokol u nás vznikl mezi prvními osmi v republice. Na tom už se dá stavět, ne? Vždyť na co by měl člověk navazovat, než na světlé události z naší minulosti? Vím, bylo to dlouhých čtyřicet let, které jsme museli vydržet, ale přežili jsme a já fandím této nové době. Svoboda jedince je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme mít. Proto když někdo říká, že se od listopadu 1989 nic nezměnilo, tak se raději otočím a jdu pryč. Mnozí si příliš zvykli, že dostávají peníze bez práce a z minulého režimu v nich zůstalo hodně té české švejkoviny.
Jsem a budu optimista. Jak dobře víme z minulosti, žádný strom nevyrostl do nebe a stejně nakonec musí zvítězit poctivost. Proto věřím, že Turnov jednou zase bude okresním městem, kdybych nevěřil, byl bych špatným rodákem, Turnovákem…“
(Zaznamenáno v Turnově v říjnu 1997.)
Mirku Hakenovi a dalším lidem ze Spolku rodáků a přátel Turnova se v roce 1998 podařilo uskutečnit dávný sen: Obnovit komunisty zlikvidovaný Mariánský sloup spolu s kašnou na centrálním náměstí Českého ráje. Léta shromažďovaná sbírka se – v roce 80. výročí vyhlášení samostatného Československa – rozrostla o dar Bohuslava Jana Horáčka, hoteliéra z Kanárských ostrovů a rodáka z blízké Doubravice, o 100 tisíc německých marek. Nová kašna s Mariánským sloupem byla spolu s nově zrekonstruovaným náměstím předána veřejnosti do užívání 28. října 1998 za přítomnosti tehdejšího předsedy parlamentu Václava Klause, který byl pro Išutu hakena na české politické scéně velkým favoritem…
Mirek Haken tu při této příležitosti, před zraky tisíců lidí, přednesl slavnostní projev. „Nedopusťme již nikdy, aby z města, které bylo ve svém okolí obdařeno velkou přírodní krásou, z města, kterému se říká srdce Českého ráje a které je městem kulturním, byly odstraněny sochy a jiné památky na lidi a organizace, kteří se zasloužili o rozvoj nebo jiným způsobem proslavili naše město. Mocipáni 50tých let našeho dramatického století odstranili všechno, co nesloužilo jejich ideologii. Jejich nekulturnost jsme v 90. tých letech stačili napravit. Dá Bůh, že tak činíme naposledy,“ řekl mj. Mirek Haken.
Išuta Haken zemřel náhle k zármutku všech v září 1999, měl ještě plno rozdělané práce, kterou již nestihl dokončit…
Související články (celkem 33)
- ZA VÁCLAVEM ŠOLCEM: O PRÁVNÍKOVI, KTERÝ JEZDIL LÉTA S NÁKLAĎÁKEM…
- ZA VÁCLAVEM FEŠTREM
- VZPOMÍNKA NA PANA FOTOGRAFA!
- NEJSEM NA MALOVÁNÍ EXISTENČNĚ ZÁVISLÝ, A PROTO V TOMTO SMĚRU SVOBODNÝ, ŘÍKÁ VÁCLAV ŽATEČKA
- VÁNOČNÍ PŘEMÍTÁNÍ O ODCHODECH A ZAVŘENÝCH DVEŘÍCH
- ODEŠEL BUKOVINSKÝ PÁBITEL
- ČESTNÝ OBČAN IVAN ŠOLC
- DANA A VÁCLAV FEŠTROVI
- POKUD JSOU V TÉTO ZEMI KOMUNISTÉ LEGÁLNĚ, TAK JÁ JSEM TADY ILEGÁLNĚ, ŘÍKÁ SERGEJ SOLOVJEV
- PAN HOROLEZEC
- „PRVNÍ REPUBLIKA A VLASTNĚ I MONARCHIE NÁM DALY DOBRÝ ZÁKLAD,“ ŘÍKÁ DALIBOR CIDLINSKÝ
- PROCESTUJEŠ PŮL SVĚTA A PAK MUSÍŠ KONSTATOVAT: MÁME SE V ČESKU DOBŘE. HODNĚ DOBŘE, ŘÍKÁ IVETA HOLBOVÁ MELÍŠKOVÁ
- HOROLEZECTVÍ JE ŽIVOTNÍ FILOZOFIE
- „ZÁKLADEM VŠEHO TVŮRČÍHO DĚNÍ JE DOBŘE ZVLÁDNUTÉ ŘEMESLO,“ ŘÍKAL JIŘÍ NOVÁK…
- S MÍLOU HOLASEM O ŽIVOTĚ, PSECH, DIVADLE A MLADÝCH LIDECH
- OBČAN ZAJÍC
- O LIDECH, KTEŘÍ SPJALI SVŮJ ŽIVOT S JEDINOU KULTURNÍ PAMÁTKOU
- IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI
- Z DARŮ NEJVĚTŠÍHO POLISTOPADOVÉHO ČESKÉHO MECENÁŠE BUDE TURNOV ŽÍT DALŠÍ DESÍTKY LET